„Jediný, kdo vás zastaví, jste vy sami,“ říká tvůrce Mindfall Protocolu o kariéře v éře AI

Začínal v patnácti s foťákem v ruce a vizí, že svět nemá hranice. Dnes má na kontě spolupráce s giganty jako Microsoft či Allwyn a stojí za ambiciózním projektem Mindfall Protocol – prvním českým středometrážním AI filmem. Absolvent NEWTON University Gedeon Drapák v rozhovoru popisuje svou cestu z pražských ulic přes londýnské startupy až k technologiím, které mění pravidla hry. Proč věří, že budoucnost patří „vibe marketingu“, a jak mu studium pomohlo pochopit, že úspěch není jen o schopnostech, ale i o kontaktech a odvaze chybovat?

Když se vrátíme úplně na začátek – co vás přivedlo ke studiu na NEWTON University a s jakým očekáváním jste nastupoval? 

Ke studiu na NEWTONu jsem nastupoval se záměrem potkat top lidi z oboru. Když jsem v patnácti letech začínal pracovat, natáčet a fotit, uvědomil jsem si, že byznys není tolik o tom, jak moc schopní jste, ale spíše koho znáte a jak se dokážete prodat. V tomto aspektu mi NEWTON University přišla jako jasná volba. Byla to pro mě kombinace profesních vztahů a známostí z oboru, který mě zajímal – marketingu.

Měl jste už tehdy jasno, že chcete směřovat k marketingu na mezinárodní úrovni, nebo se to vyvíjelo postupně? 

Já mám takový vtipný životní příběh. Sice jsem Čech, co se narodil v Praze, ale od prvního do sedmého roku života jsem vyrůstal v Americe. Byl jsem zvyklý na letadlové lodě, mrakodrapy, velká auta a velkolepé sny. To si myslím, že ve mně zůstalo i po tom, co jsme se vrátili do ČR. Tady většina lidí, které jsem jako dítě znal, smýšlela v malém měřítku. To mě nebavilo. Chtěl jsem dělat velké věci a mít velké sny, což se tady v ČR dělá náročněji. Během studia na NEWTON University jsem dostal internship v jednom londýnském startupu a žil pár let v Anglii. Ta firma mě začala posílat po celém světě a já objevil nové limity.

Co pro vás bylo během studia nejtěžší, a co naopak nejcennější? 

Studium pro mě nebylo moc náročné. Tím, že jsem studoval něco, co mě bavilo, a spoustu věcí jsem již znal, jelikož jsem velký samouk, tak to šlo jednoduše a lehce. Byla to radostná jízda. Jediné, co pro mě byl lehký „brouk v hlavě“, bylo účetnictví, protože v té době jsem moc nerozuměl, k čemu to potřebuji. Kéž bych tehdy věděl, jak moc důležité to je. (smích)

„Uvědomil jsem si, že svět je vlastně neomezený a jediné limity máš ve své hlavě. Jediný, kdo tě zastavuje, je tvoje vnímání světa.“

Vzpomínáte si na konkrétní moment, předmět nebo člověka, který vám změnil způsob přemýšlení o marketingu nebo o kariéře obecně? 

V Anglii jsem v jednom coworku náhodně potkal jednoho Slováka, Kristiána Totha. Byl o dva roky starší než já a fungoval hodně podobně. Miloval side hustles, cestoval a nonstop se učil nové technologické trendy a vychytávky. On mi ukázal a odemkl několik mých předsudků ohledně sales, marketingu a toho, jak nad sebou přemýšlet. Uvědomil jsem si, že svět je vlastně neomezený a jediné limity máš ve své hlavě. Jediný, kdo tě zastavuje, je tvoje vnímání světa a fakt, že ve skutečnosti neprodáváš čas, ale hodnotu a řešení.

Jak moc vás studium připravilo na realitu praxe a v čem vás naopak realita po škole překvapila? 

