Mluvčí 1
-Vítejte zpět u další epizody podcastu Úspěšní. Moje jméno je Jiří Koleňák a i dnes se společně podíváme na životní příběh člověka, který svůj talent, disciplínu i životní filozofii dokázal přetavit do smysluplného byznysu. Pokud se vám naše rozhovory líbí, nezapomeňte nás odebírat, sdílet a poslouchat třeba po cestě autem. Dnešní host je Kristýna Svobodová, žena, která celý život zasvětila pohybu: nejprve profesionálnímu tanci, později světu fitness a nakonec józe. Z bývalé baletky, která působila v Národním divadle Brno, je dnes majitelka úspěšných jóga a pilates studií, podnikatelka, lektorka, organizátorka pohybových eventů a také máma a partnerka. Její příběh je o disciplíně, intuici, odvaze i hlubokém osobním poslání. Ahoj, Kristý.
Mluvčí 2
Ahoj, Jirko, děkuju za pozvání.
Mluvčí 1
Vítej v podcastu. Kristý, co ti v posledních dnech udělalo největší radost?
Mluvčí 2
Tak co se týče té pracovní stránky, tak mně největší radost udělalo to, že jsme teďka před třemi dny otevřeli novou pobočku, na které jsme usilovně pracovali. Ten poslední měsíc byl hodně náročný, ale všechno se podařilo, nemusely tam být žádné kompromisy, takže z toho mám velkou radost. Ale upřímně, největší radost mám z toho, že si teďka nasadím pyžamo, půjdu domů za dětma a pustíme si pohádky, a teď přijde jakoby ten čas toho relaxu a zaslouženého odpočinku.
Mluvčí 1
Než přijde další studio a čas zase vylézt z toho piva. Pojďme se vrátit na začátek toho tvého příběhu. Ty jsi začala tancem vlastně jako už ve velmi mladém dětském věku, později na taneční konzervatoři. Je něco, co z té baletní disciplíny využíváš dodnes, o co se opíráš ve svém životě?
Mluvčí 2
Jo, tys to vlastně řekl, to je ta disciplína, to je ta tvrdá práce, co mně balet dal. Já vždycky si dělám takovou srandu, když se mě někdo zeptá, jestli má své dítě dát na konzervatoř, tak vždycky říkám: "No tak pokud mu chcete zkazit život, tak jo." Ne, je to opravdu dřina, ale přineslo to svoje, no.
Mluvčí 1
A když poskočíme do Národního divadla, je něco, co využíváš v dnešní svojí podnikatelské praxi, co ses naučila tam?
Mluvčí 2
Ta odpovědnost, to možná v dnešní době i spousta lidem chybí, odpovědnost za tu svoji roli.
Mluvčí 1
A proč jsi se rozhodla opustit tanec?
Mluvčí 2
Upřímně, protože jsem v tom nebyla nejlepší. Bylo to určitě něco, co mi šlo, na co jsem nějaký talent měla, ale vnímala jsem to, že nepatřím mezi ty nejlepší, a hledala jsem to, v čem mi vlastně bude líp, co bude tak nějak jako víc přirozeně, a nebude to chtít tolik úsilí, abych na těch předních příčkách jakoby byla. A díky bohu jsem to snad našla.
Mluvčí 1
Vzpomeneš si na ten moment toho rozhodování, na to období, co se dělo, co tam bylo těžký, co tam bylo zajímavý, co ti to dalo?
Mluvčí 2
Já jsem jakoby opravdu takový rodinný typ, ač takhle podnikatelka, tak já jsem si uvědomila, že jakoby tím uměním prostě tu rodinu jako člověk nezabezpečí, a furt někomu jakoby dáváte ze sebe, a úplně se to tak jako nevracelo, takže jsem hledala něco jiného.
Mluvčí 1
Takže přišel impuls v roce 2016 k založení prvního jógového studia?
Mluvčí 2
No vlastně jakoby ten impuls postupně přicházel jako dřív. Už jsem si přivydělávala jako různá fitness trenérka a nějaký jakoby takový pohybový aktivity, a tam jsem se nějak jako zamilovala do tý jógy, ale pořád jsem pracovala v nějakých jako studiích, spíš fitkách, a nemohla jsem tam tu práci odvádět tak, jak bych chtěla. Chtěla jsem to dělat lépe, a nebylo mi to umožněno, tak jsem se prostě rozhodla, že si otevřu k tomu i vlastní studio, abych to mohla fakt dělat po svým, tak jak chci.
