MBA studium vychází z osobní zakázky studenta, říká prorektor

MBA studium umožňuje manažerům postoupit do čela podniku a získat nové kvality nejen na trhu práce, ale i v osobním životě. O přednostech MBA studia na Newton College jsme se bavili s jeho garantem a prorektorem pro vzdělávání, Jiřím Koleňákem.

Pane prorektore, čím je podle vás MBA studium na Newton College výjimečné?

Tím, že vychází z osobní zakázky. Při přijímacím pohovoru společně sestavujeme konkrétní potřeby a požadavky a dáváme tak dohromady unikátní osobní zakázku, která je u každého studenta jiná. Někteří studenti mi u přijímacího pohovoru říkají, že žádnou zakázku nemají, ale ve skutečnosti všichni nějakou máme, jenom je potřeba ji společně vydefinovat.

Je důležité vědět, v jaké životní situaci se studenti nachází a kam směřují. MBA studium je totiž nástrojem k tomu, aby se člověk posunul.

Na druhou stranu ale někteří zájemci o MBA studium potřebují primárně papír – zaměstnavatel jim totiž řekne, že je posune do top managementu, pokud získají diplom.

Je takových případů hodně?

Kdepak, nejčastěji k nám studenti chodí na základě osobní reference. Jsme totiž jedineční tím, že máme osobnostní rozvoj jako integrální součást studia. To nás paradoxně diskvalifikovalo pro zaměstnavatele, jako jsou například úřady. Své lidi k nám v minulosti neposlali, protože měli strach, že když s jejich zaměstnanci budeme pracovat, tak si uvědomí svoji hodnotu a odejdou.

A jaké nejzajímavější zakázky jste tu u studentů měli?

Ty nejzajímavější se týkají studentů, kteří cítí silnou potřebu doplnit si vzdělání. Jeden z našich studentů se potřeboval naučit chovat v byznysovém prostředí. Je to řemeslník, kterému se obchod rozrostl do velkého objemu. Dostává se tak k zakázkám, při kterých je klíčová byznys etiketa. Tou on ale nikdy neprošel.

Na naše MBA studium chodila třeba i maminka se synem. Maminka zvažovala odchod z aktivního podnikání a chtěla předat firmu. Syn se šel učit, jak má firmu přebrat. Velmi úzce spolupracovali a byla to zajímavá zkušenost i pro nás.

Hlásí se na MBA studium i čerství absolventi vysokých škol?

Ano, máme absolventy denní formy studia, kterým je 24 a vnímají to jako další možnost kontaktu s akademickým prostředím. Tady ale nastavuji velice tvrdou bariéru, protože MBA studenti potřebují několik let praxe, aby byli schopní definovat svou osobní zakázku. Něco jiného jsou studenti, a takových je řada, kteří během studií založí vlastní byznys a dokáží před sebe položit další výzvy. S tím nemám nejmenší problém.

Když člověk chce kvalitní MBA vzdělání, na co by se měl při výběru zaměřit?

Rozhodně na učitele. MBA je prakticky orientované manažerské vzdělání. Snažíme se, aby lektoři byli elitami ve svých oborech a zároveň měli schopnost své znalosti předávat dál. Naši lektoři došli ve svém životním cyklu tak daleko, že cítili potřebu se o své zkušenosti podělit.

Existuje i řada fenomenálních expertů a odborníků, kteří mají bohužel nulovou schopnost své znalosti předat dál. Takové lidi bohužel nemůžeme mít jako lektory v MBA studiu.

Kanadský profesor managementu Henry Mintzberg řekl, že MBA program je často odtržený od praxe a vzdělávají se v něm manažeři bez praktických zkušeností. Co říkáte na jeho názor?

Naprosto se s ním shoduji. Dnes MBA nabízí stovky institucí v ČR a většina z nich nemá žádné zázemí. Můžete se přihlásit za relativně přijatelný obnos, dostanete přístup do e-learningu, kde si vyplníte test, a aniž byste potkali živou bytost, dostanete MBA. I tohle je realita trhu.

MBA je studium, kde byste si měli vytvořit sociální vazby a načerpat inspiraci. Spousta MBA škol sklouzla k tomu, že předává nějaké nástroje. Ty my také učíme, ale je to nepatrná část. U MBA je víc než jinde důležité, aby tyto nástroje byly předány v kontextu. Tak, že je člověk dokáže okamžitě použít. To je největší hodnota, kterou má naše MBA studium.

Do MBA se často hlásí elitní manažeři, pro které je každá minuta drahá. Jak si můžou najít čas na studium?

To je úplně jednoduché. Schopný člověk si najde čas na cokoliv, pokud mu to připadá smysluplné a obohacuje ho to. Čas nemají lidé, kteří nedokážou delegovat. Čas nemají lidé, kteří mají pocit, že oni jsou jediní, kdo práci dokáže udělat dobře. Čas nemají lidé, kteří si ho prostě nechtějí udělat. Když někdo onemocní, tak jde náhle všechno stranou. Je to tím, že my všichni máme stejně času, a pokud je něco dostatečně důležité, tak si čas vždycky uděláte.