Já jsem měl tu obří výhodu, že jsem začal pracovat extrémně brzo a do podnikatelského světa to byl takový přirozený sešup. Škola mě inspirovala k tomu se vzdělávat celoživotně, networkovat a mít lidskou tvář. To je asi věc, co se mi nejvíce líbila na NEWTON University – že každý učitel znal moje jméno, znal můj obličej a mohl jsem si přijít kdykoliv pro radu. To je pro mě hodně cenné, že nejsem jen číslo a profesoři se vám reálně snaží pomoct.

Co mě trochu překvapilo po škole, bylo to, že hodně věcí ze školy ve skutečnosti nevyužijete. Reálně lidi zajímá, co umíte a že jste zodpovědní. Určitě ale nezapomeňte na nudnější nebo „méně sexy“ obory, jako je účetnictví a právo. To vám do života dá více, než si dokážete představit.

Jak vypadal váš přechod ze studia do pracovního života? Byl spíše plynulý, nebo to byl skok do studené vody?

Rozhodně plynulý. Já ani nestihl jít na promoci, protože jsem už někde lítal pracovně na nějaké zakázce nebo kontraktu.

Jaká byla první „tvrdá lekce“, kterou vám práce v marketingu dala?

Já se cítím obrovsky požehnaný, moc nepříjemných zkušeností jsem neměl. Maximálně to, že jsem špatně odhadl projekt a očekávání. Očekávání je zloděj radosti. Když ho správně nastavíte, máte vyhráno.

Udělal byste dnes po ukončení studia něco zásadně jinak?

Určitě bych se nebál jít více na hranu a do extrému. Jsem extrémně vděčný za to, kde jsem a co jsem zvládl i díky lidem kolem mě. Co si myslím, že by mě posunulo dál, by bylo, kdybych si nastavil dvojnásobné cíle, spíše failoval častěji a nacházel tak své limity.

Jak jste se dostal k práci v zahraničí a ke spolupráci s mezinárodními klienty?

Práci v zahraničí mám vlastně díky NEWTONu. Dostal jsem během školy pracovní Erasmus v Londýně. Díky tomu jsem si uvědomil, jak jednoduché je cestovat a pracovat pro lidi celosvětově. Od té doby to byl jeden velký rollercoaster.

V čem je podle vás práce pro globální firmy zásadně odlišná od práce na lokálním trhu?

Za mě se práce pro firmy v zahraničí liší v mindsetu. Často tady v Česku firmy hledají nejlepší poměr cena/výkon, „přátelskou slevu“ a nechtějí investovat do „cool věcí“. To je jedna z mých silných stránek – snažím se dělat cool věci a to firmy v zahraničí dokážou ocenit. Oceňují nápad, provedení a passion, kterou do projektu někdo dá. Častokrát hledají ne nejlevnější, ale nejschopnější, popřípadě ten nejvíce „cutting-edge“ přístup, a jsou za to ochotni dobře zaplatit.

„Často firmy v zahraničí si váží toho, že víte více a přijdete s nápady, co zlepšit a jak pomoct.“

Jaké dovednosti jsou dnes podle vás klíčové pro úspěch v globálním prostředí?

Za mě je to jazyk, kultura a přesah v oboru. Já jsem měl to štěstí, že jsem vyrůstal v USA, takže mám hodně dobrou angličtinu a lidé často nejsou schopni poznat, odkud jsem. Kultura je věc, na kterou často nemyslíme a která se těžko přizpůsobuje. Je to něco, na čem neustále pracuji. Když někam přiletím, kouknu se aspoň na deset minut, čeho se daná kultura v daném místě cení a co je pro ně důležité. Když komunikuji s lidmi v Singapuru, chovají se jinak a mají jiné hodnoty než lidé v USA.