Mluvčí 1
Co sis tehdy přála nabídnout lidem?
Mluvčí 2
Přála jsem si krom toho předávání jakoby tý jógy, toho pohybu, toho zdravýho životního stylu, jim dát i jakýsi jako komfort a zázemí a nějakou jako komunitu, kam se budou rádi vracet, ať prostě jenom nepřijdou, nezacvičí a neodejdou. Ať je to takovej jako jejich nějakej domov, nějaký jako druhý místo po domovu, kam se rádi vrací.
Mluvčí 1
Jak důležitá je komunita?
Mluvčí 2
Za mě extrémně, teda je to jako něco, na čem já se snažím jako zakládat, no, v tom našem týmu.
Mluvčí 1
Mhm, je to ta největší hodnota, která drží ty studia pohromadě, nebo je tam ještě něco?
Mluvčí 2
Já si myslím, že ta komunita nedrží jenom studia pohromadě, nejenom ty zaměstnance, ale i ty klienty. Já si myslím, že jako ta naše přednost je to, že ti klienti to cítí, že my jsme komunita, my jsme tým, zdravý tým, a máme stejné hodnoty, stejné cíle, a proto se k nám rádi vrací.
Mluvčí 1
Takže ti klienti jsou součástí té komunity?
Mluvčí 2
Ano.
Mluvčí 1
Jak s tou komunitou komunikuješ?
Mluvčí 2
No tak co se týče zaměstnanců a toho jakoby nejužšího týmu našeho, co tvoříme ty věci, tak to je asi to nejdůležitější vůbec s nima komunikovat a zajímat se o ně a starat se o ně, co se týče toho vzdělávání a nějakého společného růstu. To je jako strašně důležitý, když to třeba srovnám, když jsem já jako lektorka někde pro někoho pracovala, tak jsem tam neviděla to, že bych někoho já zajímala, já a moje práce, a nebyla tam možnost toho růstu, takže jsem si rostla po svým potom a už jsem nerostla jakoby za ten tým, protože tam vlastně jakoby žádnej tým nebyl.
Mluvčí 1
Tvoje studia jsou výjimečně krásný.
Mluvčí 2
Děkuju.
Mluvčí 1
Je to způsob komunikace s tou komunitou taky?
Mluvčí 2
Já si spíš myslím, že když si mohu dovolit těm lidem nabídnout i to krásné prostředí, které je za mě jako důležité, protože to, kde ten čas trávíme, tak nás ovlivňuje. Takže když můžu, tak to dělám, jakoby nespokojím se prostě s málem. Pojďme si zacvičit, a je jedno, jak to tam vypadá. Ano, to cvičení, to předávání, ta práce těch lektorů je velice důležitá, ale i to, jak to tam vypadá, jak se ty lidi na to místě cítí, když tam přijdou, jak to na ně působí.
Mluvčí 1
Teď jsem si všiml, že si můžou nechávat svoje jógový podložky v tom studiu, což mi přijde jako úplně geniální záležitost.
Mluvčí 2
No, bohužel to nejde na všech pobočkách, ale tam, kde to jde, tak se to snažíme umožňovat, a vlastně je to jako hezký. Ono se to trochu zvrhlo, že to tam jako extrémně nabývá, ale zase ty lidi, co si tam tu podložku fakt nechají, tak vidíš, že jako nechodí jinam, že se fakt jako vrací, a to je hezký. No, ale bohužel teda ne všude máme tolik místa, takže ne všude to jde.
Mluvčí 1
Je to ale skvělej věrnostní program, teda.
Mluvčí 2
Jo.
Mluvčí 1
Ty tvoje studia dneska jsou zaměřený na jógu, pilates, reformery, což je přístrojový pilates, podle mě trošku. Kam se to bude vyvíjet dál?
