Mluvčí 1
Jmenuji se Jiří Koleňák a vítám vás u podcastu Úspěšní, kde budeme rozebírat principy a návyky mých hostů, které z nich dělají úspěšné lidi. Tak pojďme na to. Mým prvním hostem je úspěšný český podnikatel, investor a filantrop Libor Hoření. Podnikat začal už v 17 letech, je zakladatelem webového portálu toprecepty.cz a projektu Dobrokáva. Je také investorem projektu Nesnězeno.cz, je vášnivým námořním jachtařem a v současné době poskytuje lidem kvalitní pozitivní zpravodajství na portálu pozitivnisprávy.cz. V časopisu Forbes byl zařazen mezi 18 inspirativních osobností roku 2018. Ahoj Libore, vítej v podcastu. Není toho trochu moc? Jak se to dá všechno stíhat?
Mluvčí 2
Ahoj Jirko. Hele, trochu moc. Záleží. Já asi hlavně na ty projekty jako nejsem zdaleka sám, naopak. Možná je to klišé, ale fakt se snažím spolupracovat s lidma, co jsou šikovní, co někam míří, co jsou šikovní v tom, co dělají. A vlastně já u spousty těch projektů jen tak jako přicpan dávám, jenom tam jako pomáhám nebo je nějak podporuju. Některý třeba ty toprecepty jsem vlastně po 13 letech už prodal, ale fakt je to o těch týmech, o těch lidech a o těch lidech, kteří se furt vlastně učí, furt se někam posouvají. Takže to vůbec jako není ty projekty čistě o mně.
Mluvčí 1
OK, co ti udělalo v posledních dnech největší radost?
Mluvčí 2
Největší radost? Hele, třeba minulej týden tak jsem běžel jeden běžeckej závod, takovej jako kratší, 6,5 kiláků, ale bylo tam dost kopců. A fakt jsem jako do toho dal všechno, fakt jsem jako běžel naplno, dělal jsem, co jsem mohl. Tep jsem měl průměrnej 188 a popravdě jako poslední kilák jsem se poblil, takže jsem to nedal úplně jako úplně jako eh top. Ale baví mě na tom to, že jsem do toho šel naplno, že jsem fakt jako hledal ty hranice. A ještě víc mě vlastně pobavil nebo potěšil kolega, kterej měl... já jsem měl 5:15 tempo, jo. To byl můj úplnej vrchol. A kolega měl 4:04, jo, a říkal, že běžel s nějakým borcem a že cestou jako si povídali o práci, co dělaj a tak. Tak říkám: "Ty jo, tak tohle mě fakt inspiruje, že ty hranice, ty limity, tak můžeme furt posouvat a furt se dostávat jako dál a dál." No, že to jako ten můj limit byl jenom v tom, že jsem tomu nevěnoval pozornost, netrénoval a prostě nešel dál, ale viděl jsem jako, že je to možný. Tak to mi udělalo radost.
Mluvčí 1
To je vlastně jedna z těch... jeden z těch důvodů, proč jsem si tě pozval, protože si myslím, že máš velký potenciál inspirovat lidi. Já mám rád lidi, kteří se snaží být nejlepší v čemkoli, co dělají, a proto je zvu sem, aby s námi sdíleli takové ty tipy, tríčky a vlastně zdroje energie, která je potom pohání. Zajímá mě tvoje cesta. Jak to celé začalo? Byl jsi nejpodnikavější dítě ve školce, nebo to začalo až o něco později? Zkus najít ty klíčové milníky tvého života a vybrat z nich to, co stojí za sdílení vlastně.
