Příjemná atmosféra a pohodová nálada panovala na pražském dni otevřených dveří 30. ledna na NEWTONu.
I když akce oficiálně začíná až v 16:45, návštěvníci se v budově NEWTONu objevují už po čtvrté hodině. Všechno je pro ně připravené s předstihem, takže se jim studenti hned věnují, vítají je a provádí po škole.
Vypadá to, že přibližně každý čtvrtý zájemce o studium přichází s rodiči. Asi se chtějí přesvědčit, co z jejich ratolesti bude.
„Pravidelně se setkáváme s tím, že středoškoláci od našeho stánku na veletrhu Gaudeamus odchází nadšení. Pak přijdou domů a rodiče jsou obvykle dost překvapení, že si jejich dítě vybralo jen jednu vysokou školu, která je navíc soukromá. Protože o NEWTONu třeba ještě neslyšeli, vypraví se společně na den otevřených dveří. Po seznámení s naší školou odchází často ještě nadšenější než naši budoucí studenti,” s úsměvem popisuje Michal Stružka, marketingový manažer NEWTONu, který se na dnech otevřených dveří pravidelně věnuje návštěvníkům.
Jeho slova hned potvrzují zvědaví rodiče, kteří zahrnují provázející studenty otázkami: „A jak se vám na NEWTONU líbí?” „Je škola vážně tak praktická, jak se o ní říká?” „Musíte se hodně biflovat, nebo vás učitelé vedou ke kritickému myšlení?”
Uchazeči o studium se svých průvodců zase nejčastěji ptají na praxe, studium v zahraničí nebo na vyučující. Třeba jak moc jsou přísní a jestli ve výuce mluví i o svých vlastních zkušenostech z byznysu.
Průvodci měli plné ruce práce – budoucí studenti i jejich rodiče je nenechali ani na chvilku vydechnout a zahrnovali je dotazy.
Buďte takoví, jací jste, a na nic si nehrajte
„Je fajn, že jste tady, ale velmi dobře si rozmyslete, na kterou školu nastoupíte. Strávíte na ní minimálně tři roky, a proto musíte mít hned na začátku jasno, proč jdete na školu a co od ní chcete. A taky musíte cítit, že vám tam bude dobře,” startuje svou přednášku Eva Ambrozová, vyučující na NEWTONu a specialistka na zvládání krizových situací. Pro účastníky shrnula, jaký je z jejího pohledu NEWTON College.
Eva zdůrazňuje, že důležitou hodnotou pro každého člověka je zůstat sám sebou. Na nic si nehrát a nesnažit se o změnu sebe sama podle příruček. „Na NEWTONu vás povedeme tak, abyste zůstali sami sebou. Díky tomu budete pro lidi důvěryhodní a nebudou vás vnímat jako loutky,” vysvětluje.
Evin pohled na NEWTON doplnil Imanuel, student druhého ročníku Marketingu a Brand Managementu. Na škole si váží:
Přátelských vztahů. Na NEWTONu se zná každý s každým, a tak je studium mnohem příjemnější než v anonymní mase lidí.
Zajímavých přednášek. Přednáší akademici, učitelé z praxe i úspěšní absolventi. Každý si najde to, co ho osloví.
Inspirativního prostředí. Zajímaví lidé, praktické předměty, zajímavé informace – to všechno člověka posouvá mílovými skoky k ujasnění svého kariérního života.
„Než jsem šel na NEWTON, uvažoval jsem, že bych možná jednou chtěl podnikat – ale nic víc jsem nevěděl. Měl jsem brigádu v hotelu a chtěl něco víc. Ale moje rodina a přátelé mi říkali: ‚Imane, buď v pohodě, vždyť nemáš kam spěchat, celý život je před tebou.‘ Jenže pak jsem přišel na NEWTON, poznal zdejší prostředí a řekl sám sobě: ‚Imane, vzpamatuj se, tobě už je dvacet, a ještě nic neděláš.‘ Takže jsem na tom začal makat a teď už pracuji v marketingu a rozjíždíme vlastní firmu,” popisuje Imanuel.
Podle Evy tomu sice prostředí NEWTONu napomáhá, ale automaticky to neznamená, že škola udělá z každého studenta megaúspěšného byznysmena. „Je to o jednotlivci, musíte být aktivní. Vytvoříme vám prostředí, abyste mohli přijít a říct si, co potřebujete. Za mnou chodí spousta studentů a řešíme jejich problémy ve firmách, se zaměstnanci, ve vztazích. Ale přijdou oni za mnou, ne já za nimi,” říká vyučující.