Mluvčí 2
Teďka připravujeme i vzdělávání, jelikož vlastně těch poboček a těch míst, a to nejsou jenom jakoby kamenné pobočky. My děláme spoustu eventů a pobytů, a těch jakoby lidí, těch lektorů, je tolik, a potřebuju jich jakoby, nebo ta naše komunita jich víc. Tak jsem se rozhodla, že bych si je ráda jakoby sama vychovávala a dala jim tu příležitost toho kvalitního vzdělávání. V té józe to není totiž jakoby tak úzký ten výběr, ale to pilates, tady je to prostě těžší, není tady tolik možností toho vzdělávání. Tak jsem se rozhodla, že tuto možnost teďka otevřeme, a mně to vlastně jako hodně ulehčí práci.
Mluvčí 1
Jaká je ta celková vize? Je o počtech studií, počtech klientů, nebo eh o komplexním pohybovým prostoru? Eh, kudy to nejvíc míří?
Mluvčí 2
Hele, určitě to není o počtu studií. Vlastně každý to studio, co jako vzniklo, tak nevzniklo, protože Kristýna si řekla, že chce mít tady čtyři studia, ale protože se to samo prostě přirozeně vyvíjelo. Ten tým se nabaloval, zvětšoval, klienti přicházeli, neměli kde cvičit, takže pojďme, udělejme jim další jakoby místo, a samo se to tak jako nabalovalo a rozvíjelo. Jo, nebyl to jako můj sen mít několik poboček, nebo když se mě teďka zeptáš: "Půjdeš do Prahy?" tak ti neřeknu: "Jo, chci další pobočku v Praze, protože chci další pobočku." Ale kdyby mi to dávalo smysl pro rozvoj toho týmu, tak pak ji teprve udělám.
Mluvčí 1
Jak bys popsala hodnoty a filozofii, který při budování toho tvýho byznysu, a tím nemyslím jenom studia, tak ctíš?
Mluvčí 2
Já jsem extrémně empatický člověk, což někdy může být lehce i na škodu, ale zatím se mi to naštěstí vyplácí, a jsme taková jakoby fakt rodina. A co se týče toho našeho interního týmu, že se tak o sebe vzájemně staráme a společně rosteme.
Mluvčí 1
Tak ten tým dneska zahrnuje desítky lidí.
Mluvčí 2
Ano.
Mluvčí 1
Tuším, že okolo 60.
Mluvčí 2
Ano, sama tomu nemůžu nikdy uvěřit.
Mluvčí 1
Jak se z baletky stane lídr?
Mluvčí 2
No, to se zase tak prostě přirozeně stalo, to jsem si nevymyslela, prostě to tak plynulo, plynulo, až to tak vzniklo.
Mluvčí 1
A při tom plynutí vzpomeneš si na nějaký milníky něčeho, co se muselo změnit, aby to šlo dál?
Mluvčí 2
Na začátku, když jsem začala podnikat u toho prvního studia, tak nás bylo víc v těch horních pozicích, a vlastně jsem po čase zjistila, že to není úplně ideální, že eh pořád mám takový jako nutkání jako vyčnívat, vymýšlet, prostě dávat tomu víc. A tam muselo jakoby nastat takový jako oddělení, kdy jsem vlastně na tý horní pozici zůstala jakoby v čele toho lídra sama, a to bylo, to bylo dobré rozhodnutí, to byl takový jako zásadní milník. A už asi žádný další zásadnější napadá.
Mluvčí 1
Všechno ostatní je plynutí. Malá evoluce nebo malý krůčky, takže to není významný milník. Prostě hm, eh, jak zařizuješ, aby ty jednotlivý studia přes tu různorodost, tak aby měly ten tvůj podpis, ten tvůj otisk?
Mluvčí 2
Já si myslím, že to nezařizuju, že to se tak jako děje fakt samo, přirozeně. Se opakuju, že je dost, ale cítím to tak.
Mluvčí 1
Ne, mně to přijde eh skvěle skromný, protože to zařizuješ, protože mám možnost to vidět.
Mluvčí 2
Ale víš, možná, možná na tom je důležitý to, že já fakt dělám jakoby všechno. Víš, že každý to studio, já nejdu za nějakým designérem a hele, mám tady prostor, vymysli ho. Všechno si to vlastně tvořím úplně od, když bych řekla, jako od cihličky sama se svým mužem, který mi v tom nesmírně pomáhá, a jsme v tom spolu. A to je asi na tom to vidět, jo, že to není práce, kterou já zadávám různým lidem, ale od tý nejspodnější pozice po tu horní tam jdu vidět já, a je to ode dřený.
