Strategický leadership v rozvinutých a rozvíjejících se zemích

Pojem „strategický leadership” se výrazně prosazuje na přelomu 20. a 21. století, kdy klasické manažerské přístupy přestávají stačit prostředí rychle se měnící globální ekonomiky. Jak uvádí IMD Business School (IMD, 2023), tradiční management založený na plánování, kontrole a optimalizaci procesů nedokázal reagovat na dynamiku technologických změn, geopolitickou volatilitu a nové společenské tlaky. Firmy potřebují lídry, kteří umí formulovat směr, přenést ho do konkrétních rozhodnutí a zároveň nadchnout lidi, aby tento směr vzali za svůj.

Podle doc. Emila Velinova, Ph.D., garanta anglického MBA programu Strategic Leadership na NEWTON University, představuje strategický leadership kombinaci dlouhodobé vize, hodnotového ukotvení a práce s kulturou. Lídr není jen tím, kdo rozhoduje. Je architektem prostředí, které dává lidem smysl, umožňuje jim převzít odpovědnost a podporuje jejich iniciativu. Propojení vrcholové strategie a kontinuální práce s lidmi v týmu je to, co odlišuje strategický leadership od tradičního managementu orientovaného pouze na výkon.

Vysoká regulace, vysoké nároky

V rozvinutých ekonomikách, typicky v západní Evropě, USA, Kanadě nebo Japonsku, je strategický leadership formován prostředím silné konkurence, vysoké regulace a pokročilé institucionální kvality.

Výzkumy OECD (OECD Employment Outlook, 2024) potvrzují, že hlavními výzvami lídrů v rozvinutých ekonomikách jsou:

• tlak na inovace
• rychlá digitalizace a automatizace
• rostoucí nároky regulátorů, zejména v oblasti ESG
• stárnutí populace a měnící se trh práce
• nutnost řízení komplexní sítě stakeholderů

Strategické řízení se proto opírá o data, prediktivní modely a scénářové plánování. Lídr musí zvládnout nejen vlastní timemanagement, ale také ekosystém, ve kterém funguje. Silná corporate governance je standardem, nikoliv výjimkou. Boardy, podle Harvard Business Review (HBR, 2022), fungují jako skuteční partneři v dlouhodobém směřování firmy a hrají klíčovou roli v inovacích i regulaci rizik.

Strategický leadership v rozvinutých zemích stojí na profesionalizaci, transparentnosti a schopnosti kombinovat tlak na výsledky s odpovědným, dlouhodobým přístupem k vedení lidí.

Prostředí, ve kterém rozhoduje adaptabilita a osobní autorita

V rozvíjejících se zemích je realita jiná. Trhy rozvojových ekonomik se vyznačují slabšími institucemi, méně stabilním právním prostředím, vyšší mírou korupce (Transparency International, 2025) a omezenými zdroji.

Výzkumy Světové banky a IFC (IFC Corporate Governance in Emerging Markets, 2023) ukazují, že strategic leadership je zde často výrazně osobnější, intuitivnější a mnohem úžeji propojený s rolí jednotlivce. 

Tam, kde nefungují silné formální instituce, nastupuje:

• osobní důvěra
• vztahová autorita lídra
• schopnost ovlivňovat neformální struktury
• rychlá adaptace na náhlé změny prostředí
• improvizace a podnikavost
• flexibilita v rozhodování

Strategická vize zde není jen dokument schválený boardem. Je to praktický nástroj přežití a růstu, kompas, který pomáhá udržet směr v prostředí, kde se pravidla mění rychle a často bez varování.

Studie Kebedeho (Cogent Business & Management, 2024) potvrzuje, že lídři v rozvíjejících se zemích musí umět kombinovat krátkodobé operativní reakce s dlouhodobým budováním kompetencí a firemní kultury, jinak organizace ztrácí stabilitu.

Rozdílné trhy, rozdílné chování

Rozdíly mezi rozvinutými a rozvíjejícími se zeměmi se dají vysvětlit třemi hlavními faktory:

1. Institucionální prostředí

Podle World Bank Governance Indicators (2024) je kvalita institucí klíčovým determinantem způsobu, jakým organizace přijímají strategická rozhodnutí.

• V rozvinutých zemích lídři fungují ve stabilním a předvídatelném prostředí.
• V rozvíjejících se zemích musí často kompenzovat institucionální slabiny vlastní kreativitou, vlivem a osobní autoritou.
  
  

2. Kulturní kontext

Hofstede Insights dlouhodobě ukazuje, že země s vysokou mocenskou vzdáleností a kolektivistickou kulturou přirozeně směřují k direktivnějšímu stylu vedení.(Velinov et al., 2024). Země s nízkou mocenskou vzdáleností preferují participativní přístup.

3. Corporate governance

Podle analýzy Candriam Research z roku 2023 funguje governance v rozvíjejících se ekonomikách často jen formálně. Klíčová rozhodnutí tam obvykle drží v rukou vlastníci nebo rodiny, což přirozeně mění roli lídra i správní rady. Ve vyspělých zemích je governance víc institucionalizovaná a výrazně oddělená od samotného vlastnictví.

Rozdíly se postupně stírají

Přestože jsou rozdíly významné, globalizace, digitalizace a zvyšující se tlak na odpovědné řízení způsobují, že strategic leadership se částečně sjednocuje.

Podobné kompetence se objevují v obou typech ekonomik:

• orientace na data
• práce s ESG
• schopnost vést hybridní a globální týmy
• řízení reputace
• schopnost budovat koalice v rámci širšího ekosystému

Firmy napojené na globální dodavatelské řetězce nebo investory musí splňovat mezinárodní standardy bez ohledu na to, ve které zemi působí.

Co z toho plyne pro české manažery

Česká republika se nachází mezi dvěma světy. Máme vyspělé instituce v evropském kontextu, ale zároveň zkušenost transformace, odlišné kulturní vzorce a specifické prostředí střední Evropy.

Podle doc. Velinova je právě tato pozice důvodem, proč je strategic leadership pro české lídry klíčový:

České firmy i manažeři se tak mohou inspirovat z obou světů. Z rozvinutých ekonomik mohou převzít komplexní řízení, odpovědnost a práci s daty. Z rozvíjejících se trhů pak adaptabilitu, pružnost a schopnost konat i v nejistých podmínkách.

Závěrem

Strategický leadership dnes není volitelný. Je to základní kompetence organizací fungujících ve světě neustálých změn. Zatímco v rozvinutých ekonomikách pomáhá lídrům zvládat komplexitu, v rozvojových regionech podporuje flexibilitu a přežití. V obou případech rozhoduje o tom, zda organizace dokáže dlouhodobě růst, adaptovat se a být relevantní.

Strategický lídr je ten, kdo dokáže spojit směr s lidmi, vizi s realitou a komplexitu s jednoduchostí, která je srozumitelná celému týmu. A právě to je kompetence, kterou bude podnikatelský i veřejný sektor v následujících letech potřebovat nejvíc.

Článek zohledňuje perspektivu doc. Emila Velinova, Ph.D., garanta MBA programu Strategic Leadership na NEWTON University, a opírá se o výzkumy OECD (2024), IMD (2023), World Bank Governance Indicators (2024), Harvard Business Review (2022), IFC (2023), Candriam Research (2023), Velinov et al., (2024) Cogent Business & Management (2024).