Mluvčí 2
Podnikavý dítě bych se asi nenazval. Spíš jsem byl takovej jako drzej, měl jsem docela problém s autoritama, nechtěl jsem dělat to, co mi nedávalo smysl. Ptal jsem se často těch učitelů: "A k čemu mi tohle bude do života?" To hrozně neměli rádi. A fakt jsem se jako zaměřoval jenom na to, v čem já jsem viděl smysl, v čem jsem se chtěl rozvíjet a co jsem věřil, že mi bude užitečný. Potom zásadní moment u mě byl, kdy rodiče mi řekli, že počítačový hry si můžu hrát jenom jednu hodinu denně, a jinak na tom počítači, na kterým jsem jako fakt chtěl být, tak že můžu na něm dělat jenom něco, co mi bude užitečný zase do života. Na to jako rodiče hodně dbali, abych fakt dělal smysluplný věci. Takže jsem se začal učit programovat, začal jsem chodit do kroužků webových stránek, grafiky, programování a tak. A jednou vlastně učitel toho kroužku tak za mnou přišel, tam mě bylo třeba 13, a říkal: "Hele, já vidím, že tě to baví, že seš v tom dobrej, že se v tom jako zlepšuješ, tak jestli chceš, tak můžeš pracovat pro mojí malou webovou agenturu." Jo, že já ji radši nebudu jmenovat, protože se asi nesmí zaměstnávat 13letý lidi, že? A tenkrát tak jsem pro něho začal dělat z pohodlí domu nějakou grafiku, nějaký malý webovky, který třeba ti klienti aj odmítli. Prostě jsem se to učil a nevypadalo to úplně skvěle, byly to začátky. Ale nějakou práci fakt využil a měl jsem za to 3 kila na hodinu, což jako tenkrát bylo násobně víc, než mý spolužáci měli za násobně náročnější práci nebo brigády. Takže tam jsem si uvědomil, že ten podnikatel mi dá 3 kila na hodinu a ještě na mě něco vydělá. Jo, tak co bych jako vlastně mohl udělat pro to, abych já mohl takhle mít tu svobodu a třeba zaměstnávat šikovný lidi, který by pro mě něco tvořili? Já bych si mohl rozhodovat o svým životě, kdy vstanu, co budu dělat, jaký peníze utratím, jaký investuju a tak dále. A v tu chvíli jsem začal hledat vlastně tu podnikatelskou příležitost. Jo, a zobrazil jsem si, když mi bylo 16, tak jsem si našel na počítadle návštěvnosti největší internetový stránky v Česku a jenom jsem fakt klikal na jednu po druhé a hledal jsem takovou, která bude škaredá, o které si řeknu: "Tohle je stránka, kam chodí hrozně moc lidí, ale já věřím, že ji zvládnu udělat líp." A našel jsem tenkrát jednu stránku právě s receptama, která nebyla moc pěkná, byla zelená, věci tam některý nefungovaly. A já jsem si řekl: "Hele, tak já ji udělám líp." A našel jsem k sobě jednoho ajťáka, neměl jsem peníze na to, abych ho zaplatil, takže jsme se dohodli, že dostane podíl v tom projektu, kterej společně vytvoříme, a spustili jsme to v recepty.
Mluvčí 1
Mhm. Jaký máš vztah k vaření, když už je to receptářský server? Bylo to pragmatické rozhodnutí související s návštěvností, nebo tam byla i láska k nějakýmu jídlu a touha naučit se vařit?
Mluvčí 2
Byla tam láska k tvorbě webových stránek, ale to téma vaření tak nebylo moje. A popravdě, až teď se začínám učit vařit.
Mluvčí 1
Chlapi se naučí vařit ve 40 nejdřív, takže to je asi... vlastně je to OK. To, co z toho se mi moc líbí, tak je to, že pro podnikání evidentně nejsou potřeba peníze pro ten začátek. Líbilo se mi to, jak jsi tam řekl, že prostě našel jsem ajťáka, kterýmu jsem dal podíl, protože jsem mu nic jinýho nemohl nabídnout v tu chvíli. Je svoboda to klíčový slovo pro to podnikání? Ten, když bychom se bavili o tom, co je ten spouštěč, co je ten důvod, je to ta svoboda na konci? A je tam doopravdy ta svoboda, když se na to podíváš dneska?
Mluvčí 2
Může být a nemusí. Znám podnikatele, který tu svobodu možná naopak ztratili tím podnikáním, řeší hromady stresu, hromady zaměstnanců a neumí se od toho oprostit. I když zároveň často slýchám, že když si to dovolí takovej podnikatel a odjede na tu dovolenou, čeho se strašně moc dlouho bál, tak pak se vrátí a říká: "Hele, ta firma fungovala líp, když jsem byl prostě pryč." Jo, takže nemusí to být vždycky o tom tu svobodu nabít, ale já jsem nikdy nechtěl vést stovky zaměstnanců a lítat po celým světě a být furt v letadle a řešit tyhlencty všechny stresy. Já jsem chtěl hezkou malou firmu, třeba kolem 15 lidí, která mi vydělá pěkný peníze, bude ji používat jako co nejvíc lidem, bude užitečná a bude to pěkná firma, která která mě bude bavit.
Mluvčí 1
Napadá tě, kde se v lidech bere podnikavost? Možná jako nějaká ta touha po té svobodě, ale obecně ta ta snaha, protože podle mě já já si definuju podnikavost jako ochotu zaměřit svojí pozornost na to, že něco rozvíjím. Když se podíváš na ty věci, který se tobě podařily, co bylo tím spouštěčem?
