Proč o domácím násilí musíme mluvit dřív, než dopadne první rána

Domácí násilí nezačíná fyzickým útokem, ale nenápadnou ztrátou jistoty, strachem a postupným přebíráním kontroly. Přesto ve společnosti stále přetrvává mýtus, že dokud „neteče krev“, nejde o skutečný problém.

Vladimír Borský, vedoucí odborného centra na NEWTON University, lektor manažerských předmětů a předseda organizace Neodkládej to! S oběťmi domácího násilí pracuje od roku 2009. V článku upozorňuje na to, že domácí násilí je dlouhodobý proces, který se často odehrává skrytě a bez viditelných stop. Často se maskuje péčí, ochranou nebo snahou „mít věci pod kontrolou“, a postupně přerůstá i v ekonomické a sociální omezování. Vláďa se opírá se o data evropských i mezinárodních institucí, podle nichž má s některou z forem domácího násilí zkušenost každá třetí žena a každý čtrnáctý muž. Nejčastější formou je psychické násilí a tzv. donucující kontrola, která postupně omezuje autonomii oběti.

Součástí článku je i představení preventivních a podpůrných projektů, na nichž se podílejí studenti a odborníci z NEWTON University, a které cílí zejména na mladou generaci. Text zdůrazňuje, že bezpečí začíná včasnou reakcí a že vyhledání pomoci ještě před eskalací násilí může být klíčovým krokem k jeho zastavení.

Více v článku