Mluvčí 1
Jmenuji se Jiří Koleňák a vítám vás u podcastu Úspěšní, kde s mými hosty rozebíráme principy a návyky, které z nich dělají úspěšné lidi. Mým dnešním speciálním hostem je Dan Müller. Ahoj Dane.
Mluvčí 2
Ahoj.
Mluvčí 1
Dan je zakladatel strategického poradenského studia ComoJo, spoluzakladatel terapeutické poradny Bude dobře a taky člen podnikatelské sítě Red Button. Dan působí na rozhraní světa startupů a korporací, pomáhá lídrům i týmům naplňovat jejich vize a strategické cíle. Dane, každého se na úvod ptám, co mu udělalo největší radost v posledních dnech, tak co to bylo u tebe?
Mluvčí 2
Hele, mně obecně za poslední dobu se prostě daří, takže nemám úplně jako konkrétní věc, ale obecně je takové jako dobré období a přijde mi, že i tak okolo se daří byznysově, v přírodě, životně, prostě fajn období.
Mluvčí 1
Skvělý. Kdybys měl popsat přes to, co přinášíš lidem, tak jak by to bylo?
Mluvčí 2
Dá se na to koukat jak víc jako pragmaticky, konkrétně, tak i nějak jako filozofičtěji a obecněji. Já to mám hodně posazené víc v té jako obecnější rovině, a to hlavní, co si myslím, že přináším lidem, ať už v tom terapeutickém nebo v tom byznysovém směru, tak je to rozšiřování možností. Ukazuju lidem, že věci můžou být i jinak. Tím, že jim rozšířím možnosti, tak dávám potenciál k rozhodnutím, dávám potenciál k tomu, aby lidi vlastně si začali žít a dělat věci podle sebe. Tak to je jedna oblast, a druhá oblast, kterou přináším, je nějaká upřímnost, otevřenost a odvaha. Řekl bych, že trošičku jako bývám i takovým role modelem, snažím se dodat odvahu ke změnám, k věcem, které jsou potřeba.
Mluvčí 1
Co tobě osobně dává práce s lidmi v byznysovém prostředí?
Mluvčí 2
Hele, mě vlastně baví spolupodílet se na úspěších. Já jsem si během své kariéry uvědomil, že jsem víc taková ta dvojka v těch týmech, že nejsem úplně ten, kdo běží na čele toho pelotonu, ale že jsem někdo, kdo běží hned za tím prvním a pomáhá mu a podporuje ho v tom, aby on dosáhl své úspěchy, a mě baví být součástí tady těch příběhů. A fascinovaně na to často koukám, jsem hrozně rád, když tam vidím tu svoji hodnotu, ten svůj přínos, takže to je to, jako být součástí úspěchu.
Mluvčí 1
Ty se věnuješ i terapii, je nějaký rozdíl mezi prací v tom byznysovém prostředí a tou terapií, případně i v tom spojení všeho dohromady?
Mluvčí 2
Hele, mně se to, a i proto jsem se v poslední době vydal hodně tím terapeutickým směrem, protože dlouho jsem vlastně působil vyloženě jako stratég, jako kouč, a mně se to totiž začalo postupně vlastně spojovat. Mně se v těch byznysových věcech začaly objevovat čím dál tím víc jako lidské příběhy těch lidí, a cítil jsem, že bych potřeboval být i v téhle oblasti jako profesionál, umět ty věci dělat jako dobře, dělat správně. Takže mně se už teď stává, že v podstatě pracuju s konkrétním člověkem, je téměř jedno, jestli je to jako v tom soukromém kontextu nebo v tom pracovním, ale pracujeme na něm jako na člověku. A jsem často i překvapený, jaká témata se objevují v práci s lídry z velkých korporací, ze středně velkých firem, že to často vlastně se překlopí i do té terapie.
Mluvčí 1
Takhle nějak vzniklo i Bude dobře?
