„Po tréninku si jdu odpočinout k tabulkám.“ říká naše kolegyně, biatlonistka Lucie Charvátová

Lucie Charvátová přišla do NEWTON University jako lektorka sportovního marketingu. O pár let později se ocitla uprostřed zásadní proměny finančního týmu a udělala krok, který by od vrcholové biatlonistky čekal málokdo. Nastoupila na juniorní účetní pozici. Velmi rychle se ukázalo, že analytické myšlení, preciznost a disciplína, které ji dovedly až na olympijskou úroveň, fungují stejně dobře i ve světě financí. Před odjezdem na olympijské hry do Milána jsme se Lucie zeptali, jak se propojují dva zdánlivě odlišné světy. Sport a profesní život.

Lucko, jak jste se vlastně dostala k biatlonu?

Od dětství jsem vyrůstala na horách, nejprve ve Špindlerově Mlýně a později ve Vrchlabí. Sportu jsem se díky rodičům věnovala od malička, ale k biatlonu jsem si našla cestu až později. Ve Vrchlabí jsem navštěvovala Základní školu náměstí Míru se sportovními třídami, kde díky trenérovi Aleši Sukovi jsem se už od mládí věnovala sportu řekněme na profesionální úrovni a poctivě budovala svůj fyzický fond. Až do dvaceti let jsem závodila v klasickém lyžování. Ačkoliv jsem v České republice patřila k juniorské špičce, tak celosvětová konkurence byla o třídu jinde. Biatlon je sport, kde do jisté míry hraje roli náhoda a štěstí, a karty rozhodně nejsou rozdané na startovní čáře. To mě velice lákalo, a tak jsem se rozhodla zkusit pár střeleckých tréninků až jsem se nakonec v ten samý rok dostala do biatlonové reprezentace a od roku 2013 reprezentuji Českou republiku v biatlonu. Současně se v tomto období začalo českému biatlonu dařit a sportovci dosahovali skvělých výsledků, takže jsem už nepochybovala o tom, že by mé rozhodnutí bylo špatné.

A jak vedla vaše cesta k NEWTON University?

Tato cesta má překvapivě také spojitost s olympiádou, ale tou v roce 2018. Tenkrát jsem řešila zdravotní komplikace a na olympiádu se nekvalifikovala. Místo toho jsem se seznámila s mentálním koučem a psychologem Kamilem Polákem, který na NEWTONu vyučoval a který mi po dobu dalších let pomáhal s mentální přípravou ve sportu, až nakonec jednoho dne zavolal a ptal se mě, jestli bych na NEWTONu nechtěla učit předmět Sportovní marketing. Byla to pro mě výzva, kterou jsem neodmítla. Před třemi lety jsem se navíc přihlásila do výběrového řízení na pozici účetní, protože tato oblast mi je i vzhledem ke svému vzdělání bližší. Ačkoliv není běžné, aby sportovci nad rámec tréninkové přípravy a závodní program ještě pracovali, tak jsem zjistila, že díky svědomitému přístupu a pochopení ze strany nadřízených to možné je. Do nově vzniklého interního týmu pro finance mě přijal Tomáš Vika, sportovec, který neměl tolik štěstí jako já, aby si mohl splnit svůj olympijský sen. O to více ale porozuměl mé sportovní duši, vložil do mě důvěru a já doufám, že jsem ho nezklamala.

Kdy jste si poprvé řekla, že finance a controlling jsou oblastí, ve které chcete růst?

Vždycky jsem váhala, jestli se věnovat sportu nebo studiu, až nakonec zvítězila možnost obojího, a tak jsem vystudovala ekonomickou fakultu. Analytické myšlení a smysl pro pořádek v datech pro mě vždycky představovalo prioritu, ať už například v plánování tréninkových hodin, tak i retrospektivní analýze nebo systému a plánování studia, které jsem často doháněla po sezóně. Mám ráda úhlednost, podložitelné důkazy a jasné závěry. Zároveň mi technické vědomostí disciplíny nikdy nebyly úplně cizí. Na NEWTONu jsem si potvrdila, že tato oblast mě opravdu baví a že neustále je co zlepšovat nebo analyzovat.

V čem je podle vás sportovní disciplína podobná té pracovní?

Je spoustu pozitiv, které si sportovec do běžného života odnáší. Sportovec má přirozenou disciplínu a morálku, je flexibilní a neustále se učí novým věcem. Strategické myšlení je také oblast, kterou sportovec v tréninku uplatňuje, stejně tak jako rychlé řešení problémů nebo efektivní time management. Výhodou sportovce je, že umí být odolný vůči stresu nebo neúspěchu, a zároveň je soutěživý a motivovaný pro nové výzvy. Sportovec ví, že úspěch nepřichází tak snadno a že je potřeba být trpělivý a vytrvalý.

Jak vypadá vaše mentální příprava na náročný pracovní výkon?

Nijak zvlášť se mentálně nepřipravuji. Svou prací dokonale kompenzuji dva odlišné světy, takže si de facto po tréninku chodím odpočinout k počítači, kde se ponořím do účetnictví nebo tabulek a vypnu tak hlavu od sportu. I během studií na vysoké škole jsem preferovala tento způsob mentální regenerace - chvíli pracuje hlava a pak pracuje tělo - takže v podstatě jedu v podobném módu. Baví mě, že mohu přepnout do naprosto odlišného prostředí a řešit úplně jiné věci s jinými lidmi.

Co vám pomohlo zorientovat se, když jste nastoupila v období velkých změn?