Mluvčí 2
Fakt vnímám, že to byla ta radost a velký nadšení, jako emocí nadšení bych definoval to, co jsem cítil k webovým stránkám a k tvorbě těch webovek. Jo, že já si fakt pamatuju, když jsem našel tu škaredou stránku o vaření v těch 16 letech a rozhodl jsem se, že udělám web o vaření, tak já jsem běžel za rodičema a fakt se to do dneška vidí, jak jsem byl mega nadšenej a říkám: "Já už vím, já udělám stránku o vaření a lidi tam budou přidávat recepty a budou lidi podle toho vařit a hodnotit, komentovat a bude tady bude logo a tady to bude." Fakt jsem jako z toho byl mega nadšenej a to mi vydrželo dlouho, dlouho. A pak si uvědomuju možná, čím jsem potom to nadšení přestal ztrácet, ale na to ses neptal. Takže já bych řekl, že je to nadšení do nějakýho tématu a to nadšení vede k tomu, že když tím nadšením řeším lidem problémy nebo něco zlepším, tak to vede vlastně k tomu podnikání. Já jsem si to tenkrát neuvědomoval, že začínám podnikat. Jo, prostě jsem našel něco, co používalo hodně lidí. V mých očích to nebylo dost dobrý, tak jsem si řekl: "Tak já budu ten, kterej to vylepší těm lidem."
Mluvčí 1
Když tě vidím, jak mluvíš o založení Topreceptů, tak není divu, že to je vlastně nejúspěšnější portál s recepty v České republice. Když se posuneme o krok dál, Dobrokáva, já jsem ji vnímal jako ten další krok. Můžeš nám přiblížit tenhleten projekt a ten důvod zase, proč jsi to spustil, co jsi, co ti to přineslo?
Mluvčí 2
Mně přijde dobrý tím, že jsem součástí nějaké společnosti, tak i té společnosti něco vracet. Jo, prostě pečovat o to prostředí, ve kterým žiju. Kdyby každej pečoval o prostředí, ve kterým žije, tak si myslím, že bychom se všichni jako měli fakt fakt pěkně. Takže když jsem měl možnost třeba přispět nějakými financemi na dobročinnost, na rozvoj něčeho pěknýho, tak už jsem nechtěl jako třeba dřív poslat peníze někam, kde moc nevím, co se za to stane, co kdo co si za to jako kdo v té dobročinné organizaci zafinancuje. Ale říkal jsem si: "Hele, jsem dost kreativní, tak vezmu nějakej obnos peněz, se kterým chci udělat něco hezkýho a něco si vymyslím, že jo." A vymyslel jsem si pojízdnou kavárnu, kde se nic nedalo zaplatit penězi, ale člověk zaplatil tak, že když slíbil, že udělá nějaký dobrý skutek nad rámec dobrých skutků, který už běžně dělal, takže něco navíc, tak od nás dostal dobrou kávu a odcházel vlastně s tím závazkem, že ten dobrej skutek má udělat.
Mluvčí 1
Já s tím mám osobní zkušenost. Já jsem několikrát v té frontě u Dobrokávy viděl ty překvapený výrazy lidí, kteří tam šli s těmi penězi, chtěli tu kávu a opravdu odešli vlastně jako svým způsobem znepořízenou, protože si museli chvilku lámat hlavu na téma dobrý skutek, který teda jako udělám. A taky jsem si všiml kultivace toho okolního prostředí, jak najednou se kočárky s tramvají jako tam stála fronta skoro na to, aby aby někdo pomohl těm maminkám. Bezdomovci se začali mít podstatně lépe v tom okolí a podobně. Já jsem osobně musel jako důrazně nedoporučovat některým našim vyučujícím, aby nechodili ke stánku s Dobrokávou, protože by je to zavazovalo k tomu, že budou mírnější na studenty třeba. Takže a my jsme tady od toho, aby aby jsme těm studentům doopravdy pomohli k tomu růstu a a musíme být co možná i nejobjektivnější, ale je to za mě, je to jeden z velmi hezkých počinů, který jsem měl tu tu příležitost vidět.
Mluvčí 2
Děkuju.
Mluvčí 1
Když zase skočíme kousek dál, projekt Nesnězeno. V mých očích už je to opravdu velký projekt, který je založený na nějaké filantropii a dobročinnosti, nebo vlastně jako konání dobra. Pojď nám ho zase přiblížit, jak to vzniklo a v jakém stavu je teď třeba ten projekt.