Mluvčí 2
Takhle nějak vzniklo i Bude dobře, kdy já vlastně tady o té jako myšlence víc jít do té terapie a víc to propojit, protože se mi to objevuje v těch byznysových tématech, mluvil s lidmi okolo a zjistil jsem, že nejsem samozřejmě jediný. A takhle slovo dalo slovo a dali jsme vlastně dohromady malinkou partu lidí, kdy jsme si řekli: "Hele, my vlastně děláme podobné věci, pojďme to dělat společně, jedna a jedna může být tři." A navíc na tom bylo hezké to, že každý pocházíme jakoby z jiné školy, z jiného směru, takže se můžeme i hezky doplňovat, můžeme si hezky doporučovat klienty, kšefty ve chvíli, kdy, já nevím, jo, občas se mi stane, že cítím, že jsem vyčerpal svoje možnosti ve spolupráci s daným člověkem nebo s danou firmou, a mít vedle sebe parťáka, který k věcem přistupuje jinak, má jiné pozadí, jiné zkušenosti, tak bývá užitečné.
Mluvčí 1
Měl jsi to tak vždycky, nebo to psychoterapeutické studium přišlo v nějaké fázi tvého života?
Mluvčí 2
Přišlo to postupně, určitě jsem to tak neměl. Já jsem byl historicky vlastně velmi technicky zaměřený, velmi jako racionální, logický přístup k věcem jsem měl, a přišel jsem k tomu v době, kdy jsem vlastně postupně prodával svoji první firmu, kdy se začaly objevovat ty otázky typu: "Jako proč tu firmu vlastně máš, co si tím jako naplňuješ a kam směřuješ potom, co tu firmu pustíš z ruky, jo, čím se vlastně definuješ?" Takže tady se mi tam objevily tyhle věci, protože v té době jsem si vlastně sám najal jako kouče, průvodce na profesionální řízení té firmy a na jako přípravu na exit z té firmy. V rámci toho se objevily tyhle témata, která o mně otevřela úplně jako nové otázky, a protože jsem si úplně jako nevěděl rady, co s nimi, tak jsem se vrhnul do výcviku a už to jelo.
Mluvčí 1
Já se směju, protože to mám úplně stejně, je tam takové zvláštní prázdno, když tu firmu, zejména tu první, když prodáte. To, co máme taky společné, tak je technické vzdělání, já jsem studoval VUT, ty ČVUT, co ti to dalo pro tu dnešní práci s lidmi?
Mluvčí 2
Já jsem i na tom ČVUT, sice to byla stavárna, ale studoval jsem tam systémové inženýrství, jo, a vlastně v těch koučovacích směrech a i v té terapii dělám systemiku, takže už jako názvosloví říká, že to má asi něco podobného. Takže vlastně využívám hodně těch věcí i z toho systémového inženýrství, z toho pohledu, že je to prostě o nějakém jako větším pohledu na principy, na systémy, a specificky tady to technické vzdělání mi dodává nějakou jako preciznost, nějakou profesionalitu, nějakou přesnost. Vlastně potkávám často i spoustu koučů a terapeutů, kteří jsou, řekl bych, jako hlavně pro lidi z byznysu jako takoví jako vágní, měkcí a méby, a mně tohle technické vzdělání dává tu schopnost jako fakt jít na komoru, měřit ty věci, být důsledný, být někdy až jako tvrdý, tak to mi to dává. Myslím, že je to jako ideální kombinace.
Mluvčí 1
S tím můžu jenom souznít, co bylo impulsem pro založení ComoJo?
Mluvčí 2
Hele, bylo to to uvědomění, že vlastně jednak jako šlo o nějakou jako Blue Ocean Strategy, jo, že jsme přemýšleli, já jsem přemýšlel o tom, kam dál posunout svůj byznys, respektive jsem měl nějaké období, kdy jsem fungoval jako volnonožec, jako freelancer, a chtěl jsem to posunout jako na vyšší úroveň, a uvědomil jsem si, že vlastně nechci být v té šedi a v té změti, v tom rudém oceánu všech těch jako konzultantů, stratégů a tak dál, a uvědomil jsem si, že za svoji kariéru to, co čím dál tím víc dělám, je vlastně, že jako pomáhám konkrétním lidem uspět, že už to není o tom, že bych dělal strategii, že už to není o tom, že bych dodával nějaký firemní projekt, nějaký týmový projekt, ale že to je víc o tom, že pomáhám vlastně těm lidem uspět a že se tam rozpouští i ta hranice mezi tím pracovním a mezi tím osobním, a tam vlastně vzniklo to uvědomění zase v diskuzích s lidmi okolo, s Jirkou Vávrou, kterého jsi tady taky měl, že to, co vlastně pomáháme lidem, je jako objevit a rozvíjet jejich MOJO, tu jejich esenci, a takhle to vzniklo, jo, začalo nás to oba bavit, uvědomili jsme si, že za ty poslední roky, ten byznys spolu děláme dlouho, se to fakt víc překlopilo od projektů k lidem, tak takhle k tomu došlo.