Začátek nebyl úplně jednoduchý, protože jsem nastupovala v době, kdy se předávalo účetnictví od jedné externí firmy k druhé a současně se budoval interní tým. Byla to doba chaosu, kterou dodnes ještě ladíme k dokonalosti. Nakonec, aby toho nebylo málo, tak ještě přišla změna informačního systému. V tomto projektu jsem ale byla od samého začátku a tak jsem měla vliv i na jeho nastavení v oblasti financování. Zjistila jsem, že nastavovat a budovat věci od začátku je jednodušší, než pochopit dřívější fungování, takže nakonec se vše událo správným směrem. Výhodou také je, že nyní už je účetnictví zpracováváno pouze interně, a tak jsou lépe pochopeny veškeré procesy a strategické záměry NEWTON University.

Vidíte paralely mezi biatlonem a controllingem?

Upřímně řečeno, přímé paralely mezi biatlonem a controllingem nevnímám. Biatlon beru jako osobní sportovní zkušenost, která mě naučila disciplíně, vytrvalosti a práci s tlakem, ale samotná podstata práce v controllingu je pro mě především o analytickém myšlení, datech a spolupráci s lidmi.

Jak vnímáte rozdíl mezi tlakem ve sportu a tlakem na přesnost ve financích?

Ve sportu je tlak často okamžitý a emoční – musíte podat výkon v daném momentu a hned vidíte výsledek. Ve financích je tlak spíš dlouhodobý a systematický, klade důraz na přesnost, odpovědnost a pečlivou kontrolu. Navíc je možné chybovat (chybovat je lidské…) a opravit se. V biatlonu je škoda každé rány, která padne vedle - tady už za vteřinu nejde nic vrátit zpět. Oba typy tlaku jsou jiné, ale vyžadují soustředění a schopnost zachovat klid.

Co vás nejvíc baví na práci s daty a propojením systémů?

Těším se na výsledek. Baví mě, když data dávají smysl jako celek – když se propojí různé systémy a z čísel vznikne jasný a srozumitelný obraz, podle kterého se dá rozhodovat. Těší mě hledání souvislostí a zjednodušování procesů tak, aby data opravdu sloužila praxi. Současné trendy digitalizace a optimalizace účetních systémů jsou mým novým koníčkem i ve volném čase. Moje mamka je účetní, přičemž její stůl je zavalený papíry - díky ní ale získávám motivaci, jak dělat věci jinak, efektivněji, bez papírů a mít výsledky v jedné tabulce.

Co je pro vás naopak nejtěžší?

Někdy si říkám, že komunikace. Vysvětlovat, kontrolovat, připomínat…. a to více než jednou. Vždycky jsem preferovala být samostatná a spolehnout se sama na sebe. Nyní se učím, jak více pracovat v týmu, jak si nechat pomoct nebo požádat o radu. Prezentovat nebo vést školení jsou také činnosti, které jsem do této doby nedělala, takže i v tomto ohledu se učím.

Jak přemýšlíte o své profesní cestě po olympiádě?

Tato otázka není vůbec jednoduchá. Když jsem byla mladší, nikdy jsem si nemyslela, že ve svých 33 letech budu ještě profesionálně sportovat. Letošní sezóna mi ale ukazuje, že věk nemusí být limitujícím faktorem. Dobré výsledky v této zimě mě naopak vedou k úvahám, jak dlouho ještě ve sportu pokračovat, protože je to celý můj dosavadní život a mám tento balanc mezi sportem a prací opravdu ráda. Zároveň ale vidím velký potenciál v tom, kam by bylo možné posunout controlling a reporting na NEWTON University – zejména směrem k hlubším finančním analýzám, lepšímu propojování dat a nastavení reportů tak, aby pomáhaly vedení při rozhodování.

Co byste poradila studentům, kteří zvažují kariéru ve sportu i mimo něj?

I když se tahle volba může na první pohled zdát složitá, nic není nemožné – jsem toho sama důkazem. Sportovci jsou přirozeně zarputilí, cílevědomí a draví. Když si něco vezmou do hlavy, jdou si za tím. Klíčem je dobrý time management a proaktivní komunikace s vyučujícími. Hlavně nic nenechávat na poslední chvíli a na zkoušky být připraven díky průběžnému samostudiu. Takovou cestu, po které jdu já, bych přála každému sportovci, který řeší svou duální kariéru. Jsem nesmírně vděčná za možnost pracovat na NEWTON University a plynule se připravit na další etapu života. Konec sportovní kariéry bývá pro mnoho sportovců psychicky velmi náročný, a já jsem moc ráda, že jsem na toto období připravena s dokončeným vzděláním a reálnými pracovními zkušenostmi. Jsem přesvědčená o tom, že pokud budou na NEWTON University vrcholoví sportovci, tak jim určitě vedení školy i vyučující vyjdou vstříc a nastaví individuální podmínky pro studium tak, aby se mohli naplno věnovat studiu i sportu.

A na závěr, co byste chtěla vzkázat kolegům a studentům z NEWTON komunity, kteří vás sledují a fandí vám i na OH?

Chtěla bych moc poděkovat všem, kteří mi fandí a posílají podporu – opravdu ji cítím, i když se většinu času potkáváme online. Držte mi palce při závodech, budu se snažit reprezentovat nejen Českou republiku, ale i NEWTON University co nejlépe. Na 14 dní si beru dovolenou, tak snad mi moji nepřítomnost omluvíte :-) Všem studentům bych chtěla vzkázat: jděte si za svými cíli, i když se mohou zdát náročné. 

Pokud máte ambice a chuť na sobě pracovat, nevzdávejte se jich jen proto, že cesta není jednoduchá. Právě ty náročnější cesty vás často připraví na budoucnost nejlépe.