„Jediný, kto vás zastaví, ste vy sami,“ hovorí tvorca Mindfall Protocolu o kariére v ére AI

Začínal v pätnástich s foťákom v ruke a víziou, že svet nemá hranice. Dnes má za sebou spolupráce s gigantmi ako Microsoft či Allwyn a stojí za ambicióznym projektom Mindfall Protocol – prvým českým stredometrážnym AI filmom. Absolvent NEWTON University Gedeon Drapák v rozhovore opisuje svoju cestu z pražských ulíc cez londýnske startupy až k technológiám, ktoré menia pravidlá hry. Prečo verí, že budúcnosť patrí „vibe marketingu“, a ako mu štúdium pomohlo pochopiť, že úspech nie je len o schopnostiach, ale aj o kontaktoch a odvahe zlyhávať?

Keď sa vrátime úplne na začiatok – čo vás priviedlo k štúdiu na NEWTON University a s akými očakávaniami ste nastupovali?

Na štúdium na NEWTONe som nastupoval so zámerom stretnúť top ľudí z odboru. Keď som v pätnástich začínal pracovať, natáčať a fotiť, uvedomil som si, že biznis nie je až tak o tom, akí ste schopní, ale skôr o tom, koho poznáte a ako sa dokážete predať. V tomto smere mi NEWTON University prišla ako jasná voľba. Bola to pre mňa kombinácia profesijných vzťahov a kontaktov z odboru, ktorý ma zaujímal – marketingu.

Mali ste už vtedy jasno v tom, že chcete smerovať k marketingu na medzinárodnej úrovni, alebo sa to vyvíjalo postupne?

Mám taký vtipný životný príbeh. Síce som Čech narodený v Prahe, ale od prvého do siedmeho roku života som vyrastal v Amerike. Bol som zvyknutý na lietadlové lode, mrakodrapy, veľké autá a veľkolepé sny. Myslím si, že to vo mne zostalo aj po návrate do Česka. Väčšina ľudí, ktorých som tu ako dieťa poznal, premýšľala v malom meradle. To ma nebavilo. Chcel som robiť veľké veci a mať veľké sny, čo je v Česku jednoducho náročnejšie.

Počas štúdia na NEWTON University som získal internship v jednom londýnskom startupe a pár rokov som žil v Anglicku. Tá firma ma začala posielať po celom svete a ja som objavil úplne nové limity.

Čo bolo pre vás počas štúdia najťažšie a čo naopak najcennejšie?

Štúdium pre mňa nebolo veľmi náročné. Tým, že som študoval niečo, čo ma bavilo, a veľa vecí som už poznal, keďže som veľký samouk, išlo to jednoducho a prirodzene. Bola to radostná jazda.

Jediné, čo mi trochu „vŕtalo v hlave“, bolo účtovníctvo, pretože som vtedy veľmi nerozumel tomu, načo ho budem potrebovať. Keby som vtedy vedel, aké je to dôležité. (smiech)

„Uvedomil som si, že svet je vlastne neobmedzený a jediné limity máte vo svojej hlave. Jediný, kto vás zastavuje, je vaše vnímanie sveta.“

Spomínate si na konkrétny moment, predmet alebo človeka, ktorý vám zmenil spôsob premýšľania o marketingu alebo o kariére všeobecne?

V Anglicku som v jednom coworku náhodou stretol Slováka Kristiána Totha. Bol o dva roky starší ako ja a fungoval veľmi podobne. Miloval side hustles, cestoval a nonstop sa učil nové technologické trendy a vychytávky.

Ukázal mi a odomkol niekoľko mojich predsudkov o salese, marketingu a o tom, ako premýšľať sám o sebe. Uvedomil som si, že svet je vlastne neobmedzený a jediné limity máte vo svojej hlave. Jediný, kto vás zastavuje, je vaše vnímanie sveta a fakt, že v skutočnosti nepredávate čas, ale hodnotu a riešenia.

Ako veľmi vás štúdium pripravilo na realitu praxe a v čom vás naopak realita po škole prekvapila?

Mal som obrovskú výhodu v tom, že som začal pracovať extrémne skoro, takže vstup do podnikateľského sveta bol pre mňa prirodzený. Škola ma inšpirovala k celoživotnému vzdelávaniu, networkingu a k tomu, aby som zostal ľudský. To je asi vec, ktorá sa mi na NEWTON University páčila najviac – každý učiteľ poznal moje meno, vedel, ako vyzerám, a mohol som za ním kedykoľvek prísť po radu. To je pre mňa veľmi cenné. Nebol som len číslo a profesori sa vám reálne snažili pomôcť.

Čo ma po škole trochu prekvapilo, bolo to, že veľa vecí zo školy v praxi reálne nevyužijete. Ľudí v skutočnosti zaujíma, čo viete a či ste zodpovední. Určite však netreba podceňovať nudnejšie alebo „menej sexy“ odbory, ako je účtovníctvo a právo. Tie vám dajú do života viac, než si dokážete predstaviť.