Mluvčí 1
Co podle tebe odlišuje lídra, který umí navrhnout strategii od toho, který ji dokáže i exekuovat?
Mluvčí 2
Pro mě je největší rozdíl v odvaze. Mně přijde, a tam si myslím, že je tady problém, proč selhává hromada jako strategií v exekuci, že ono, dokud je to takové to jako cvičení, kdy děláš ta strategická rozhodnutí, slaďuješ ten tým, bývá super nálada, ti lidi jsou hrozně jako zapojení, aktivní a tak dál, a pak to často končí u toho jako hezkého papíru, který za rok se na něj podíváme a zjistíme, že 30 % z něj jako neděláme, protože ono, dokud se o tom jenom diskutuje, tak jako se ty věci na ten papír dávají dobře a tam ta jako odvážná rozhodnutí ještě umí padat, ale pak to dostat do té praxe, pak fakt mít tu odvahu některé klienty opustit, mít tu odvahu jít do nějakého souboje s nějakým grupovým vedením a tam jako obhájit svoji story, svůj nějaký úspěšný příběh, to je to tam, kde se to podle mě láme, jo, vlastně ta schopnost jít do toho diskomfortu v tom day-to-day fungování.
Mluvčí 1
Jsou nějaké situace, kde vlastně programově selhávají manažeři a lídři v oblasti strategií nebo jejich nastavování, a nějaký tvůj recept, jak jim pomáháš v těch situacích?
Mluvčí 2
Kde selhávají programově? Hele, mně přijde, že často selhávají programově v tom, že se snaží často, a přijde mi, že to je i nějaký jako společenský vývoj, takže rozumím tomu, proč se to děje, že mají dnešní lídři, v uvozovkách lídři, často ambici dělat věci konsenzuálně, a mně přijde, že ten opravdový lídr má ty koule na to vzít ten prapor v ten správný moment a říct, kam se jde, a udělat ty první kroky, a myslím si, že tam hromada lidí selhává, že jako zbytečně svůj tým nebo tu firmu vaří na tom, že dávají až moc prostoru k těm diskuzím, k těm konsenzům, k těm debatám, k tomu, aby se každý vyjádřil, aby byl každý vyslyšený, aby každý přinesl svůj nápad, a pak se stane z toho jako taková bramboračka, která vlastně jako neříká nic. To je jeden problém, druhý problém je, že řada těch lidí z firmy se jako chytne téhle příležitosti, vznikne u nich vlna nějakého jako možnosti věci ovlivnit, jenomže často ty jejich myšlenky a nápady bývají naivní, protože nemají ten širší kontext, neznají podstatu toho byznysu a tak dál, a ve chvíli, kdy potom dojdeme k tomu, že ty věci nemůžeme využít, tak jsou frustrovaní, tak jsou jako zklamaní, takže já si myslím, že jako systémové selhání vidím nejvíc v tom vlastně jako neschopnosti převzít tu vlastní odpovědnost jako lídr a říct, kam se jde.
Mluvčí 1
Ty se věnuješ taky systemickému koučingu, dokonce i hypnoterapii, jak tyhle terapeutické přístupy ovlivňují tvoji práci s klienty na úrovni vedení firem? Zase pojďme to držet u těch manažerů.
Mluvčí 2
Hele, systemika je vlastně něco, já bych řekl, že to je životní styl, jako že to je způsob přemýšlení, jo, takže to je něco, to je můj způsob komunikace, jak se o věcech bavím s lídry, jo, je to práce vlastně s kontexty, práce s metaforami, práce, kdy fakt jako hodně rozšiřuju ty světy a ty úhly pohledu, jak lídři o věcech přemýšlejí, jo, takže systemika je tam jako naprosto esenciální součást, a přijde mi, že na úrovni lídra v nějaké firmě by měla být systemika téměř jako povinná výbava, proto abys fakt mohl stavět něco většího. No a hypnoterapie, tam je to jako zajímavé v tom, že jde o to, jak jako co mají lidi pod tím pojmem jako hypnóza, jak to kdo vnímá, jo, jestli je to to divadlo s tím jako kyvadýlkem a spirálou a tak dál.