Vyučující Eva a student Imanuel se doplňovali při úvodní prezentaci o studiu a životě na NEWTONu.
Pauza na kávu, ale rozhodně ne na odpočinek
Po přednášce Evy a Imanuela byl čas na pauzu s občerstvením. Účastníci popíjeli kávu a doptávali se vyučujících a studentů na další informace. Zároveň měli všichni plno dojmů z přednášky a potřebovali si je sdělit a zjistit, co si myslí ostatní.
„NEWTON mi doporučil kamarád. Školu chválil a říkal, že ho studium baví a jde mu od ruky. Přednáška paní Ambrozové se mi líbila, zněla zajímavě,” říká Richard, kterého potkáváme na chodbě cestou za vyučujícími.
Na zvídavé dotazy odpovídala i studijní poradkyně Jana Pavlů, které se uchazeči o studium ptali třeba na stipendijní programy.
„Přednáška se mi líbila. Studovala jsem dva roky v Americe a NEWTON mi připomíná americký styl studia, kde jsou časté třeba malé třídy. Proto se mi na NEWTONu líbí,” říká třiadvacetiletá Zuzana, která chce na kombinované studium.
Čas na společnou konverzaci a vstřebání zážitků je vždycky důležitý.
Po občerstvení následuje poslední bod programu – ukázka reálné výuky. Protože dorazilo hodně zájemců, jsou rozdělení do dvou skupin. Jednu ukázku vede Martin Přibyl, který pohovoří o značkách, a druhou Ondřej Benda. Právě jeho téma Řízení lidských zdrojů si jdeme s ostatními uchazeči o studium poslechnout.
Ondřej Benda hovoří o motivaci a komunikaci a srovnává zaměstnance a stroje: zatímco stroj stačí namazat a zmáčknout páčku, se zaměstnanci je to mnohem složitější. Aby dobře pracovali, musí být motivovaní. A k tomu nestačí jen spousta peněz, jak by se mohlo zdát.
„Někteří lidé se potýkají s přemotivovaností. Znamená to, že vydělávají hromadu peněz, ale v jednu chvíli zjistí, že jim to už nedává smysl, přestanou dřít a začnou si užívat. Firmy se ze strachu snaží zaměstnance přeplácet a vůbec si neuvědomují, že cesta vede přes komunikaci,” vysvětluje.
Důležitou součástí komunikace je umět formulovat zpětnou vazbu. A aby to uchazeči dobře pochopili, hledá Ondřej tři dobrovolníky na hru
Jak tenhle pokus asi dopadne?
Vybraná trojice pak odchází za dveře a Ondřej třídě vysvětluje, že dobrovolníci budou jednotlivě vcházet zpět do třídy a poslepu házet 10 balonků do přichystané krabice. Třída má za úkol dávat zpětnou vazbu:
- na prvního „pokusného králíka” mají být nepříjemní, nadávat mu,
- na druhého mají být hodní
- a třetímu mají kromě pohodového přístupu i poradit.
Po pokusu se rozbíhá diskuze, jak na dobrovolníky přístup publika působil. „Měla jsem negativní zpětnou vazbu, ale nevnímala jsem to špatně, protože to byla jen hra. V práci by to ale rozhodně nebylo příjemné, tam bych nemohla být bez podpory,” popisuje první dobrovolnice Romana.
Jako bonus posílá Ondřej za dveře ještě čtvrtého dobrovolníka. Tomu pro změnu třída nedává žádnou zpětnou vazbu – všichni mlčí. „Mohl jsem si dělat, co chci, nic se nedělo. Můj pracovní výkon se sníží, když nikoho nezajímá. Je to horší, než kdyby mi nadávali,” popisuje své dojmy z házení poslední dobrovolník Albert.
Ondřej uzavírá svoji přednášku se slovy, že nejhorší, co můžete lidem udělat, je přestat si jich všímat. „Důvodem číslo jedna pro výpověď je útěk od špatných vztahů na pracovišti. Hledejte paralelu mezi pracovními a partnerskými vztahy: povídejte si, plánujte budoucnost, zajímejte se,” říká Ondřej a loučí se s třídou.