Mluvčí 2
Jo, Nesnězeno je normální jako komerční firma, která ale má ten společenskej přesah, tak to vnímám já. A tenhle nápad vznikl právě u Dobrokávy, kdy Kuba s Míšou, Kuba byl ten závozník, kterej každý ráno šlapal na té pojízdné kavárně a přivezl jí, nachystal kávovar a tak dále. A Míša tak byla baristka, která jí nachystala kávu a bavila se s lidma právě o tom, jaký dobrý skutek udělají. Tak si jednou vzpomněli, že Míša v zahraničí viděla nějakou mobilní aplikaci, já myslím, že ji dokonce použila, kde právě restaurace, pekárny, obchody nahrály vždycky nějaký jídlo, který nestihli prodat, který by prostě skončilo v koši, a nahráli ho tam s nějakou výraznou slevou, třeba aspoň 50 %. A řekli si: "Hele, v Česku nic takovýho jako nevíme, že by bylo, tak pojďme se zeptat do pár restaurací, kaváren, co dělají s tím jídlem, co jim zbyde." Tak takhle pěšky chodili po těch podnicích a fakt častějc slyšeli: "To prostě vyhodí ten podnik, že to je nějaká ztráta, kterou musí odepsat." Tak Kuba s Míšou tenkrát v rámci validace toho nápadu udělali skvělou věc. Oni založili facebookovou stránku, která je založená za pár minut a zadarmo, a druhej den šli do těch podniků a řekli: "Hele, tak dneska to nevyhazujte, ale vyfoťte to a s nějakou slevou to hoďte na ten Facebook. Jo, a my zajistíme, že si pro to ještě ten den někdo přijde a koupí si to a zachrání to před vyhozením." No a najednou, po pár málo měsících, tak ta facebooková stránka měla přes 15 000 fanoušků, bylo tam 30 zapojených podniků, který každej den nahrávaly jídlo, a bylo tam přes 6 000 prodaných dortíků, jídel, meníček a tak dále. Takže to bylo validovaný, že ty podniky o to mají zájem i ti zákazníci o to mají zájem. V tu chvíli jsem to do toho já a ještě jeden kamarád investoval nějaký peníze. Udělali jsme prototyp, nějakou první verzi té mobilní appky, a překlopilo se to z Facebooku právě do té mobilní appky, kde už byl i ten byznys model, že máme provizi z každýho prodanýho jídla. Takže tohle jsme dělali, a covid byl docela výzva, samozřejmě podniky zavřený, ale pak byl pro nás velkej game changer, když jsme se spojili s maďarskou aplikací Munch, která... my jsme byli jednička v Česku, pořád jsme, a v Maďarsku byla jednička Munch. Ve chvíli, kdy jsme se spojili, potom jsme spustili Slovensko, a v tu chvíli už nám třeba investoři začali daleko víc věřit, že to má ten potenciál expandovat do dalších zemí, že to zvládneme. Takže už jsme spustili i Rumunsko, investoři už nám dali něco přes 5 milionů euro na další rozvoj, a a dneska je to fakt firma, která má přes 100 lidí.
Mluvčí 1
Takže už je to velký. A tys tady zmínil Kubu a Míšu, ale obecně na začátku jsi říkal, že všechno je to o lidech. Mhm, eh, kde bereš lidi? Kde kde hledáš lidi, kteří se chtějí připojit k tvým myšlenkám, k tvým nápadům? Eh, máš nějaký tajný zdroj?
Mluvčí 2
Já musím říct, že mám asi to štěstí, nebo karmu, nebo já nevím, ale ty lidi se ke mně dostávají tak nějak jako samovolně. Není to, že bych měl návod na LinkedInu: "Klikněte na tohle tlačítko a tam je najdete." Je to o tom, že když člověk dělá fakt věci, který jsou užitečný, který jsou zajímavý, který jsou něčím třeba jiný než ostatní, nějak se odlišujou a jsou fakt zajímavý a užitečný, tak se kolem vás prostě začnou najednou ty zajímavý lidi objevovat a začnou vás oslovovat. Protože ten člověk s potenciálem, tak podle mě často je ten proaktivní, kterej sám přijde. A často za mnou takhle chodili lidi mladí, začínající, a říkali: "Hele, já chci s tebou prostě něco dělat, něco s tebou pro tebe zadarmo klidně, nebo něco bych s tebou chtěl tvořit, učit se," a tak dále. A tohle třeba přesně udělal ten Kuba. Jo, on tu Dobrokávu tam nevozil, protože si tím vydělal nějaký zajímavý peníze. On byl mezi lidma, kteří měli nějakej mindset, kterej mu byl sympatickej, a v jednu chvíli s Míšou přišla ta příležitost. A Kuba dneska, kromě toho, že je ve Forbes 30 pod 30, tak neuvěřitelně roste. Jo, on opravdu... tenkrát jsme řešili 100 Kč, jo, jako odměnu za za za tu Dobrokávu, a teď, jak jsme dostali poslední investiční kolo 4 miliony euro, tak jsme s Kubou byli na obědě, že se pobavíme o nějaké strategii, o té investici a co s tím uděláme. A tak já jsem úplně nadšenej, říkám: "Ty jo, 100 mega jsme dostali, to je super, prostě pojďme pojďme to nějak řešit." A Kuba říká: "No hele, těch 100 milionů není zas tak moc peněz, už je to velký, má to 100 lidí." A říkám: "Počkej, co?" A on říká: "Jako teď budeme v Rumunsku nabírat lidi, teďka tady nabíráme 15 dalších lidí, potřebujem tohle, tohle, ta runway nějaká, jo, těch 100 milionů." Takže obrovsky jako vyrostl a a zvládá ty fáze, pořád se učí, má kolem sebe další mentory, od kterých se inspiruje. Takže to je jedna věc, co mě na tom podnikání nebo podpoře dalších projektů jako obrovsky baví: vidět ty lidi, jak jak rostou.