Mluvčí 1
Nebo vlastně jenom konverzace?
Mluvčí 2
Nebo vlastně jenom konverzace, je zajímavé, že my třeba v tom výcviku k tomu přistupujeme tak, že předpokládejte, že lidi jsou vlastně v hypnóze nonstop, v tranzu nonstop, jo, a jenom se k tomu jejich tranzu pojďte připojit a pojďte ho jako využít, takže ve chvíli, kdy se dostaneš do takového toho flow jako v práci s týmem nebo s lídrem, tak pro mě to hypnotické, hypnoterapeutické uvědomění je, pojď se tady k tomu stavu co nejvíc připojit a co nejvíc ho vytěžit, protože tam vznikají fakt hluboké zajímavé věci.
Mluvčí 1
Ty pomáháš lidem cítit se dobře v rámci té iniciativy Bude dobře, v životě, ve vztazích i v práci? Už se nechci ptát na to, jestli programově, ale jsou tam nějaké věci, které se opakují, jako jsou takové ty ztráty motivace, syndromy vyhoření a další věci, najdeš nějaké univerzální rady, jsou blbé, ale prostě něco, co za tebe funguje?
Mluvčí 2
Hele, mně přijde, že se potkávám s hodně lidmi, kteří se postupem času, z kariéry, života dostanou do stavu, kdy se vlastně jako zavřou v nějaké krabičce, kdy si hrozně omezí možnosti, kdy vlastně se dostanou do polohy takového jako odevzdaného člověka, který už vlastně říká: "A tady to neovlivním proto, a tady to neovlivním proto, a tady to neovlivním pro támhleto." Přijde mi, že potkávám teď hodně tady těch lidí, a překvapivé je i jak na úrovni jako top managementů velkých firem, board memberů, generálních ředitelů a tak dál, kteří vlastně mají pocit, že jsou úplně jako v soukolí okolností. No a tam nastupuje ta moje role a ta moje práce, kdy rozvíjím ty příběhy o tom: "Hele, a co jsou ty plány B, a co jsou ty plány C, a co jsou ty věci, které doteď jako nevidíš, jsi neviděl?" a tak dál, případně co by se muselo stát pro to, aby... Tak to mi přijde, že je, nevím, jestli jako univerzální rada, ale hodně mě to vede k tomu plánu B, jo, jaký máš plán B, co když to tady selže, když se definuješ jenom přes svoji roli ve firmě XY, co když tě zítra vyhodí, jo.
Mluvčí 1
Co bys dělal jiného, kdybys nedělal tohle to? Dá se podle tebe zdravý leadership naučit?
Mluvčí 2
Já si myslím, že se dá odžít, takže nevím, jestli vyloženě jako naučit v kontextu nějakého jako výcviku nebo tréninku nebo něčeho takového, já si myslím, že se dá, ale odžít, jo, že tam přesně nastupuje role třeba koučů, role terapeutů, že s dobrým vedením se to dá v praxi rozvinout, tahle ta schopnost u lidí, a samozřejmě pak jsou hromada lidí, kteří se s tím lodí, jo, mají to v DNA, prostě je jim to dané, a to je paráda s takovými lidmi dělat.
Mluvčí 1
Já jsem si všiml, že to jsou lidi, kteří mají přirozenou schopnost sebereflexe, jo, že velmi rychle vyhodnocují i sami sebe v těch situacích, to tam potom docela dobře funguje. Ty jsi taky aktivní součástí Red Buttonu, v čem je podle tebe užitečné tady to podnikatelské jako síťování nebo vytváření ekosystému?
