ChemSkills 2026: Jaká je budoucnost vzdělávání v chemickém průmyslu?

Ve čtvrtek 17. září 2026 proběhla v pražském Kongresovém centru v prostorách NEWTON University konference evropského projektu ChemSkills. Měl jsem tu čest celou akci zahajovat a rád bych se s vámi podělil o hlavní postřehy z diskuze o budoucnosti vzdělávání v chemickém průmyslu – v jednom z nejzásadnějších odvětví evropské ekonomiky.

Co je to ChemSkills a jaká je v něm role NEWTONu?

Projekt ChemSkills je čtyřletá evropská iniciativa spolufinancovaná Evropskou unií s rozpočtem 3,9 milionu EUR. Sdružuje celkem 33 partnerů ze 14 zemí – od špičkových akademických pracovišť až po nejvýznamnější průmyslové svazy, jako je evropská petrochemická federace CEFIC, německý BAVC, italská Federchimica nebo Evropská asociace výrobců automobilů (ACEA).

Projekt vznikl jako přímá reakce na zelenou a digitální transformaci a evropskou strategii pro udržitelnost v chemickém sektoru (Chemicals Strategy for Sustainability). Jeho hlavním cílem je zmapovat chybějící dovednosti a vytvořit moderní vzdělávací moduly pro klíčová pododvětví – od petrochemie a plastů přes elastomery až po zemědělskou a spotřební chemii.

Rolí NEWTON University je přispět k tomu, aby vytvořené tréninkové moduly, roadmapy a tzv. skillcards nezůstaly jen na papíře, ale dostaly se do reálné výuky i do firemní praxe. NEWTON University má ale i důležitou roli vedení disseminace a komunikace celého projektu, jakožto vedoucí pracovního balíčku.

Průběh konference

V úvodním bloku vystoupili Jan Orava za NEWTON, zástupci Evropské komise a dále hlavní manažerka projektu Anni Siltanen. Celý den moderoval Robert Michael Westbrook.

S velkou pokorou jsem naslouchal, čeho se nám již podařilo v rámci projektu dosáhnout a jaké jsou další plány tohoto skvělého týmu.

V průběhu dopoledne pak prezentující (mj. Simona Jursová z ostravské VŠB a Fabian Grunert z nizozemské University of Twente) představili činnost a konkrétní výstupy jednotlivých lokálních týmů a také platformu Learning Skills Hub.

Kdo bude výstupy aktualizovat po ukončení projektu?

V rámci diskuze padla zásadní otázka: Kdo bude tyto výstupy aktualizovat a udržovat po oficiálním ukončení projektu v roce 2027?

Data a technologie rychle zastarávají, a pokud Evropa nemá ztratit konkurenceschopnost, musíme zajistit dlouhodobou udržitelnost vytvořených programů - od bakalářských přes magisterské až po doktorské.

Zde vidím dvě hlavní výzvy:

1. Role státu a trhu: Je nezbytná systémová podpora přizpůsobování výstupů potřebám domácích firem a trhů (i po skončení našeho projektu).
2. Role vysokých škol: Pro dlouhodobou udržitelnost je nezbytné aktivní začleňování těchto modulů do běžné výuky. Právě toto smysluplné využívání s sebou přinese i motivaci pro aktualizaci modulů.

Velmi osvěžující diskuzi přinesl blok Barbary Honti (BME) a Zoltána Finty (Euroapi) zaměřený na koncept Digital Chemical Engineer. Barbara trefně pojmenovala rozdíl mezi světem byznysu a akademickou praxí: zatímco podniky musí reagovat dravě a rychle, univerzity bývají akademicky rozvážné.

Tento střet se projevuje například v požadavcích na akademický růst. Pokud univerzita po odborníkovi z praxe požaduje publikaci tří článků v impaktovaných časopisech v roli prvního autora, je to pro špičkového experta z průmyslu technicky téměř nesplnitelné.

Pokud ale chceme studentům předávat to nejlepší z reálného světa, musíme tato současná pravidla přizpůsobit, abychom přilákali do výuky právě odborníky z praxe a umožnili jim růst. Výzkum v rámci doktorského studia je velmi časově náročný a jen obtížně může někdo odborníkům z praxe tento čas finančně kompenzovat.

Jaké dovednosti bude potřebovat chemik budoucnosti?

• Programování a kódování: V následujících 10 letech půjde o naprosto stěžejní dovednost. Kdo nebude umět kódovat a pracovat s daty, bude v moderní chemii pozadu.
• Komunikační přesah: Nestačí se jen zavřít do laboratoře. Potřebujeme inženýry schopné vyjednávat, prezentovat a propojovat různé zájmové skupiny. Důležitou součástí práce bude také popularizace výsledků vědy pro širokou veřejnost.

V navazující panelové diskusi, kde vystoupili odborníci z praxe i univerzit (Dušan Sameliak z TORVAKO, Marek Botek z VŠCHT, Barbara Honti a Zoltán Finta), se řešilo klíčové téma – jak v chemickém průmyslu udržet mladé talenty?

Diskutující se shodovali na tom, že generace, která nyní nastupuje na vysoké školy, má úplně jiná očekávání než jejich předchůdci. Naším úkolem na vysokých školách tak nemůže být jen kopírování dřívějších postupů. Naopak je potřeba aktivní naslouchání, práce s mentálním nastavením a příprava na pozice, které dost možná ještě ani neexistují.

Konference ChemSkills nabídla také pohled na to, jakým směrem by se měl ubírat chemický průmysl i navázané mezinárodní iniciativy zaměřené na udržitelnost a inovace. Tyto oblasti představili Antonius Johannes Schröder a Emma Strömberg.

Pro vzdělávací instituce z toho plyne jasné poselství. Je naprosto zásadní, aby univerzity spolupracovali s praxí a aktivní tvorba moderních vzdělávacích modulů je jediná cesta, jak z našich škol vychovat absolventy, o které se trh práce popere.