Mluvčí 1
Mhm, ty jsi zmínil mindset. Podle mě mindset je takovej hezkej rám, do kterýho se dají malovat různé obrazy. Eh, jaký je mindset těch lidí, který k sobě přitahuješ?
Mluvčí 2
Většinou chtějí něco dokázat, chtějí něco vybudovat, nechtějí být zaměstnaní, aby jim někdo diktoval, a tak dále. Chtějí něco něco dokázat a často hledají ten nápad.
Mluvčí 1
Mhm, dobře. Co bys poradil někomu, kdo se bojí, že když přijde za tebou nebo kamkoli prostě se podělit o svůj podnikatelský nápad, že mu ho ukradne?
Mluvčí 2
To je častý, s tím se hodně setkávám. Můj pohled je ten, že extrémně málokdo chce podnikat v tom stejným, v čem ten někdo, kdo se bojí, že mu ten jeho nápad ukradne. Jako když si vezmu, eh, že by to někdo prezentoval a bylo tam v pódiu, teda eh, v publiku 50 lidí, a on řekl: "Kdo z vás by chtěl podnikat v tom, že založí firmu a zeptá se na tu na ten svůj nápad?" Tak mu podle mě jako nikdo tu ruku nezvedne. Takže za mě ten strach je spíš... jinak to řeknu: když se bojím, že mi někdo ukradne můj nápad na podnikání, tak pro mě osobně je to spíš jako projev nějaké nízké sebejistoty. Protože ten člověk mi může ukrást nápad, ale ten nápad je první krůček v tom podnikání. Ok, zásadní, ale první krůček. Nikdo mi nikdy nemůže ukrást moji energii, moje know-how, moje nadšení, moji vizi, tým, se kterým na tom dělám nebo chci dělat, eh, odhodlání, a tak dále. To tam je spoustu dalších věcí, který mi nikdo ukrást nemůže. A naopak, i kdyby to začal někdo dělat, tak mám konkurenta a to mě může jako drajvovat. A zároveň, i kdyby to někdo ukradl, tak s největší pravděpodobností stejnej projekt nebo na stejným projektu, na stejným nápadu už někdo někdy pracoval nebo pracuje.
Mluvčí 1
Je to tak. Eh, ten nápad bez práce je vlastně jenom nějaká myšlenka, to není ani rám. Hm, a ten rozhodně jako nevytváří ten obraz. Eh, když se vrátíme k tobě samotnému nebo k tobě osobně, jaký hodnoty tě vedou při rozhodování o tom, kam budeš investovat energii, ať už jsou to peníze, pozornost nebo cokoli dalšího? Eh, protože kolem tebe samozřejmě ty se pohybuješ v tom prostředí, kde ty nápady vznikají. Eh, jak ty si nastavuješ priority tady v tomhletom?
Mluvčí 2
Pro mě to, na základě čeho se rozhoduju, tak eh, vnímám, že bude užitečnost. Já vnímám, že mým smyslem života je být užitečný. Takže kdykoli, kdekoli můžu být užitečnej, tak z toho mám dobrej pocit. Mám pocit, že jdu dobrým směrem, že dělám vlastně to, co je v souladu s mým životním nastavením. Mhm, takže když mám možnost do něčeho eh, investovat nebo na něčem se podílet, tak se primárně dívám na to, jak je to užitečný a jak já tam můžu být užitečnej.
Mluvčí 1
Mhm, je tam ještě něco, co považuješ za klíčový při svým podnikání?