Mluvčí 2
Hele, pro mě byla hrozně zajímavá zkušenost, když jsem dělal startup s globální ambicí, a ta globální ambice znamenala, že jsme od začátku v podstatě jeli na americký trh, na Kanadu, fakt jako na svět, a zjistil jsem tam, jak moc networking funguje ve světě, jak úplně jiný jako přístup, podpora, ochota, otevřenost ve světě funguje, a přijde mi, že tady v Čechách jsme jako hodně takoví jako sólisti, hodně se jako bojíme, že máme nějaké unikátní know-how, které nikdo jiný nemá, hodně se bojíme, aby nám někdo něco neukradl, aby nás někdo nepodvedl a tak dál, a teď jsem vstoupil do toho světa toho startupu, kdy jenom na blind zkusíš někam poslat e-mail, kde si říkáš, že ti nikdo nikdy neodpoví, a oni ti odpovědí, a oni se s tebou potkají, oni se s tebou baví, oni ti dávají nějakou energii, zpětnou vazbu a tak dál, a já vnímám myšlenku Red Buttonu jako něco, co vlastně přináší tyhle principy tady do Čech, jo, v tuhle chvíli je tam, jestli se nepletu, plus mínus 200 lidí, kteří fakt jako naprosto otevřeně mezi sebou sdílejí věci a hodně se podporují a hodně si pomáhají, a myslím, že to je nějaký model, který by nám tady jak byznysově, tak lidsky hrozně pomohl, tak proto to podporuju a proto jsem toho součástí.
Mluvčí 1
Máš nějaké hodnoty, které jsou pro tebe zásadní v práci, nebo v práci s klienty, a hodnoty pro tebe jako pro Dana?
Mluvčí 2
Hele, v práci s klienty je naprostý základ nějaká, teď jako v tom osobním rozměru je to nějaká jako nějaké jako bezpečí, nějaká intimita, v tom profesionálním jsou to ty věci typu jako mlčenlivosti, typu, že prostě dohody platí, podaná ruka platí a tak dál, jo, je to prostě fakt tam nastavuješ vztah, který bývá hodně blízký, a ta naprosto klíčová hodnota je tady ten vztah jako nikdy nezklamat, nikdy ho neporušit, a to jako mám i lidsky, to mi přijde, jo, je takový ten chlapský princip, jako prostě podáme si ruku, a tak to je, nepotřebujeme k tomu papíry, v tom je vlastně i zajímavé, že i tu první firmu jsme prodali na podání ruky, jo, bez právníků, bez nějakých prostě vyjednavačů, což mi přijde jako super, nevím, jak je to běžné, ale tak, další hodnoty, co mám zase, jo, mně se to protíná jak ty osobní, tak i v té práci, jo, je to nějaká prostě upřímnost, přímost, kdy někdy v tomhle bývám jako zase náročný pro druhou stranu, takže ne s každým a s každou firmou můžu dělat, protože si tu upřímnost a přímost prostě neodpustím, ale vnímám to jako hodnotu, nevnímám to jako problém.
Mluvčí 1
K tomu se připojuju, je to určitě hodnota a je to velmi dobrý filtr, si myslím. Ty máš jak vlastní podnikatelské projekty, tak pracuješ s klienty, musíš nějak mezitím vědomě udržovat rovnováhu, nebo je to všechno nějak sjednocené?
Mluvčí 2
Musím to cíleně propojovat, jako úplně vlastně naopak, mně přijde, a zase to je jeden z těch jako systemických principů, to kouzlo je v propojování věcí, ideálně i věcí, které jsou protichůdné, takže takhle nad tím jako přemýšlím, jo, přijde mi, že to je vlastně i řešení a další takový ten univerzální princip na třeba to, že lidi nestíhají, že mají příliš mnoho priorit a tak dál, a ve chvíli, kdy začneš s nimi trošku víc se o tom bavit, tak zjišťuješ a vidíš tam ty možnosti pro to propojování, pro to, jak ty věci spojit a fakt zvládnout mnohem víc věcí, než jsem si doteď myslel, že to nemusí být nutně o škrtání, že to může být o chytrém propojování.
Mluvčí 1
Ano, nemusíme se učit říkat ne, ještě takové to jako násilné, máš nějaký osobní rituál, nebo nějaký přístup, který ti pomáhá zvládat náročná období třeba?
Mluvčí 2
Hele, já jsem během covidu zjistil, že se musím hýbat, takže fyzická aktivita, vyloženě jako silové cvičení, je něco, co mi obrovsky funguje, jak fyzicky, tak mentálně, a dokonce jsem pak i následně, protože tím, že já, když se jako něčemu začnu věnovat, tak to začnu hodně sledovat i v kontextu nějakých jako podcastů, videí a tak dál, a našel jsem i spoustu nějakých jako vědeckých studií a zdrojů, které říkají, že vlastně ta fyzická náročná práce obrovsky pomáhá i jako rozvoji mozku, rozvoji myšlení a tady těm věcem, jo, takže mi to fakt jako dává smysl, a to je něco, co mi funguje, a to je něco, na čem jsem se vlastně stal závislý, jo, během covidu, a od té doby na tom jedu, a je mi vlastně jako nejlíp, co mi kdy bylo.
