Hackathon jako zkušenost leadershipu: když se podnikavost potká s psychologií týmové práce

Hackathon bývá často vnímán jako intenzivní kreativní formát, ve kterém týmy během omezeného času hledají řešení konkrétního zadání. V prostředí firem, startupů, inovačních týmů i vzdělávacích institucí se využívá právě proto, že propojuje analýzu, tvořivost, týmovou spolupráci, rozhodování a schopnost vytvořit konkrétní výstup v podmínkách, které nejsou zcela komfortní. Z pohledu garantky Programu rozvoje podnikavosti a leadershipu je však hackathon ještě něčím víc. Je to silná zkušenostní situace, ve které se velmi přirozeně ukazuje psychologie leadershipu.

Nejde jen o nápad, ale o způsob práce

Podstatou hackathonu není pouze to, zda studenti dokážou vytvořit zajímavý návrh řešení. Stejně důležité je sledovat, jak přemýšlejí pod tlakem, jak zvládají nejistotu, jak komunikují v týmu, jak si rozdělují role, jak reagují na odlišné názory a jak dokážou udržet energii, pozornost a odpovědnost po dobu 24 hodin.

Hackathon tak není jen formátem pro rozvoj podnikavosti. Je také prostorem pro rozvoj osobního leadershipu, mentální resilience a vnímané vlastní účinnosti v podnikání – tedy přesvědčení, že dokážu aktivně jednat, hledat řešení a ovlivnit výsledek. Právě tato zkušenost je pro studenty mimořádně cenná, protože leadership se neučí jen z definic. Učí se především ze situací, ve kterých člověk musí opravdu jednat.

Vysoká škola v roce 2036

V rámci profesního zaměření Business Leadership jsme hackathon uchopili jako pilotní zkušenostní formát. Studenti prvního ročníku měli možnost zažít 24 hodin ve škole, v jednom týmu, s jedním hlavním zadáním a s nutností dovést práci do konkrétního výstupu. Tématem byla „Vysoká škola v roce 2036“. Už samotné zadání nabízelo velký prostor pro strategické uvažování, práci s informacemi, představivost, ale také pro schopnost vidět potřeby budoucích studentů v kontextu rychle se měnícího světa.

Bylo velmi zajímavé sledovat, jak se jednotlivé týmy tématu chopily. Studenti vyhledávali informace o světových univerzitách, pracovali s pojmy jako vize, mise, potřeby studentů, digitalizace, vzdělávací prostředí a budoucnost vysokého školství. Přemýšleli o generaci Z i o nastupující generaci Alfa, která vyrůstá ve světě, kde je digitální prostředí samozřejmou součástí každodennosti.

Právě zde se ukazuje, že vysoká škola budoucnosti nemůže být pouze místem předávání informací. Musí být prostředí, které dokáže studenty motivovat, aktivizovat a vytvářet prostor pro jejich rozvoj, odpovědnost a smysluplné zapojení.

Když komfortní zóna zůstane za dveřmi

Z psychologického hlediska pro mě bylo podstatné sledovat nejen výsledné prezentace, ale také proces, kterým k nim studenti dospěli. Hackathon znamená být 24 hodin v jednom týmu, soustředit se na jedno téma a koncentrovat pozornost na společný cíl. Je to také určitá forma respektu — k sobě, k druhým i k samotnému zadání.

Studenti byli vystaveni situaci, která je vyvedla z běžného studijního režimu. Byli ve škole i přes noc, měli k dispozici zázemí, prostor pro hygienu i jídlo, ale přesto se jednalo o jasný výstup z komfortní zóny.

Právě v takových situacích se ukazuje, jak člověk funguje, když nemá k dispozici úplnou jistotu. V praxi totiž velmi často nepracujeme s dokonalými podmínkami, přesným návodem a dostatkem času. Musíme hledat cestu, rozhodovat se, korigovat směr, přijímat zpětnou vazbu a někdy také přijmout princip, že hotové je více než dokonalé.

Tento princip je pro rozvoj leadershipu velmi důležitý. Nevede k povrchnosti, ale k odpovědné akci. Učí studenty, že nestačí mít nápad. Je potřeba ho strukturovat, ověřovat, dopracovat a v určitém čase také předložit.

Tým jako zrcadlo leadershipu

Z mého pohledu studentům pomáhalo několik věcí: především motivace, jasné zadání a také pocit výjimečnosti, že jsou součástí speciálního projektu. Důležitou roli sehrála týmová dynamika. Studenti si museli rozdělit role, koordinovat postup, reagovat na průběžné výzvy a směřovat k závěrečné prezentaci.