Mluvčí 1
Ano, takže to zařizuješ svou osobní přítomností při té tvorbě.
Mluvčí 2
Ano, ano.
Mluvčí 1
Super, zmínila jsi to akreditované vzdělávání, to mě zajímá velice. Kdy vznikne potřeba pustit do toho vzdělávacího systému nějakou vnější autoritu, nějakýho regulátora?
Mluvčí 2
No, jakoby byly tam takový dvě věci, co mě k tomu přivedly. Jedna věc byly moje lektorky, protože vlastně se tomu věnuju 10 let, a některé ty lektorky jdou se mnou už opravdu 10 let a potřebujou se nějak vyvíjet, takže jakoby z tý lektorský pozice bylo logické přejít i s jejich zkušenostmi na tu pozici školení toho školitele. A další věc vlastně byla to, že já bych potřebovala další členky týmu, a je jednodušší prostě si je takhle vychovat od začátku, než kdyby si dělali školení někde jinde, a stejně pak si je člověk potřebuje ještě doškolovat. Takže tyhle dvě věci.
Mluvčí 1
Takže ta certifikace ti zařídí tvoje standardy kvality propsaný do těch lidí.
Mluvčí 2
Ano, ano.
Mluvčí 1
Tak taky jsi zmínila, že podnikáš s partnerem.
Mluvčí 2
Ano.
Mluvčí 1
Co ti to dává?
Mluvčí 2
Dává mi to velkou oporu, že na to nejsem sama, ale takovou přirozenou oporu.
Mluvčí 1
Jak vypadá ta spolupráce?
Mluvčí 2
Někdy divoce. Ne, ono se to taky jakoby stalo samo. My jsme jakoby neplánovali jako nějakej okamžik, jako nebo neměli jsme nějakej projekt. Co se týče týmový části, tý pohybový těch studií, tak to bylo tak, že já jsem měla vlastně jedno to jógové studio, a měli jsme doma malé dítě, a byla tady příležitost otevřít jako pilatesové studio, ale já jsem věděla, že na to sama nestačím a nechci do toho přizvat nějakého jiného člověka, protože tu zkušenost už jsem měla, a ta se úplně jako nevyplatila. Takže jsem tak jako stála doma, říkala jsem: "Tak tak co teda, mám do toho jít? Nebude to příliš jako na nás zátěž? A jak si to zvládnu?" A můj muž se v tý době trošku nudil a řekl: "Hele, tak to udělejme spolu, prostě stejně jako budeš potřebovat pomoct jako zase řešit stavbu a tady tyhle jako chlapský věci, a já ti s tím pomůžu. Stejně bys to po mně chtěla." A to byl ten mílník, kdy on vstoupil jakoby do mýho podnikání. Díky bohu jsem za to moc vděčná a jsem ráda, že ho tam mám. A zas v tý jeho stránce, tak on se věnuje hudbě a tady jakoby tomudle odvětví, a tam zase on na některých pozicích potřeboval eh tu moji ženskost, tu moji péči a tak, a zas takhle se to propojilo a dělá nám to hrozně dobře, že si takhle jakoby pomáháme. Máme tam v sobě tu oporu.
Mluvčí 1
Pojďme udělat reklamu na spolupodnikání partnerů.
Mluvčí 2
Já jako hlasuju pro.
Mluvčí 1
Tři největší benefity podnikání s partnerem.
Mluvčí 2
Hm, myslím si, že to je krásně strávený a efektivně strávený společný čas. Vždycky máme téma. Jo, já kolikrát sedím v tý restauraci a dívám se, jak ty lidi jsou tam spolu a koukají do toho a nemají si co říct, tak to u nás si máme vždycky co říct díky tomu. A pak si myslím, že to je ten příklad těm dětem, že jako vidí, jak máma s tátou fungujou jako tým, jak si všechno vykomunikujou, jak se na všem domluví, pomáhají si a vlastně se ty děti jako k nám zapojujou. A pak jim přijde divný, když se třeba nezapojujou a dáme je třeba k nahlídání jako k babičce, k dědovi, tak jsou z toho vlastně docela nesví, protože jsou zvyklí jako na tu týmovost tý rodiny.
