A právě tady se láme rozdíl mezi manažerem a lídrem.
Lídr není ten, kdo má jistotu.
Lídr je ten, kdo ji dokáže vytvářet – nejdřív v sobě, a teprve potom kolem sebe.
Tahle schopnost má své jméno: self-efficacy. Vnitřní přesvědčení, že i když nevím přesně, co se stane, dokážu situaci zvládnout a aktivně ovlivnit. Ne vírou, ale zkušeností.
Self-efficacy
Self-efficacy nevzniká čtením návodů ani sdílením „best practices“. Vzniká ve chvílích, kdy se člověk ocitne v nejistotě, musí se zorientovat, rozhodnout a nést důsledky svého jednání. Právě tyto momenty označujeme jako formativní zážitky – situace, které člověka skutečně formují, protože se v nich nemůže schovat za roli, funkci ani teorii.
I proto jsou výcviky nedílnou součástí našich profesních programů. Ne jako zážitkový bonus, ale jako prostor, kde si účastníci v bezpečném rámci zkouší fungovat v neznámém prostředí, postarat se o sebe v podmínkách nejistoty a postupně přebírat odpovědnost i za druhé. Právě zde vzniká vnitřní jistota, že mám na co se spolehnout – na sebe.
Formativní zážitek je ale jen první krok.
Tím, co z něj dělá skutečný rozvoj, je sebereflexe.
Sebereflexe
Sebereflexe je královskou disciplínou rozvoje self-efficacy. Umožňuje oddělit emoce od kompetencí, pojmenovat, co přesně fungovalo, a přenést zkušenost do dalších situací. V Newtonu je sebereflexe esenciální ingrediencí všeho, co souvisí s rozvojem osobnosti lídrů – systematicky s ní pracujeme napříč programy, kontexty i úrovněmi řízení.
A ještě jedna věc, kterou je dobré říct nahlas.
I když to tak zvenku nemusí vždy působit, za každým naším výcvikem stojí promyšlená rozvojová strategie. Není to sled aktivit, není to „silný zážitek pro silný zážitek“. Každý prvek, každá situace, každý moment nejistoty má svůj přesný význam v procesu rozvoje self-efficacy a leadershipu v akci.
Výcviky NEWTON University
Výcviky v NEWTONu nejsou testem odvahy ani soutěží o výkon. Jsou záměrně navrženým prostorem, kde si člověk může dovolit jít na hranici svých dosavadních vzorců – a zjistit, že ji dokáže posunout. Právě proto dávají smysl pouze tehdy, když se prožijí naplno, ne napůl, ne s odstupem, ne „na pozorovatele“.
Self-efficacy se totiž nebuduje tím, že zůstáváme v bezpečné vzdálenosti. Buduje se tím, že do situace vstoupíme, převezmeme odpovědnost a dovolíme si zkušenost skutečně zpracovat.
A pokud platí něco, tak tohle:
Na jistotu se v leadershipu nečeká. Jistota se vytváří.
A přesně k tomu naše výcviky slouží.
Autor: doc. Ing. Jiří Koleňák, Ph.D., MBA, LL.M.