Mluvčí 2
Za úplně klíčový považuju řešit reálný problémy. To je za mě to nejzásadnější v podnikání, protože nevím, můžu dát spoustu příkladů, ať už těch pozitivních nebo negativních. Možná vyberu třeba jeden a jeden. Mhm, tak který mám začít?
Mluvčí 1
Eh, tím pojďme začít tím negativním, abysme to potom mohli otočit do toho pozitivního.
Mluvčí 2
Ok, třeba mě napadá... a přišel za mě někdo za mnou někdo s nápadem, že založí mobilní aplikaci, kde budou vidět, jak vypadá západ slunce, jako videa a fotky západu slunce z různých zemí z celýho světa. Jo, a lidi budou moct třeba na dovolené, když budou na Havaji na nějaké sopce, tak budou moct nahrát video, jak vypadá na Havaji západ slunce, a ostatní se na to takhle můžou dívat. Jo, to zní vlastně jako hrozně hezký a docela věřím, že by se tím nápadem někdo mohl nadchnout a začít řešit ajťáka a vlastně začít to vyvíjet. Ale reálně, když se nad tím zamyslíš, tak jakej to řeší problém? Hm, žádnej. Jo, a jakou to naplňuje potřebu případně? Ok, někdo by možná mohl si chtít jako zrovna dneska pustit, jak vypadá západ slunce na Bali. Mhm, ale ta potřeba je strašně malá. A i kdyby se našli lidi, kteří zrovna tohle chtějí, podívat se na západ slunce v různých částech světa, tak ve chvíli, kdyby jim vyskočila hláška: "Teďka zaplať 7 dolarů, abys ses mohl dál dívat," tak to podle mě jako nikdo neudělá.
Mluvčí 1
Už by je to asi přešlo.
Mluvčí 2
Takže ve chvíli, kdy člověk přemýšlí nad tím, jakej problém tohle řeší a jak moc ten problém ty lidi pálí, tak to je za mě jako klíčový. Jo, a naopak třeba ten pozitivní... tak teď vidím krásnej projekt, jmenuje se Advomate, advomate.cz, a to jsou dva mladí kluci, je jim 20 let, a a ti nabrali obrovský know-how v AI. Fakt u toho seděli a vzdělávali se v tom, a potom chodili po různých segmentech a hledali, kde by to know-how mohli využít. Takže šli třeba do stavební firmy a dívali se, jaký tam mají procesy a tak. Pak šli třeba do hotelu a dívali se, jak tam funguje. Potom šli, nevím, do zoo a tak dále, a pak šli do advokátní kanceláře. Mhm, a tam viděli, že ten právník má za sebou obrovskou knihovnu, a když něco hledá, nějakej judikát, nějaký paragraf, nebo kontroluje smlouvu, tak to vlastně hledá ručně v té knížce, ve které by to jako měl najít. Jo, nebo to googlí někde a spolíhá se na něco z internetu, a proto tím tráví hodiny a hodiny, a my za to platíme tisíce a tisíce. A naučili AI statisíce advokátních dokumentů, judikátů a tak dále, a dneska to používal po pár měsících salesu, tak už to používají desítky advokátních kanceláří a právní oddělení firem, jako je Škoda Auto, Skanska a další, protože to je mega užitečný. Tak to jsou za mě jako dva vlastně protipóly. A jedinej zásadní rozdíl v tom já vidím to, že tohle řeší reálnej problém, a tohle moc ne.
Mluvčí 1
Děkuju, to je fakt krásnej příklad. Hm, eh, jak se ty osobně snažíš udržet rovnováhu mezi podnikáním nebo prací, osobním životem, charitativníma aktivitama? Já jsem někde zaznamenal eh moc pěknou hlášku od tebe, prostě jako že eh dělat charitativní věci, když je člověk starej, to už je pozdě, že vlastně jako ta filantropie se má dělat co nejdřív. Jednak aby toho člověk hodně stihl. Ty seš, myslím, laskavec roku nějakýho 2018. Eh, jak to vyvažuješ? Protože cítím spoustu energie, ale ty musíš někde doplňovat taky. A takže mě zajímá, jestli někdy odpočíváš a jak dobíjíš baterky.