Mluvčí 1
Mhm, a já třeba ještě miluju takovou tu eskalaci konfliktů, že ten konflikt je nástroj, že to není něco, co vlastně se v tom tak jako vyrácháme a pak se na sebe zlobíme, ale ten konflikt tam funguje k tomu, abysme si to jako vyříkali, protože si to musíme vyříkat, protože se pak musíme posouvat v těch dalších věcech a nehodláme to zablokovat nějakýma nevyřčenýma věcma. Tak to mě ještě napadá jako čtvrtá reklama na spolupodnikání partnerů. Myslím, že je čas otočit to jako vlastně československý paradigma, že je to něco divnýho, když lidi jako, kteří spolu žijou, tak spolu buďto jsou v práci, nebo spolu podnikají, nebo spolu něco vytvářejí. A myslím, že je čas říct světu: "Dneska je to výhodný."
Mluvčí 2
Souhlasím a myslím si, že tam aj je potřeba říct, že je i v pořádku, když žena, máma podniká a jde to, jde to vybalancovat a není to na úkor rodiny, dítěte, když dobře funguje ten partner. A tím, že my asi oba jako víme, o co jde, tak si pak krásně dokážem pomáhat i v tý péči o ty děti a v tý domácnosti.
Mluvčí 1
Standardně bych se tě zeptal, jak to oddělujete, ale zeptám se tě: Potřebujete to oddělovat?
Mluvčí 2
Ne, nám je dobře takhle.
Mluvčí 1
Tak kam půjdem teď? Půjdem na... ještě zůstaneme u těch partnerů. Jak tě partner podporuje v tom, v tom rozvoji, ve vývoji těch jednotlivejch věcí?
Mluvčí 2
Hm, je super, že s čímkoli já přijdu, tak on není takovej ten typ, co by to jako hnedka zavrhl, ale bere to jako předmět k diskuzi a společně to začnem rozvíjet. A kolikrát díky tomu, že on tam má jakoby ten pohled, on je, že jo, typově jakoby jinej, jinak myslí, je to chlap, takže mě na to spíš jakoby přivede třeba i nějakej další pohled a vlastně se to celé ještě jakoby posune někam, co bych já sama nevymyslela.
Mluvčí 1
No, stalo se vám někdy, že by ten byznys přebíjel ten vztah?
Mluvčí 2
Tohle je taková tenká hranice, obzvlášť pokud my oba děláme to, co nás baví a co nás naplňuje. Můj muž vždycky říká, že by tu svojí práci dělal aj zadarmo, že prostě je to fakt jako nedovede si představit být bez toho a já vlastně taky. Takže ono je to takový jako spíš jako je důležitý vnímat, když už je toho fakt hodně a člověk je jako fyzicky, mentálně unavenej, tak si tam naordinovat takovej ten vědomej, zaslouženej odpočinek. Jenom asi tohle hlídat, protože pokud je tam fakt jako ta vášeň a to, že vás to baví, tak jako není potřeba podle mě tohle nějak jako prostě korigovat, ale spíš jenom si zakládat na tom jakoby zdraví člověka.
Mluvčí 1
No, hele, tenhle podcast je o hledání principů a dělejte práci, kterou byste dělali i zadarmo. Ano, mi přijde do podnikání jako mega důležitej princip.
Mluvčí 2
Ano, a já si myslím, že pak to podnikání teprv začne vycházet, pokud člověk fakt jako dělá to jako srdcem, duší, vším, tak chytne tu správnou flow a pak to už prostě jede.
Mluvčí 1
No, pak v tom nemůžete nebýt úspěšný prostě.
Mluvčí 2
Ano, ano.
Mluvčí 1
Jo, nejde to zastavit vlastně.
Mluvčí 2
Ano, přesně tak.
Mluvčí 1
Máte nějakej rituál nebo přístup, kterej vám pomáhá se vlastně jako nahodit zpátky na koleje?
