Překážky jako zrcadlo a příležitost k růstu
Překážky, se kterými pracujeme, nejsou kladeny proto, aby studenty odradily nebo jim ukázaly, co nezvládnou. Právě naopak. Tyto překážky vkládáme citlivě jako zrcadlo, které studentům pomáhá uvidět, jak fungují, když se ocitají ve specifických situacích. Nejde o to, aby se cítili nepříjemně, ale aby poznali své reakce v reálných situacích – v týmu, v nejistotě, ve spolupráci. Právě díky tomu se učí, že překážka není nutně negativní, ale příležitost. Je to cesta k sobě, k pochopení vlastního jednání a k autentickému růstu. Nejde o to „dokázat si něco“, ale objevit, jak mohou ze svých zkušeností růst – a v tom je skutečná hodnota.
Práce s reflexí a deníkem
Součástí výcviku je proto i systematická práce se zkušeností. Studenti si vedou osobní deník, ve kterém se učí oddělit, co se skutečně stalo, od toho, jak si to vykládají. Učí se zastavit, pojmenovat situaci, zachytit klíčové momenty a přemýšlet o tom, co to znamená pro jejich další jednání. Právě tady se zážitek mění v rozvoj.
Velmi konkrétní podobu to dostává v aktivitách, které na první pohled působí jednoduše. Například štafetové vaření guláše. Ve skutečnosti jde o situaci, ve které se propojuje spolupráce, organizace, práce s informacemi i schopnost rozhodovat se v průběhu děje. Studenti se střídají, navazují na práci ostatních, musí se rychle zorientovat a převzít odpovědnost za další krok. Nejde o to „uvařit guláš“, ale o to, jak fungují, když jsou součástí procesu, který nemají plně pod kontrolou – což je přesně situace, kterou přináší dnešní komplexní svět.
Rituály, sdílení a návrat k lidskosti
Silnou roli hraje také večerní sdílení, které se opírá o témata rituálů, totemů, identity a týmové soudržnosti. V situacích, které jsou nové a někdy i náročné, pomáhají tyto prvky vytvořit řád a smysl. Rituály dávají rámec, totemy dávají význam. Pomáhají jednotlivcům i týmu pojmenovat, kým jsou, co je spojuje a o co se mohou opřít ve chvílích nejistoty.
A pak jsou tu emoce. Silné, někdy překvapivé. Radost z toho, že člověk zvládl něco, o čem byl přesvědčený, že nezvládne. Pocit blízkosti s lidmi, se kterými by se za běžných okolností možná nikdy nepropojil. Zkušenost vzájemné podpory, která nevzniká z instrukce, ale ze situace.
Je tu ale ještě jeden rozměr, který nelze přehlédnout. V průběhu výcviku tráví studenti veškerý čas společně. V době, kdy digitální technologie často vedou k izolovanosti, je to návrat k opravdovým vztahům. Společně sdílené situace posilují respekt k druhým a rozvíjejí naši lidskou stránku, která je v reálném leadershipu nenahraditelná. Učí se, že být odolný neznamená být sám, ale stát vedle druhých. A to je cesta nejen k silnějším jednotlivcům, ale i k silnějšímu společenství.
Vlastní účinnost a cesta k autentickému lídrovství
Právě tady se začíná měnit něco podstatného. Ne v tom, co si myslíme o světě, ale v tom, co si myslíme o sobě. Posiluje se vnímání vlastní účinnosti (self-efficacy) – pocit, že věci dokážu zvládnout, že mám vliv, že se na sebe mohu spolehnout. V profesním kontextu se pak právě tato schopnost ukazuje jako klíčová: umožňuje ustát tlak okolí, zvládat konfliktní očekávání a zůstat v kontaktu s vlastními hodnotami i v situacích, kdy nemáme oporu ve formální autoritě.
Výcvik resilience ale není jen o překonávání překážek. Je i o pravdivosti. V našem pojetí leadershipu vedeme studenty k autenticitě. Nechceme, aby hrálil role, které nejsou jejich. Naopak: vedeme je k tomu, aby do těch rolí vstupovali sami za sebe. Autentický lídr není ten, kdo něco předstírá, ale ten, kdo je v souladu se sebou. A právě proto je tahle cesta k sobě – k vlastním hodnotám, emocím, limitům i silným stránkám – tou nejautentičtější přípravou na vedení druhých.
Změna, kterou si musíte odpracovat sami
Možná nejdůležitější uvědomění ale zůstává jednoduché: Kvalita našeho života nevzniká tím, že se vyhneme náročným situacím. Vzniká tím, jak se k nim postavíme.
Výcvik resilience, který je součástí bakalářského programu profesního zaměření Business Leadership, je především o sebezkušenostním učení. Toto učení v sobě vždy nese změnu – změnu, kterou si člověk prožije a odpracuje. Protože právě ta má šanci zůstat.
A možná právě tady se to celé uzavírá: Jediná změna, která skutečně funguje, je ta, kterou si člověk odpracuje sám.
Autor článku:
