Škola jako chráněné prostředí vs. nekompromisní realita firem
Vysoká škola ze své podstaty funguje jako chráněné prostředí. Selhání u zkoušky obvykle znamená pouze využití opravného termínu. V reálném businessu má však každé chybné rozhodnutí konkrétní finanční, časové i lidské dopady. Pokud mají studenti vyrůst v reálné lídry, musí tuto hranici mezi školou a firmou překročit ještě během studia.
Jak na Kulatém stolu zdůraznil Lukáš Rudy, zásadním krokem je dostávat studenty přímo do firemního prostředí. Škola sice poskytuje zázemí, ale teprve reálná firma dá člověku obrazně řečeno „přes prsty“. Podle Rudyho je ideálním nástrojem mini projekt, ve kterém jsou studenti hozeni do vody a mají možnost plavat zcela bez podpůrné sítě. Právě v těchto momentech dochází k nejrychlejšímu profesnímu i osobnostnímu růstu.
Otázku hloubky a délky takové zkušenosti otevřel Petr Střelec. Krátkodobé exkurze či několikatýdenní stáže podle něj pro výchovu lídrů nestačí. Aby měla praxe na odborných pozicích reálný dopad, měla by trvat minimálně jeden rok. Prvních šest měsíců totiž zabere pouhý onboarding a navnímání firemní kultury – teprve v druhé polovině roku získává student dostatečný přehled a odvahu zkoušet reálnější a odpovědnější projekty.
Tento přístup potvrzují i odborné články v Harvard Business Review (2023), které zdůrazňují, že rozvoj leadershipu nefunguje skrze jednorázová školení, ale skrze pohlcující, dlouhodobou zkušenost spojenou s přímou odpovědností. Podobně téma reflektují i české analytické texty v Hospodářských novinách, které upozorňují na rostoucí poptávku firem po absolventech s již vybudovaným manažerským návykem.
Inkubátor nových hvězd a boření mýtu o osamělosti na vrcholu
Propojení akademické sféry s praxí však není jednosměrná ulice, ze které těží pouze studenti. Pro samotné firmy představuje spolupráce se školami strategickou výhodu. Ladislav Chodák připomněl, že právě skrze aktivní studenty mohou firmy systematicky vyhledávat a vychovávat nové manažerské hvězdy ještě předtím, než vstoupí na volný trh práce.
Při výchově budoucích lídrů je však nutné pracovat i s odvrácenou stránkou řídících pozic. Lídři na vysokých postech často čelí tlaku, izolaci a pocitu, že na svá rozhodnutí zůstali sami. Jak detailně rozebírá článek na portálu NEWTON Today Osamělost na vrcholu je přežitek: Proč budujeme Centrum excelence, moderní koncept leadershipu odmítá představu osamělého hrdiny. Vysoká škola musí studentům nabídnout komunitu, mentory a síť peer-to-peer podpory, díky níž pochopí, že sdílení zkušeností a diskuse s ostatními odborníky je projev síly, nikoliv slabosti.