Mluvčí 2
Když jsi řekl slovo rituál, tak jsem si vybavila takovej náš každovečerní rituál, když se uspí děti, a to, když zasedneme s těma kalendářama, co co nás čeká každýho další den. Tak to je rituál plánování následujícího dne, protože my máme jako nějaký úkoly, potřeby, ale i naše děti, že jo, mají nějaký kroužky, zájmy a tak, takže to jako všechno synchronizovat dohromady. A jestli to zvládneme takhle jako my čtyři, nebo musíme ještě někoho přizvat na pomoc, aby abysme to všechno stihli, tak to je takovej rituál.
Mluvčí 1
No, je něco, co ses naučila díky roli mámy jako přenositelnýho do byznysu?
Mluvčí 2
Když si vybavím to období, kdy jsem ještě neměla děti, tak třeba takovej ten můj jako odpočinek vždycky byl: "Musím si někam jako zaletět, musím si někam jako jet na hotel nebo tak." A od tý doby, co jsem máma, tak jakoby...
Mluvčí 1
Stačí zavřít oči.
Mluvčí 2
Stačí bejt prostě doma s nima. No, jakože jsem prostě ráda doma a a to je můj nástroj odpočinku a to mě stačí.
Mluvčí 1
Je něco, co tě učí děti?
Mluvčí 2
No, každý den mě něco učí, každý den na ně.
Mluvčí 1
Musíš něco vybrat.
Mluvčí 2
Hm, asi asi tady tohle jakoby vnímání těch obyčejných věcí jako naprosto neobyčejný. Vlastně já jako asi to bude znít možná trochu jako hloupě, jo, ale mě úplně dojímají takový ty okamžiky, kdy mě třeba ten mladší syn jenom chytne za ruku a já si jenom uvědomím to, že se držíme za ruku prostě, nebo že se mu jenom zadívám do očí. A tak tohle jsou takový jako silný momenty pro mě.
Mluvčí 1
Jak jsi jako člověk, kterej dává hodně energie ze sebe do týmu, do lidí, do byznysu? Jak pečuješ o sebe?
Mluvčí 2
Hm, jakoby když eh jsem byla mladší, nebyla tam tolik ta rodina, ty děti, e tak jsem se hodně věnovala seberozvoji, různým technikám. Jezdila jsem na různý kurzy, na různý retreaty a to mě pomáhalo velmi. A teď, jakož je tam ta rodina, tak je to spíš jenom o tom jako hledání toho balancu, toho klidu a toho odpočinku.
Mluvčí 1
Ale pořádáš ty retreaty pro ostatní, protože víš, že je potřebují.
Mluvčí 2
Ano, ano, přesně tak, ta zkušenost tam proběhla, takže vím, co jim snad dělá dobře a co co hledají.
Mluvčí 1
Takže teď už stačí ticho.
Mluvčí 2
Teď už teďka kolikrát stačí ticho.
Mluvčí 1
Tak a pojďme se chvilku eh přenést do nějakýho snění. Přenes se do roku 2030 a pojď nám popsat, jak to bude vypadat, aby ty sis mohla sama říct: "Uspěla jsem."
Mluvčí 2
Pro mě je úspěch vidět za sebou spokojenej tým lidí, aby ty lidi chodili rádi do práce, aby se tam dobře cítili a vidět ty klienty naše, že jim to dává to, co se snažíme, aby jim dávalo, že se k nám rádi vrací. A pro mě to, abych byla šťastná, spokojená, aby moji blízcí byli zdraví, šťastní a spokojení.
Mluvčí 1
Co tam vidíš jako máma?
Mluvčí 2
Chtěla bych, aby moje děti viděly to, co se s mým mužem snažíme tvořit a předávat jim, aby aby to bylo úspěšný, aby to fakt jako v sobě si nesli a a šli jakoby svou cestou, ale aby věděli to, co jsme jim se snažili vyšlapat.
Mluvčí 1
Mhm, a co tam vidíš jako partnerka?
Mluvčí 2
Jako partnerka chtěla bych, aby jsme byli pořád takovýdle skvělý parťáci, jako jsme teď.
Mluvčí 1
Lidi, kteří k vám chodí cvičit v roce 2030, kým jsou? Pro co si tam chodí?
Mluvčí 2
V roce 2030 já myslím, že ty lidi si chodí pořád pro to stejný, pořád eh, nebo jak já to vnímám, eh, chodí si tam odpočinout, nasát jakoby tu atmosféru, kterou si myslím, že nám se daří tam tvořit.