Mluvčí 2
Jo, určitě odpočívám a celej život. Nikdy jsem nepřestal. Třeba wellness je způsob mýho jako pasivního odpočinku, takže fakt třeba jednou týdně si zajedu do Maximusu nebo prostě na takovejhle jako vědomej odpočinek. Mhm, a zároveň čtyřikrát týdně sportuju, takže nějakej aktivní odpočinek. A uvědomuju si, že zásadní moment pro mě byl, když jsem si uvědomil rozdíl mezi tím flákat se a vědomě odpočívat. To bylo jako hrozně hezký, protože já jsem si dřív myslel, že když ležím na gauči a scrolluju YouTube nebo něco, čumím na film, a nebo třeba ještě čumím na film, a zároveň scrolluju mobil, takže vlastně odpočívám, dočerpávám tu energii. A pak mi jednou vlastně došlo, že naopak z toho jsem ještě víc unavenej, než když jako něco dělám. Jo, takže teď se snažím si zvolit vždycky, kdy aktivně odpočívám, a klidně to může být to scrollování na mobilu nebo ten film, ale vlastně vědomě vím, že zítra si pustím tenhle film a těším se na to, věnuju mu tu pozornost a u toho potom fakt odpočívám. No, to je super. Stejný je to třeba s tím jídlem. Taky jako si klidně někdy můžu dát burger s hranolkama nebo pizzu, ale je obrovskej rozdíl, jestli to je takový to podlehnutí, takový to selhání, jako: "No, dám si prasárnu, prostě objednám si tady pizzu."
Mluvčí 1
A zase, a zase.
Mluvčí 2
Tak jo, a je to to selhání. A nebo kdy vědomě: "Hele, držím si nějakou stravu, jsem s tím jako spokojenej, ale jednou za čas si dám něco, co není úplně jako zdravý, ale zas mi to třeba eh víc chutná."
Mluvčí 1
Mhm, eh, pojďme se na chvilku podívat do budoucnosti, nebo zaměřme pozornost, když tady se tomu tématu věnujeme dneska, eh na to, co chystáš teď v nejbližší době. Je tady něco, co bys s náma mohl posdílet?
Mluvčí 2
Hodně mě baví ta umělá inteligence, v tom vidím obrovskej potenciál, a baví mě teď vyhledávat přesně příležitosti, e kdy ta AI může být efektivnější. Takže já teď funguju jako mentor studentských startupů na JICU, a tam aplikujeme nějakou umělou inteligenci, to mě hodně baví. Jasně, tak to je jedna věc. A zároveň jsem garant MBA programu na Newtonu, MBA programu Strategie a inovace v byznysu, kde jsem dal dohromady top lektory, v podstatě jenom mega úspěšný podnikatelé z praxe, kteří mají za sebou ten skutečnej track record, že dokázali vybudovat a vést úspěšnou firmu. A na druhé straně studenty, kteří se chtějí učit od těch nejlepších, a to je něco, co mně jako dává zase smysl, protože cítím, že jsem tam užitečnej. Propojit studenty, kteří chtějí podnikat, chtějí tvořit velký užitečný věci, a lektory, který normálně neučí, ale jsou to úspěšný podnikatelé a vzájemně se od sebe inspirujou, a já to můžu spojit a chtějí sdílet, tak tak to mě baví.
Mluvčí 1
Já, jak ty využíváš teda takový setkání s inspirativníma lidma? Máš nějakej návod na to, jak ty lidi vytěžit pro sebe?
Mluvčí 2
Když možná to slovo vytěžit mi tam vadí. Jo, já to, mně to zní jako vyždímat.
Mluvčí 1
Eh, ok, dobře, tak eh si tam, tak si ho nahradíme jakkoli jinam. Mhm, eh, například jak se od nich inspirovat. Hm, já třeba, když tě pozoruju při tom, tak ty seš obvykle ten nejaktivnější člověk v té místnosti, a tam já vidím velkou inspiraci, že se doopravdy doptáváš, že vlastně je z tebe cítit ten zájem. Takže ti lidi se ti velmi rychle otevřou a a vlastně ti dávají potom i eh věci, který si možná ani oni neuvědomují, že to je to, co mají sdílet. Ale to je jenom jako eh pohled mě, coby vnějšího pozorovatele, eh toho, když si povídáš s nějakýma lidma.
Mluvčí 2
Mhm, jako co dělám, abych se inspiroval úspěšnejma lidma kolem sebe. Jo.