Ako vyzeral váš prechod zo štúdia do pracovného života? Bol plynulý alebo skôr skok do studenej vody?

Rozhodne plynulý. Ani som nestihol ísť na promóciu, pretože som už niekde lietal pracovne na zákazke alebo kontrakte.

Aká bola prvá „tvrdá lekcia“, ktorú vám dal marketing?

Cítim sa veľmi požehnane, nemal som veľa nepríjemných skúseností. Maximálne som zle odhadol projekt a očakávania. Očakávania sú zlodejom radosti. Keď ich nastavíte správne, máte vyhraté.

Urobili by ste dnes po ukončení štúdia niečo zásadne inak?

Určite by som sa nebál ísť viac na hranu a do extrému. Som extrémne vďačný za to, kde som a čo sa mi podarilo aj vďaka ľuďom okolo mňa. Myslím si však, že by ma posunulo ďalej, keby som si nastavil dvojnásobné ciele, častejšie failoval a takto nachádzal svoje limity.

Ako ste sa dostali k práci v zahraničí a k spolupráci s medzinárodnými klientmi?

Prácu v zahraničí mám vlastne vďaka NEWTONu. Počas školy som dostal pracovný Erasmus v Londýne. Vďaka tomu som si uvedomil, aké jednoduché je cestovať a pracovať pre ľudí po celom svete. Odvtedy je to jeden veľký rollercoaster.

V čom je podľa vás práca pre globálne firmy zásadne odlišná od práce na lokálnom trhu?

Podľa mňa je rozdiel hlavne v mindsete. Firmy v Česku často hľadajú najlepší pomer cena/výkon, „kamarátsku zľavu“ a nechcú investovať do cool vecí. Jedna z mojich silných stránok je, že sa snažím robiť cool veci, a to firmy v zahraničí vedia oceniť. Oceňujú nápad, prevedenie a passion, ktorú človek do projektu dáva.

Často nehľadajú najlacnejšie riešenie, ale najšikovnejší alebo najviac cutting-edge prístup a sú za to ochotní dobre zaplatiť.

„Firmy v zahraničí si často vážia, že viete viac a prichádzate s nápadmi, ako veci zlepšiť a pomôcť.“

Aké zručnosti sú dnes podľa vás kľúčové pre úspech v globálnom prostredí?

Za mňa je to jazyk, kultúra a presah v odbore. Mal som šťastie, že som vyrastal v USA, takže mám veľmi dobrú angličtinu a ľudia často nedokážu zistiť, odkiaľ som.

Kultúra je niečo, na čo často nemyslíme a čo sa veľmi ťažko prispôsobuje. Neustále na tom pracujem. Keď niekam priletím, aspoň desať minút si pozriem, čo si daná kultúra váži a čo je pre ľudí dôležité. Keď komunikujem s ľuďmi v Singapure, správajú sa inak a majú iné hodnoty než ľudia v USA.

Potom určite presah. Buďte nadšenci do toho, čo robíte. Nikto nechce pracovať s Čechom, ktorý je nudný, sťažuje sa, že musel skoro vstávať a že pivo stojí deväť libier. Majte v sebe zápal a presah. Ak sa venujete fitness marketingu, zaujímajte sa o jedlo, cvičenie aj najnovšie trendy. Firmy v zahraničí často oceňujú, že viete viac a prídete s nápadmi, ako veci zlepšiť.

Čo vás práca v zahraničí naučila o vás samom – nielen profesijne, ale aj ľudsky?

Sám seba nonstop prekvapujem a učím sa o sebe. Myslím si, že sa veľmi vyvíja aj môj pohľad na svet. Keď som začal viac cestovať, mal som dvadsaťjeden rokov, dnes mám dvadsaťšesť a priority sa veľmi zmenili.

Najviac som asi objavil, kde mám strach alebo absenciu strachu. Zistil som, že mi ide spoznávanie nových ľudí a networking. Tiež viem, že sa človek nemá čoho báť a svet je malý. Vždy som len pár hodín cesty od kamarátov.

Pusťte si trailer k filmu: Mindfall Protocol - trailer - největší český AI film brzy v kinech

Co si lidé podle vás pod pojmem „AI film“ nejčastěji představují špatně? 

Že AI video nemá žádné emoce, není realistické a že do filmu nepatří. Při promítání bylo super pozorovat, jak se lidi smějí nebo čeho se děsí. Měl jsem radost, že se lidi dostali do příběhu a mohli si to užít jako normální film. Ano, není to dokonalé a AI video čeká ještě dlouhá cesta. Je potřeba, aby bylo více naturalistické a detailní. Ale je vidět jasný trend. Bude se to zlepšovat a bude to usnadňovat vizuální efekty a později i dražší scény. Myslím si však, že lidské hraní nikam nezmizí.

V čem byl tento projekt jiný než cokoliv, co jste dělali dříve? 