Pak určitě přesah. Buďte nadšenci do toho, co děláte. Nikdo nechce pracovat s Čechem, co je nudný, že někde musí být, že musel brzo vstát a že pivo stojí devět liber. Mějte v sobě zápal a přesah. Pokud se věnujete marketingu ve fitness, zajímejte se o jídlo, cvičení i nejnovější trendy. Často si firmy v zahraničí váží toho, že víte více a přijdete s nápady, co zlepšit.

Co vás práce v zahraničí naučila o vás samotném – nejen profesně, ale i lidsky?

Sám se nonstop překvapuji a učím se o sobě. Myslím si, že se dost vyvíjí i můj pohled. Když jsem začal více cestovat, bylo mi jednadvacet, dnes je mi šestadvacet a priority se hodně změnily. Nejvíce si myslím, že jsem objevil, kde mám strach nebo absenci strachu. Zjistil jsem, co mi jde dobře – poznávání nových lidí a seznamování se. Také vím, že se člověk nemá čeho bát a svět je malý. Jsem vždycky jen pár hodin cesty od kamarádů.

V posledním roce jste se výrazně posunuli do světa AI a AI videí. Kdy jste si poprvé řekl, že nejde o trend, ale o zásadní změnu hry?

Ano, pamatuji si to jako kdyby to bylo včera. V Londýně jsem hodně pracoval s VC firmami a točil podcasty. Jeden mladý, tehdy čtyřiadvacetiletý investor za mnou přišel a ukazoval mi ChatGPT-3 s tím, že to vyšlo dneska dopoledne a změní to svět. Trvalo mi pár dní plně pochopit, že to není jen nějaký generátor textu, ale že reálně dělá spoustu cool věcí. Hodně rychle jsme s kamarády naskočili na tento trend a udělali web Všechno AI, tehdy největší AI web v ČR. Začali jsme dělat automatizace a školení pro firmy. Byli jsme extrémně early a rychlí. Pak jsme to museli dočasně utlumit, protože lidi v té době ještě neměli takový zájem a nástroje neměly tak dobrý use-case jako dnes.

V AI jsem neustále pokračoval. Jednoho dne se mě kamarád ptal, na co všechno vlastně využívám AI v rámci dne. Neuvědomil jsem si, jak moc se můj svět kolem AI už ohnul. Čím déle se tomu věnuji, tím více rozumím tomu, jak moc to poroste. Je to revoluční technologie jako elektřina, parní stroj nebo kolo.

Jak dnes reálně vypadá práce s AI na velkých zakázkách? Co si lidé často neuvědomují?

Lidé si často myslí, že v nějakém textovém chatu vypíšeme jeden prompt a máme hotové pětiminutové video. Tak to úplně nefunguje. I když se s AI dá spousta věcí automatizovat a zlepšovat, je to hodně o systémech, procesech a o tom, že musíte přemýšlet napůl jako programátor a napůl jako kreativec. Často si musíme říct, co je konečný produkt, a udělat cestu zpětně, jak se k němu dostaneme.

Další věc, co si lidé neuvědomí, je to, kolik času trvá sledovat nejnovější nástroje. Mám tu výhodu, že můžu hodinu až dvě každý den sledovat novinky na síti X. Rychlost v době AI platí dvojnásob, protože je neustále jednodušší integrovat nejnovější nástroje. Je potřeba si najít kompetitivní edge – v našem případě je to know-how a rychlost.

Spolupracujete se značkami jako Allwyn nebo Microsoft. Co je při AI projektech s takto velkými firmami největší výzva?

Často byste se divili, ale pracovat pro tyto velké firmy je mnohdy jednodušší než u menších firem. Největší výzva je často čas. Přijdou a řeknou, že mají naléhavý projekt nebo meeting a potřebují od nás zapracovat danou problematiku co nejrychleji. Tady je důležité správně navnímat klienta a zjistit, komu daný projekt prezentují. Poslední rok jsem se naučil, že často je potřeba dělat věci tak, aby se práce zalíbila manažerům, co projekt schvalují, než přímo těm, pro které je určen. Je to takový lehký vnitřní zápas.

