„Nejde jen o znalosti, ale o sebevědomí.“ Ludmila Hruban mluví o proměnách mladých na Letním podnikatelském kempu

Letní podnikatelský kemp už deset let ukazuje, že opravdová proměna mladých lidí nespočívá jen v naučených dovednostech, ale hlavně v jejich odvaze a víře v sebe.  Ludmila Hruban v rozhovoru vysvětluje, proč je pro ni kemp „druhým domovem“ a co ji znovu a znovu přivádí mezi Žluťásky.

Na LinkedIn jsi psala, že pokaždé, když přijíždíš na kemp, máš pocit, že se vracíš domů. Co pro tebe osobně Letní podnikatelský kemp znamená?

Jako mentorka mohu říci, že pro mě Letní podnikatelský kemp představuje mnohem víc než jen letní akci. Je to místo, kam se vracím mezi podobně smýšlející lidi, kteří mají chuť něco dokázat na straně jedné a pomáhat na straně druhé. Máš zde pocit, že jsi součástí něčeho většího, a ta energie a nadšení jsou prostě nakažlivé. Kemp je pro mě silný i v tom, že si vždy zvědomím, jaké štěstí jsem měla vyrůst ve funkční a pečující rodině a jakou startovací linii jsem do vínku dostala, ať pro studium, vlastní rozvoj a další návyky nezbytné pro dospělácký život a mám potřebu k tomu připojit ty, kteří takové štěstí neměli.

Vracíš se sem už od roku 2020. Co tě motivuje znovu a znovu přijímat pozvání a roli mentorky?

To, co mě sem pokaždé táhne, je vidět tu neuvěřitelnou proměnu, kterou Žluťásci za ten týden projdou. Přicházejí s podnikatelským nápadem nebo přáním jak být profesionál ve svém oboru. Podnikatelský plán je často ještě velmi neurčitý, ale odcházejí s jasnou vizí a obrovskou sebedůvěrou. Být u toho, jak se jejich sny stávají realitou, je pro mě ta největší odměna a motor.

Letos proběhl jubilejní 10. ročník. Čím byl pro tebe jiný než ty předchozí?

Hlavní rozdíl byl v tom, že jsme si s dalšími mentorkami a mentory víc uvědomovali, jaký má Letní podnikatelský kemp za sebou kus cesty. Oslavili jsme desáté výročí, a to je něco, na co můžeme být všichni hrdí. Více než 200 absolventek a absolventů. Bylo cítit, že se akce posunula na novou úroveň, a to nejen organizací, ale i kvalitou projektů a připraveností realizovat změnu v běžném životě.

Součástí jubilejního ročníku byl i Žlutý festival. Nabídl bohatý program pro letošní účastníky a absolventy, kteří představili svoje úspěchy v oboru, kterému se buď již věnují nebo který teprve studují. Nechyběly služby jako je líčení, česání, vaření, míchání drinků nebo masáže.

A potkat svoje svěřence za ty poslední roky na jednom místě dohromady, to stálo fakt za to.

Kemp má pestrý program – dopolední školení, odpolední workshopy, večerní diskuse. Která část je pro tebe nejvíc naplňující?

Každá část programu má své místo a metaformózu v přemýšlení se nepodaří zvládnout jednou aktivitu. Celek, který je pro účastníky připraven velmi funkčně kombinuje dovednosti,  které by si měli účastníci osvojit, jak by mohli o informacích přemýšlet, jak dobře využívat příležitosti a určitě jak pracovat sami na sobě. Cenné pro Žluťásky je, že celý týden všech aktivit probíhá v bezpečném prostředí, kdy se jich nikdo neptá - co máš za sebou. Ba naopak, motivujeme Žluťásky - pojď si nastavit život tak, jak ho chceš mít, co chceš, aby se Ti podařilo. A co pro to ode dneška uděláš?

Závěr týdne, kdy se jako mentoři se Žluťásky potkáváme a pracujeme 1:1 je poté rozhodující a potká se všechno. Mám radost z toho, že v tomto okamžiku jsou účastníci připraveni se i krásně zeptat a umí si říct o to, co potřebují.

V příspěvku jsi psala o „momentu jiskry v očích“, když účastníci pochopí něco nového. Můžeš popsat situaci, kdy jsi letos takový okamžik zažila?

Takových radostných okamžiků bylo moc, s dalšími mentory a organizátory jsme často fakt na měkko. Udělalo mi radost, když se dvě slečny budoucí kadeřnice Kája a Mája domluvily na spolupráci a aplikovaly hned v praxi Baťovy principy. Nejsou si konkurencí, ale vytvořily společný nápad do podnikání a hned ho realizovaly v závěrečném dni kempu. Nebo když mi můj mentee Dan vysvětloval principy rally závodů a jak chce být pro závodníky prospěšný. Měl radost (a já větší), že i on mě může učit něco nového a to teprve vstupuje na střední školu.

Účastníci kempu často nemají snadné životní podmínky. Často pochází z dětských domovů, pěstounských rodin nebo z řad uprchlíků. Jaký přístup k nim volíš, aby si odnesli nejen znalosti, ale i sebevědomí?

Pracuji se strategií malých vítězství. Povzbuzuji je k drobným krůčkům, které jim dodají sebevědomí. Když vidí, že i malé věci se jim daří, začnou si víc věřit. To je to nejdůležitější. Znalosti o byznysu si zapamatují, ale to, jak se cítili, když si uvědomili, že jsou dobří, to si ponesou celý život. Zároveň vnímám, že je pro ně důležité vnímat běžná selhání, umět se z nich poučit, neopakovat stejnou chybu a jít dál. V mentoringu hodně projektuji to, co mi funguje v mém životě, ale kde jsem i já selhala.

Když jsme s jednou absolventkou v rámci mentoringu po kempu řešily téma nakupování potravin, svěřila se mi, jak je to pro ni v obchodě těžké. V produktech se vůbec neorientovala, protože ji v děckém domově nepustili do kuchyně a neví, jak se výrobky jmenují, natož jak z velké nabídky vybrat ty správné, když si v létě na kolejích bude chtít uvařit. Nastavily jsme si strategii, jak nákupy řešit, s ohledem na rozpočet i trvanlivost. Pár hodin na to mi domů dorazil on-line nákup a místo 5 hrušek jsem nakoupila 5 kg hrušek, tak jsem s ní tuto zkušenost sdílela - poslala fotku hromady hrušek se slovy: dívej, taky to občas neumím, tak aspoň upeču koláč.

Co tě účastníci během let naučili? A je něco, co si z kempu odvážíš i do svého osobního nebo profesního života?

Obrovskou pokoru, vděčnost, otevřenost a chuť dělat svět lepším místem pro život. Mladí lidé, kteří se účastní mají velkou chuť pomáhat.

Jaké poselství bys chtěla poslat „Žluťáskům“ do jejich další cesty?

Zvládnete všechno, co si budete přát a do čeho dáte skutečnou vášeň a srdíčko. Věřím Vám.

A na závěr – co bys vzkázala lidem, kteří o kempu slyší poprvé a přemýšlí, jestli se do něj zapojit jako partneři, lektoři nebo podporovatelé?

Kemp je transformační místo pro všechny zúčastněné a adresně změnit život někomu druhému k lepšímu představuje neskutečně krásný pocit. O to krásnější je, že to mění nás samotné a přispíváme celé společnosti.