Mluvčí 1
To se vám teda daří, to je fakt. Já nemůžu říct nic jinýho než, že vaše studia jsou krásný.
Mluvčí 2
Já doufám, že to ty lidi vidí, no, že nejsou krásný jenom na pohled, ale že jsou tam samý krásný lidi a atmosféra.
Mluvčí 1
Je nějaký mýtus o józe nebo podnikání, který bys tady chtěla rozbít, vyvrátit, říct: "Už je to jinak."
Mluvčí 2
Hm, možná k té józe, tak eh, že jóga neprobíhá jenom na podložce. Na podložce je to vlastně jenom taková jako příprava a opravdovej jogín nebo člověk, co se věnuje józe, jde poznat mimo tu podložku těma svýma činama, tím svým chováním, tomu, jak na tý podložce se to učí, že už to umí aplikovat. A myslím si, že to je důležitý připomenout.
Mluvčí 1
Mhm, jak se to propíše do lidskýho života?
Mluvčí 2
Jako jóga? Mhm, hm, jóga je takovej jako životní styl, způsob bytí, vnímání, učení se a propíše se to podle mě tak, že se že tomu začneš naslouchat. Většinou ty lidi chodí jako na jógu třeba ze začátku jenom kvůli tomu, že je bolí záda, nebo že se chcou protáhnout, a pak postupně pochopí, že to je o něčem jiným. Tenhle moment miluju, kdy začnou vnímat to to důležitý a pak to začnou aplikovat do svýho života a častokrát se jim ty životy začnou měnit.
Mluvčí 1
Mhm, já mám pocit, že třeba když jsem se věnoval pilates, tak že nejenom že se zpevnil můj postoj, ale zpevnil se můj postoj nejenom fyzicky, ale prostě jako k životu.
Mluvčí 2
Ano, ano.
Mluvčí 1
Nějaký byznysovej mýtus? Už jsme tady jeden nakopli, prostě partneři patří spolu do byznysu.
Mluvčí 2
Jo, jo, určitě, určitě.
Mluvčí 1
Ještě něco?
Mluvčí 2
Eh, no, asi o tom partnerství a o tom, že žena, máma, může taky být v byznysu.
Mluvčí 1
Co je pro tebe v budování byznysu úplně největší výzva?
Mluvčí 2
Hm, pro mě jako celkově ta největší výzva je, ať jsou prostě všichni spokojení, ať jsou všichni šťastní a ať ten výsledek je jako kvalitní. No.
Mluvčí 1
A zařizuješ to tak, že seš spokojená i ty?
Mluvčí 2
Hm, ano, jo, jak se to říká: "Ryba smrdí od hlavy." Hm, je to tak, je to tak, i ono to jde vidět i nejenom v byznysu, ale i u těch lektorů, když prostě tě učí někdo něco, co sám nežije, nebo co sám nemá v sobě zakořeněný, tak to prostě není pravda a jde to vidět. No.
Mluvčí 1
Tak a když se už jsme byli v budoucnosti, pojďme se vrátit do minulosti a poslat vzkaz Kristýně, která teď končí konzervatoř. Co bys jí poradila?
Mluvčí 2
No, já jsem díky konzervatoři vlastně ztratila sebevědomí, jak to bylo jako náročný, jak to byl velkej dril, velkej nápor na ty malý holčičky, na tu malou Kristýnu. Tak pro mě to bylo hrozně těžký jakoby mít to sebevědomí a dlouho jsem ho nabývala, takový to zdravý sebevědomí. Tak bych jí asi vzkázala, ať se nebojí, že že na to všechno má a a dokáže cokoli, co bude chtít.
Mluvčí 1
Kristýna Svobodová.
Mluvčí 2
Děkuju.
Mluvčí 1
Kristi, moc děkuju, že jsi přijala pozvání a sdílela s náma tvůj inspirativní příběh. Myslím, že to může spoustě, eh, a nejenom dam, eh, velmi pozitivně ovlivnit život.
Mluvčí 2
Doufám, taky moc děkuju.
Mluvčí 1
A vy, pokud jste nás dokoukali až sem, tak děkuju za vaši pozornost a moc se těším na setkání s dalšími zajímavými hosty.