Jak se podle vás změnila role marketéra s nástupem AI – co už dnes nestačí?

Dneska se marketér stává více myslitelem a malířem kampaní než dělníkem a tvůrcem PPC kampaní. Budoucnost příštích let bude tvz. vibe marketing. Podobně jako je vibe coding v programování – kdy píšete kód přes AI a říkáte jí, co chcete vyvinout – tak teď nastává období vibe marketingu. Budete skrz AI nástroje plánovat a budovat své nápady.

„AI vás nenahradí, ale člověk využívající AI ano.“

Co byste poradil studentům, kteří mají z AI spíše obavy než nadšení? Proč jít deset kilometrů pěšky, když můžete jet autem nebo na kole? Vnímám AI jako nástroj. Nikdo v dnešní době neřekne, že nám elektřina bere práci. Ano, dá se využít ke špatným věcem, ale bez ní si život dnes nedokážeme představit. Říká se, že AI vás nenahradí, ale člověk využívající AI ano.

Na začátku roku 2026 jste chystal premiéru největšího AI filmu, jaký kdy v Česku vznikl – Mindfall Protocol. Jak tento projekt vznikl? Rozhodli jsme se v polovině minulého roku, že zkusíme jít na limit AI videa a udělat film. Zní to šíleně, ale dneska můžete s minimálním budgetem – kolem 70 tisíc v AI nákladech – vytvořit 35 minut příběhu, co vypadá dobře. To nás baví. Chtěli jsme to testnout a najít, kde jsou limity. Další důvod je, že je to super marketing. Parta mladých Čechů jde udělat něco, co filmový průmysl „nechce“ přijmout.

Každopádně jsme po rozhodnutí začali plánovat a dělat preprodukci. Tvořili jsme postavy, scenérie a vizuály. Většina produkce začala v listopadu 2025, kdy jsme generovali scény a tvořili pohyby. Film jsme dokončili týden před promítáním, kdy jsme doladili zvukové efekty, AI hudbu a barvy.

Pusťte si trailer k filmu: Mindfall Protocol - trailer - největší český AI film brzy v kinech

Co si lidé podle vás pod pojmem „AI film“ nejčastěji představují špatně? 

Že AI video nemá žádné emoce, není realistické a že do filmu nepatří. Při promítání bylo super pozorovat, jak se lidi smějí nebo čeho se děsí. Měl jsem radost, že se lidi dostali do příběhu a mohli si to užít jako normální film. Ano, není to dokonalé a AI video čeká ještě dlouhá cesta. Je potřeba, aby bylo více naturalistické a detailní. Ale je vidět jasný trend. Bude se to zlepšovat a bude to usnadňovat vizuální efekty a později i dražší scény. Myslím si však, že lidské hraní nikam nezmizí.

V čem byl tento projekt jiný než cokoliv, co jste dělali dříve? 

Oproti ostatním AI videím, která děláme a která mají většinou kolem jedné až dvou minut, je tohle na úplně jiné škále. Většina videí, jako jsou vánoční reklamy nebo prezentace, se dají udělat během dvou pracovních dní v jednom člověku. Mindfall Protocol má 33 minut a tvořili jsme ho kolem dvou a půl měsíce. Je to takzvaný SOTA (state of the art) typ projektu. Nikdo nic takového ve střední Evropě zatím neudělal.

Jaký přesah má podle vás tento film pro marketing, kreativní průmysl a budoucí generaci tvůrců? 

Věřím tomu, že to, co jsme dokázali, ukáže, kam se trh bude vyvíjet. Lidé a společnosti budou více agilní. Máš nápad? Během pěti minut máš preview, jak to může vypadat. Chceš přesvědčit šéfa, že investice do sponzoringu bude stát za to? Udělej si během deseti minut vizualizaci. Máš nápad na apku? Během hodiny udělej náhled a zeptej se kamarádů, jestli by ji používali. Obecně se vše bude zrychlovat. Nápady a kreativita už nejsou omezené, jsou omezené jen vámi a vaší představivostí.