Mluvčí 1
Mhm, protože máš k nim přístup. To je, to je očividný, že že vlastně máš přístup k lidem, kteří jsou velmi úspěšní. Mhm, už vím. Já se snažím, protože nemám asi jako schopnost nebo kapacitu pojímat všechno, co lidi inspirativního říkají, a knížky do toho, protože čtu tyhle. Já třeba vůbec nečtu romány, příběhový knížky o vymyšlených lidech, tohle nedělám, ale čtu rozvojový knížky o skutečných lidech a konkrétní návody. Ale ta konkrétnost mě tam přijde extrémně důležitá. To je to, co si uvědomuju, že hledám u inspirativních lidí něco, co opravdu můžu ideálně okamžitě aplikovat do života. Takže třeba mě napadá z toho MBA, když jsme měli Tomáše Valu, CEO SIKO, tak ten vede přes 1000 lidí, neuvěřitelně inspirativní, pokornej muž. Tak z toho si třeba odnáším především jednu větu, kterou řekl, že se ve firmě snaží eh mít pravidlo: "Mysli na druhého v řadě." Mhm, jo, a co to znamená? V té pracovní stránce to znamená, že vedou třeba eh všechny zaměstnance, třeba dejme tomu pro příklad skladník, když dává do regálu nějakou krabici, tak s tím mindsetem: "Mysli na druhého v řadě." On ví, že tu krabici někdo bude z toho regálu vyndávat, takže ji dá tou etiketou ven, aby ten druhej v řadě vlastně rovnou viděl, co je to za krabici. Jo, a a říkal ještě třeba v té osobní rovině, že když na záchodě dojde toaleťák, tak myslíš na toho druhýho v řadě, a když to dodržuje celá ta domácnost, tak se ti prostě nikdy ta nepříjemná situace nestane. Mhm, a to je za mě nádherná aplikovatelná věta do jakékoli životní situace, do jakékoli firmy. Takže já spíš neberu jako všechno, co člověk říká, že bych se to snažil nějak si utřídit, ale snažím se najít tyhle aplikovatelný konkrétní věci, který potom ve svým životě zavádím. Wow, to zní, to zní. Eh, jakou radu bys dal mladým lidem s ambicí podnikat? Kdybys měl vyextrahovat jedinou radu: "Milí mladí budoucí podnikatelé, já bych vám chtěl říci toto," co by to bylo?
Mluvčí 2
Chápu. Za mě jsou takový ty menší, ale dobrý rady, jako třeba: "Snězte tu žábu." Jo, to nejvíc nepříjemný udělej hnedka na začátku dne, a pak máš jako radost. Nebo to, co můžeš vyřešit do dvou minut, tak udělej hned, neodkládej to. To jsou jako fajn věci, takový ty jako drobný, ale zásadnější mi přijde ten ten velkej set toho, ten mindset vlastně. Jo, ten ten box, o kterým jsi mluvil. Mhm, a tam já třeba jsem obrovsky vděčnej, že nevím, jak se to stalo, ale já hrozně rád jako čelím výzvám. Mhm, jo, možná je to soutěživost, možná je to snaha růst, posouvat se, nevím, ale strašně rád čelím výzvám. Takže jak na té osobní rovině, prostě když eh jsem se bál pavouků, tak já nechci být zbytek života pokaždé omezovanej mým obranným systémem, kterej mi bude říkat: "Tady může být pavouk někde." Jo, a trochu se budu cítit vlastně všude nekomfortně, nebo strach z výšek. Jo, za svůj život tolikrát budu v nějaké výšce, na nějakým balkoně, terase a tak dále, že... Takže čelit těm výzvám, takže jít prostě... Já jsem třeba chodil na střechu, každej den jsem šel na střechu a šel jsem o malej krůček blíž. Jo, a jenom jsem to jako rozdýchal, a pak už najednou eh fakt stojím na střeše. No, ok, udělal jsem si ještě kurz paraglidingu a byl jsem na bungee jumpingu a prostě posouval jsem tu hranici. Já se výšek nebojím, a to je strašně jako super pro ten, pro ten můj vnitřní klid. Mhm, jo, pro tu svobodu zase, že mě neomezují strachy z toho, z toho, z toho, ale tím, že jsem tomu čelil, tak jsem s tím v pohodě. A to se dá vlastně i v tom byznysu, tam člověk čelí jako spoustě situacím, ale když od nich utíká, když má třeba zaměstnance, kterej ví, že s ním není spokojenej, že vlastně dělá něco blbě, nebo ho za zády pomlouvá, nebo něco, ale nechce ho vyhodit, protože je to teď nepříjemná situace, tak si to prostě vymstí. Pojďme jako zjistit o tom nějaký informace, zjistit, jak se to má udělat, třeba se s někým poradit, kdo v tom má zkušenosti, a pojďme jako tomu čelit.
Mluvčí 1
Děkuju, Libore. Děkuju, děkuju, že jsi přijal pozvání. Děkuju za to krásný sdílení a za opravdu cenné informace a rady a přesně ty tríčky, jak být v životě o trošku úspěšnější. Vy, pokud jste to dokoukali až sem, tak sdílejte, lajkujte, dejte odběr, komentujte, a uvidíme se s dalšími inspirativními osobnostmi. Ahoj.