Mluvčí 1
Myslím, že Forrest Gump to měl podobně, třeba, ty jsi spolu s Jirkou Vávrou spolugaranty našeho programu MBA Strategie a inovace v byznysu, co tě jako první napadne, když se řekne slovo strategie?
Mluvčí 2
Rozhodnutí, první mě napadne rozhodnutí, a dokonce série rozhodnutí, a druhé, co mě napadne, je příběh, podle mě dobrá strategie je vlastně příběh, který tě baví říkat a který tě baví poslouchat.
Mluvčí 1
Jak podle tebe souvisí rozvoj člověka s rozvojem firmy?
Mluvčí 2
Ve finále, zase to říkám na základě toho vlastního příběhu, mně přijde, že firma je vlastně jenom nástroj k rozvoji člověka v úrovni majitele, jo, ale myslím vlastně, že ve finále to může být i v úrovni jako zaměstnance nebo nějakého manažera, ne vždycky si to lidi uvědomují, ale ve chvíli, kdy si to uvědomí, tak si myslím, že to může přinést jako krásné příležitosti.
Mluvčí 1
A role inovací v životě člověka a tvůj mindset inovace nebo invence?
Mluvčí 2
Inovace nebo invence, spíš inovace, a zase je to jako jeden z principů, který se objevuje v systemice, který se objevuje v přírodě, že vlastně věci nemůžou být, nebo nejsou jako stabilní, že buď věci prostě vzkvétají a rostou, anebo umírají, usínají, jdou dolů, a pro mě vlastně inovace je ta cesta k tomu růstu, jo, prostě kdo stojí, tak jak je to nějak, kdo zůstal stát, stojí opodál.
Mluvčí 1
Je to tak, do chvíli stál.
Mluvčí 2
Přesně tak, přesně tak, takže já si myslím, že inovace je vlastně jako přirozený princip, který potřebuješ dostat do života, do firmy, jinak.
Mluvčí 1
Takže souvisí s kvalitou života.
Mluvčí 2
Rozhodně.
Mluvčí 1
Napadne tě něco, co lidem brání inovovat sebe, inovovat ty firmy, inovovat to prostředí, ve kterém se pohybují?
Mluvčí 2
Máme se moc dobře, si myslím, blahobyt, a vlastně nemáš jako potřebu, to je jedna věc, a druhá věc, často to vlastně zažívám na projektech, často to říkám, já jako věřím tomu, že vlastně máme nějak historicky v nějakém tom plazím mozku fakt jako zakódováno to, že kdo kdysi vylezl z té jeskyně, tak ho něco jako sežralo, jo, že ti průkopníci často dostali nejvíc přezdržku, a že vlastně máme v sobě tuhle přirozenou tendenci vlastně nevystrkovat tu lůžky, nelézt do té diskomfortní zóny, nedělat ty věci jinak než to stádo, takže si myslím, že tam jsou tyhle dvě roviny, a když si racionálně uvědomíš, že dneska ti ta smrt jako až tolik nehrozí, tak si myslím, že pak už je to fakt ten blahobyt.
Mluvčí 1
Co s tím jde dělat?
Mluvčí 2
No vlastně, a tak to jsou takové jako radikální věci, ale já si myslím, že se fakt jako máme společnost jako společnost až moc dobře, jo, mně by se vlastně jako líbilo, kdyby tady došlo k nějakým jako větší náročnosti na lidi, větší náročnosti na společnost, ale to se bojíme o nějaké jako systémové, téměř politické změně, vůbec netuším, nakolik je to reálné, ale věřím, vím, že by to bylo jako hodně nepříjemné pro lidi, ale věřím, že by to bylo jako obrovsky prospěšné.
Mluvčí 1
Takže perturbace, perturbace, přesně tak, trošku to provokovat, aby se něco začalo dít. Vnímáš nějaký rozdíl mezi vedením lidí a systemickým vedením lidí? Nás hodně v Newtonu baví systemický leadership, já vím, že to je další z těch věcí, které máme společné.