Mohli si tak lépe uvědomit, jakou roli v týmu přirozeně přebírají, co jim pomáhá dotahovat věci do konce, jak komunikují, kdy potřebují podporu a kdy naopak dokážou být oporou pro ostatní.

Bylo pro nás zajímavé sledovat, zda se objeví slabší místa v komunikaci, podrážděnost, konflikty nebo napětí způsobené vyčerpáním, rozdílnými názory či nejistotou. To všechno jsou přirozené projevy týmové práce v zátěžových podmínkách. Právě proto má hackathon velkou hodnotu. Ukazuje studentům, že leadership není pouze o schopnosti vystoupit před ostatními a prezentovat výsledek. Leadership je také schopnost zvládnout sebe sama, regulovat vlastní emoce, pracovat s únavou, komunikovat s respektem a zůstat konstruktivní i tehdy, když se situace nevyvíjí ideálně.

Praxe jako důležitá kotva

Velmi důležitým prvkem byla přítomnost odborníků z praxe, kteří studentům poskytovali konzultace k jejich nápadům a návrhům. Tento prvek považuji za mimořádně cenný. Práce na projektu totiž neměla charakter hry odtržené od reality. Reálné pohledy expertů studenty ukotvovaly, upozorňovaly je na možná úskalí, praktické limity i příležitosti, které by studentům prvního ročníku nemusely být na první pohled zřejmé.

Zároveň však právě studenti prvního ročníku mají jednu velkou výhodu: ještě nejsou plně svázáni teoriemi, definicemi a zažitými postupy, které postupně získávají v dalších ročnících. To jim umožňuje přemýšlet odvážně, jinak a často skutečně „out of the box“.

Závěrečné prezentace jednotlivých týmů byly velmi zdařilé. Přestože všechny týmy pracovaly se stejným zadáním, objevily se tři různé pohledy na vysokou školu budoucnosti. Právě to považuji za jeden z nejcennějších výstupů. Stejné zadání totiž nikdy nevede k jednomu jedinému správnému řešení. Způsob, jakým tým problém uchopí, je ovlivněn jeho složením, dynamikou, hodnotami, zkušenostmi, způsobem uvažování i tím, jak dokáže pracovat s rozdílnými názory.

Odborná komise složená z expertů, kteří se věnují startupům, businessu a podnikání, poskytla studentům velmi cennou zpětnou vazbu. Studenti získali doporučení, upozornění na slabší místa i podněty k dalšímu dopracování. I zde se ukazuje význam psychologického rozměru leadershipu: přijmout zpětnou vazbu, nebrat ji jako ohrožení, ale jako příležitost k učení, je jedna z klíčových kompetencí pro profesní i osobní růst.

Leadership začíná postojem

Jako garantka osobnostně rozvojové části Business Leadership musím říct, že mě velmi mile překvapilo nasazení studentů, energie a odpovědnost, se kterou jednotlivé týmy pracovaly. Měla jsem radost z toho, že sami reflektovali potřebu hlídat si čas a nenechat se zbytečně odvádět například sociálními sítěmi. Bylo zřejmé, že zadání berou vážně a že každý z nich nějakým způsobem přispívá ke společnému výsledku.

A stále jsem si připomínala, že jde o studenty prvního ročníku. Jsou teprve na začátku studia, a přesto u nich byla vidět odpovědnost, spolehlivost a vnitřní motivace splnit úkol tak, aby výsledek měl úroveň. To je z hlediska rozvoje leadershipu mimořádně důležité.

Leadership nezačíná až ve chvíli, kdy člověk vede tým nebo zastává manažerskou pozici. Začíná mnohem dříve — v postoji k úkolu, k druhým lidem, k vlastnímu výkonu a k odpovědnosti za společný výsledek.

Hackathon tak pro studenty nebyl jen jednorázovou akcí. Byl zkušeností, ve které si mohli ověřit, že i v náročnějších podmínkách dokážou hledat cestu, tvořit, spolupracovat a nést odpovědnost. A právě takové zkušenosti považuji v rozvoji podnikavosti a leadershipu za klíčové. Protože podnikavost není pouze schopnost mít nápad. Je to odvaha vstoupit do nejistoty, převzít odpovědnost, učit se z procesu a dotáhnout věci do konce.

Autorka článku: Eva Ambrozová