Jak podle vás bude marketing vypadat za pět let? 

Bude to více dynamické, více crazy, více všeho. Kvalita se zvýší a lidé budou moct lépe komunikovat svoje nápady. Marketéři budou ti, co budou řídit loď a udávat směr, AI pak bude pracant, co bude dělat dílčí části jako zedník.

Jaké role nebo specializace podle vás zaniknou – a jaké naopak vzniknou? 

Nejsem si jistý, jaké role přesně zaniknou, spíš vím, že se role budou transformovat. Lidé nebudou dělat tolik dílčích činností, ale spíše budou řídit AI, která bude za ně pracovat. Více se staneme režiséry a manažery AI. Vnímám to jako příchod elektřiny – vznikli elektrikáři a zanikly práce kolem parních strojů. Když dnes používám počítač, nepřemýšlím nad tím, jak funguje baterka nebo že to sebralo práci někomu, kdo by dříve musel manuálně počítat.

Co dnes podle vás odlišuje průměrného marketéra od špičkového? 

Špičkoví marketéři mají přesah a ví, co zákazník chce. Umí udělat správný positioning a nastavit brand na takovou úroveň, aby to zasáhlo správně cílovku. Další velký rozdíl vidím v tom, kdo se čeho bojí, jak moc odvážní jsou a jak moc dokážou prodat svoje nápady. Spousta lidí má super nápady, ale nedokáže přesvědčit management. Poslední věc jsou kontakty a know-how. Když znáte ty správné lidi na správných místech, dokážete divy.

Pokud byste dnes znovu byl studentem, na co byste se soustředil nejvíce? 

Networking a snaha co nejrychleji failnout. To jsou dvě klíčové věci, které vás v tom věku nejvíce posunou. Udělat si projekt, zkusit to a failnout – znovu a znovu. Pak jsou moc důležité kontakty. Čím více, tím lépe. Je potřeba, aby lidi věděli, koho oslovit za pět let, až budou něco potřebovat.

Co vám na vaší cestě pomohlo nejvíce – talent, disciplína, lidé kolem vás, nebo schopnost riskovat? 

YouTube na sto procent. Beze srandy, většinu jsem se naučil na YouTube a pak pohybem kolem správných lidí. Zvědavost a to, že jsem říkal „ANO“ na všechno, mě hodně posunulo vpřed. Říkal jsem „ano“ i na věci, o kterých jsem nevěděl, jestli je dokážu. Pak určitě vytrvalost – když člověk chce něco dokázat, musí se umět soustředit a posouvat nonstop dál.

Jak dnes pracujete s pochybnostmi a selháním? 

Když objevím pochybnost, řeknu si, jestli je oprávněná. Je spousta věcí, na které nejsem talentovaný a které mi nejdou, ty musíte outsourcovat a je to v pořádku. Co se týče selhání, na jednu stranu to mám rád, na druhou je to nepříjemné. Mám rád, že se naučím něco nového a zjistím, proč to nešlo – jestli za tím byla pýcha, špatné očekávání nebo management. Ta nepříjemná stránka je, že se prostě něco pokazilo a musíte si tím projít.

Co byste chtěl, aby si studenti z vašeho příběhu odnesli? 

Jediný, kdo vás zastaví dělat crazy věci a dosahovat vašich snů, jste vy sami. Svět je odemčený těm, co se nebojí a těm, co jdou štěstí naproti.

A úplně na závěr – jaká jedna dovednost nebo mindset bude pro studenty NEWTON University v příštích letech naprosto klíčová? 

Musíte se naučit umět sami sebe prodávat. Technologie se budou měnit, okolí se bude měnit, vy se musíte měnit a musíte umět vypíchnout to, v čem jste dobří. Buďte nadšení do toho, co děláte, a ukažte světu, že máte co nabídnout.