Mluvčí 2
Aha, aha, hele, museli bychom si zadefinovat, co to je to jako tradiční vedení lidí, jo, mně přijde, že ten systemický přístup dává jako větší možnosti a je elegantní, že se víc dokáže vlastně využít tu druhou stranu, víc dokáže využít lidi, víc dokáže příležitosti, které leží vlastně jako na stole, přijde mi, že to tradiční vedení je víc takové jako, že valím lidem šrouby do hlavy, a že se je snažím dotlačit k něčemu jako, co chci já, aniž bych přemýšlel nad tím, jak vlastně lidi připojit k tomu, co chci já, jak lidi jako chytře nalákat na to, využít jejich přirozené nějaké jako vnitřní motivace a tak dál, takže přijde mi, že ten systemický způsob fungování je jako takový vychcanější, no.
Mluvčí 1
Ano, systemický lídr je líný lídr, nebo by měl být, že jo, a hodně toho nechávat na těch lidech, ale zároveň je nenechávat v tom. Proč je důležité, nebo v čem vidíš přínos toho, nejenom jako učit dělat ty věci, ale zároveň přemýšlet o tom, kým jsem? A tím nemyslím jenom v managementu, ale obecně v těch organizacích.
Mluvčí 2
Ale já myslím, že tohle uvědomění vlastně jako je výchozím bodem, nebo nutnou podmínkou pro to, ve finále se jako být spokojený, cítit se dobře, jo, tohle to uvědomění toho, co jsou ty moje ostré hrany a silné stránky, a co jsou věci, do kterých se nepouštět, vlastně to jako sebepoznání toho, kde je to moje místo, co je to, co mě baví, co je to, co mě naplňuje, tak ve finále, když tohle to odhalíš, tak to ti dává ten prostor k tomu být vlastně spokojený a začít ten život žít tak, jak chceš ty, jo, umět o věcech rozhodovat a vědět, kam směřují.
Mluvčí 1
Jak se mění nároky na lídry dneska, když vezmeme to prostředí, je tam něco, co mění ty nároky, požadavky na to, na toho, kdo má vést někoho jiného?
Mluvčí 2
Hele, já tam vnímám velký vliv zvětšující se rychlosti obměn generací, jo, že jestli jsme se historicky bavili o tom, že generace se mění po nějakých 20 letech, tak mně přijde, že se tohle to jako zrychluje, a že se radikálněji od sebe odlišují ty jednotlivé skupiny, a že vlastně lídr současnosti ve chvíli, kdy má postavit jako nějaký tým, který je trošku namixovaný z různých lidí, z různých generací, který tu firmu, tým vede po nějakou dobu, tak se vlastně musí naučit zacházet s různými typy lidí a s různými kulturami na druhé straně, což je podle mě hodně náročné, jo, a pak se nemusíme vůbec bavit o tom technologickém kontextu, jo, vlastně udržet dneska krok s tím, kam se vyvíjejí technologie, jaké jsou možnosti a příležitosti, to je téma samo o sobě.
Mluvčí 1
Pojďme ho jenom tak lehce pootevřít to téma, co musí se sebou dělat člověk, aby neztratil krok s technologickým rozvojem?
Mluvčí 2
Hele, první, co mě napadá, je neposrat se z toho, protože jde lehce spadnout vlastně až do nějaké jako frustrace, že to jako nezvládneš, nedáš a tak dál, pokud se to podaří, tak pro mě to klíčové slovo je nějaká vlastně jako zvědavost, jo, naučit se k těm věcem přistupovat tak, že mě vlastně jako zajímají, a přemýšlím o tom, jak je prakticky konkrétně využít, jo, je tam takové to jako, dneska už se prostě musíš podle mě jako kontinuálně učit, ale ve chvíli, kdy tam jdeš s tím, s tou myšlenkou, jako že to musíš dělat, aby sis se učil, aby sis zůstal relevantní a tak dál, tak je to spíš jako bolest, než aby tě to bavilo, proto já tam mám víc tu zvědavost, proto já tam mám víc to lákadlo.
Mluvčí 1
Teď nám podej nějaký tip na to, jak si udržet ten mindset toho, té zvědavosti.