Oproti ostatním AI videím, která děláme a která mají většinou kolem jedné až dvou minut, je tohle na úplně jiné škále. Většina videí, jako jsou vánoční reklamy nebo prezentace, se dají udělat během dvou pracovních dní v jednom člověku. Mindfall Protocol má 33 minut a tvořili jsme ho kolem dvou a půl měsíce. Je to takzvaný SOTA (state of the art) typ projektu. Nikdo nic takového ve střední Evropě zatím neudělal.

Jaký přesah má podle vás tento film pro marketing, kreativní průmysl a budoucí generaci tvůrců? 

Věřím tomu, že to, co jsme dokázali, ukáže, kam se trh bude vyvíjet. Lidé a společnosti budou více agilní. Máš nápad? Během pěti minut máš preview, jak to může vypadat. Chceš přesvědčit šéfa, že investice do sponzoringu bude stát za to? Udělej si během deseti minut vizualizaci. Máš nápad na apku? Během hodiny udělej náhled a zeptej se kamarádů, jestli by ji používali. Obecně se vše bude zrychlovat. Nápady a kreativita už nejsou omezené, jsou omezené jen vámi a vaší představivostí.

Jak podle vás bude marketing vypadat za pět let? 

Bude to více dynamické, více crazy, více všeho. Kvalita se zvýší a lidé budou moct lépe komunikovat svoje nápady. Marketéři budou ti, co budou řídit loď a udávat směr, AI pak bude pracant, co bude dělat dílčí části jako zedník.

Jaké role nebo specializace podle vás zaniknou – a jaké naopak vzniknou? 

Nejsem si jistý, jaké role přesně zaniknou, spíš vím, že se role budou transformovat. Lidé nebudou dělat tolik dílčích činností, ale spíše budou řídit AI, která bude za ně pracovat. Více se staneme režiséry a manažery AI. Vnímám to jako příchod elektřiny – vznikli elektrikáři a zanikly práce kolem parních strojů. Když dnes používám počítač, nepřemýšlím nad tím, jak funguje baterka nebo že to sebralo práci někomu, kdo by dříve musel manuálně počítat.

Co dnes podle vás odlišuje průměrného marketéra od špičkového? 

Špičkoví marketéři mají přesah a ví, co zákazník chce. Umí udělat správný positioning a nastavit brand na takovou úroveň, aby to zasáhlo správně cílovku. Další velký rozdíl vidím v tom, kdo se čeho bojí, jak moc odvážní jsou a jak moc dokážou prodat svoje nápady. Spousta lidí má super nápady, ale nedokáže přesvědčit management. Poslední věc jsou kontakty a know-how. Když znáte ty správné lidi na správných místech, dokážete divy.

Pokud byste dnes znovu byl studentem, na co byste se soustředil nejvíce? 

Networking a snaha co nejrychleji failnout. To jsou dvě klíčové věci, které vás v tom věku nejvíce posunou. Udělat si projekt, zkusit to a failnout – znovu a znovu. Pak jsou moc důležité kontakty. Čím více, tím lépe. Je potřeba, aby lidi věděli, koho oslovit za pět let, až budou něco potřebovat.

Co vám na vaší cestě pomohlo nejvíce – talent, disciplína, lidé kolem vás, nebo schopnost riskovat? 

YouTube na sto procent. Beze srandy, většinu jsem se naučil na YouTube a pak pohybem kolem správných lidí. Zvědavost a to, že jsem říkal „ANO“ na všechno, mě hodně posunulo vpřed. Říkal jsem „ano“ i na věci, o kterých jsem nevěděl, jestli je dokážu. Pak určitě vytrvalost – když člověk chce něco dokázat, musí se umět soustředit a posouvat nonstop dál.

Jak dnes pracujete s pochybnostmi a selháním? 

Když objevím pochybnost, řeknu si, jestli je oprávněná. Je spousta věcí, na které nejsem talentovaný a které mi nejdou, ty musíte outsourcovat a je to v pořádku. Co se týče selhání, na jednu stranu to mám rád, na druhou je to nepříjemné. Mám rád, že se naučím něco nového a zjistím, proč to nešlo – jestli za tím byla pýcha, špatné očekávání nebo management. Ta nepříjemná stránka je, že se prostě něco pokazilo a musíte si tím projít.

Co byste chtěl, aby si studenti z vašeho příběhu odnesli? 

Jediný, kdo vás zastaví dělat crazy věci a dosahovat vašich snů, jste vy sami. Svět je odemčený těm, co se nebojí a těm, co jdou štěstí naproti.

A úplně na závěr – jaká jedna dovednost nebo mindset bude pro studenty NEWTON University v příštích letech naprosto klíčová? 

Musíte se naučit umět sami sebe prodávat. Technologie se budou měnit, okolí se bude měnit, vy se musíte měnit a musíte umět vypíchnout to, v čem jste dobří. Buďte nadšení do toho, co děláte, a ukažte světu, že máte co nabídnout.