Mluvčí 2
Hele, to se pro mě tahle ta cesta je, tyhle ty cesty jsou vlastně, už se dostáváme někam do té oblasti jako neracionální, tím, jak já jsem historicky jako hodně racionální, ten technik a tak dál, tak jedna z věcí, kterou jsem objevil na té cestě, byly i ty jako neracionální přístupy k životu, a vím, že vlastně i v Newtonu je nějak používáte v těch programech, takže se občas vystavím úplně jako něčemu, co do mého světa standardně vůbec nezapadá. Věci typu holotropní dýchání, věci typu potní chýše a tak dál, a ty mě bezpečně na rok jako rozstřelí a otevřou tak, že ta zvědavost tam vlastně je, že věci jako vidíš jinak, že se otevře nějaké okno příležitosti, kdy to umíš navnímávat, umíš se k tomu připojit, jo, tak pro mě je tahle ta cesta, nevím, jestli je jako pro každého, jo.
Mluvčí 1
Nám to vychází dobře, že je pro každého, i když ne pro někoho na první pokus, tak nakonec se vždycky ukáže, že ta cesta je opravdu pro každého.
Mluvčí 2
Jo, a pak ještě velkou inspirací můžou být jako děti, jo, vlastně ta schopnost dívat se na to, jak oni to vlastně dělají, přemýšlet nad tím, připojovat se k jejich světu, jo, a na ty stejné věci se dívat trošku jinak, a pak jsou úplně takové ty kraviny typu, že místo toho, abychom si dali oběd u stolu, tak si ho dáme pod stolem, a ono to něco dělá, tyhle ty blbosti.
Mluvčí 1
Co tě teď nejvíc baví nebo inspiruje při práci s lidmi?
Mluvčí 2
Hele, mě teď nejvíc baví to, že ti lídři a ty firmy, se kterými dělám, tak se tam fakt daří jako otáčet se z takového toho, jako bojujeme s problémy, bojujeme o přežití a tak dál, v to, že stavíme nějaký příběh, který nás baví, stavíme něco, co nás jako láká, a že se daří čím dál tím víc, mi přijde, s čím dál tím víc týmy tuhle optiku měnit, jo, já jsem si uvědomil, že často, a ta metafora, která často funguje, je uvědomění v těch týmech a u těch lídrů, že mají jenom jako jednu energii, jo, a teď tu energii můžeme věnovat buď jako tomu, že opravujeme to, co se nám tam jako rozbilo, a řešíme ty interní boje a tak dál, anebo tu samou energii můžeme věnovat do něčeho, kde něco tvoříme a rozvíjíme, jo, co nás jako baví víc, kde máme víc té energie, co nás jako víc láká, a tohle se mi vlastně daří, to mě baví.
Mluvčí 1
Existuje nějaký směr, kterým by ses chtěl ještě posunout, rozvíjet při práci s lidmi?
Mluvčí 2
Já si myslím, že to zase přijde přirozeně, já vlastně s tou hypnoterapií nejsem až tak dlouho, v tuhle chvíli je to druhý rok, takže si to potřebuju ještě dál jako odžít, dál to prohloubit, a třeba i systemika sama o sobě má to kouzlo, že mi přijde, že vlastně taky jako nestojí na místě, a pořád se rozvíjí, a pořád se objevují nové zdroje a teorie a tak dál, takže já věřím, že možná jako bude hodně stačit jednou nohou být v tom systemickém vlaku, a ta druhá noha si někde něco najde.
Mluvčí 1
Máš nějakou radu na závěr, kterou bys chtěl dát současným, budoucím podnikatelům, inovátorům, stratégům?
Mluvčí 2
Hele, je to to uvědomění, že vlastně jako nejde až tak o moc, je to výzva k nějaké jako odvaze, jo, že i když uděláš jako blbé rozhodnutí a něco se někde posere, tak ono se zase nic tak jako hrozného nestane, jo, že jsme fakt jenom nějaká plíseň, která letí na kouli prostě vesmírem, a tak proč si to trochu neužít?
Mluvčí 1
Říká Dan Müller: "Dane, moc děkuju, že jsi přijal pozvání a sdílel s námi svoje myšlenky."
Mluvčí 2
Díky.
Mluvčí 1
A vy, pokud jste dokoukali až sem, tak vězte, že toto byl poslední díl první série podcastu Úspěšní, a já se po letních prázdninách budu těšit na otevření série druhé.
