Mluvčí 1
Jmenuji se Jiří Koleňák a vítám vás u podcastu Úspěšní. S mými hosty probíráme jejich principy a návyky, které z nich dělají úspěšné lidi. Pojďme tedy na to, mým dnešním hostem je Jiří Pecina. Jirka podniká už od svých 13 let, v roce 2016 se začal věnovat telemedicíně a digitalizaci zdravotnictví. Založil společnost Medihub, která se zaměřuje na vývoj telemedicínské aplikace Medi, působí jako první místopředseda Aliance pro telemedicínu, digitalizaci zdravotnictví a sociálních služeb a je také pedagogem na několika univerzitách, kde se aktivně podílí na vzdělávání a propagaci telemedicíny v České republice. Jiřího cílem je zajistit, aby měli lékaři přístup k technologiím, které jim zefektivní práci a umožní věnovat více času pacientům. S pomocí moderních nástrojů usiluje o dostupné zdravotnictví pro všechny, kdykoli a odkudkoli. Ahoj Jirko, vítej v podcastu.
Mluvčí 2
Ahoj Jirko, díky, že mě máš v podcastu.
Mluvčí 1
Jirko, co ti v posledních dnech udělalo největší radost?
Mluvčí 2
Hele, úplně největší pecka byla, že díky tomu, že jsem teďka transpražák, čerstvý implant náplava do Prahy, tak jsem místo dojíždění Brno-Praha, který velmi dobře znáš, mohl strávit ten ušetřený čas se synem na slapech, na rybách, zatímco dcera závodila. Syn chytil pět ryb a dcera vyhrála zlatou. Já myslím, že to na jeden víkend je super.
Mluvčí 1
Na jeden víkend je to až až nějaké věci pracovní, které tě potěšily?
Mluvčí 2
Hele, minulý týden jsem byl v Mexiku, hodně jsem psal na Linkáči, jak na Linkáči, jak letím 24 hodin nonstop a 24 zpátky s přestupem, ale vlastně jsem nestihl ještě napsat, co jsme tam dělali. My jsme v malinkém městečku Córdoba, asi 150 000 lidí, v té jedné z nejchudších oblastí Mexika, s největším výskytem diabetu, společně s jednou velkou švýcarskou firmou a s mexickou vládou spouštěli program Medi Diabetes pro ty nejchudší obyvatele. A bylo jako úplně hrozně skvělé sedět na místě, kde se podepisovala nezávislost Mexika na Španělsku, a vysvětlovat, jak se spouští tenhle nový program, a pak jít do té chudinské čtvrti za těmi prvními 200 pacienty, kteří to od nás dostali, protože oni ti Mexičani prostě mají epidemii obezity. No a největší radost mi udělalo to, že neustále posloucháme, že telemedicína je problém pro starší a lidi, a lidi, kteří nemají příjmy. Tak v té nejchudší oblasti Mexika měli telefon úplně všichni, smart telefon, a říkal mi tam kolega: "No, oni kolikrát nemají co jíst, ale vždycky mají co číst a koukat na telefonu, takže tahle ta překážka je pryč." No a třeba ta mexická vláda si velmi dobře uvědomuje, že když sníží obezitu a diabet, který má až 25 % lidí, tak si vlastně celá ta telemedicína zaplatí, ještě ušetří. A to mě jako profesně nesmírně baví, že v Čechách nás třeba úplně nechtějí všichni jako pozitivně poslouchat, kromě jižních Čech, protože v Česku je vždycky důležitější, aby tu aplikaci napsal někdo, než aby byla dobrá. No ale v tom Mexiku, třeba na Slovensku, a v těch dalších státech je zajímavé, aby byla dobrá, no tak mají Medi.
Mluvčí 1
Wow, to zní skvěle. Pojďme na začátek tvojí podnikatelské cesty, co tě k podnikání přivedlo?
Mluvčí 2
Hele, to je takový jako strašně patický začátek, že jo, ale já jsem vyrůstal v devadesátkách a úplně první impuls na to, abych začal podnikat, je, že moje máma hrála takovou hru, která se jmenovala Co leda, co lednička dá. A prostě jsme ke konci měsíce baštili, co lednice bylo, takže takové fantastické kombinace, jako třeba chleba se sardinkami. A já jsem pochopil, že to není, že by máma byla dobrodružná kuchařka, ale že prostě v těch devadesátkách se neuvěřitelným způsobem zvedly ceny a na ty zdravotní sestry se nějak zapomnělo, a my jsme v principu neměli co jíst. Tak jsem si s kamarádem otevřel servis na kola, a samozřejmě sousedi, když viděli po půl roce ten velký úspěch toho servisu na kola, tak se rozhodli, to bylo v kočárkárně, jo, že je potřeba, aby, aby, aby, já ti ukážu do stolu, aby tam byla zpátky kočárkárna, i když nebyly děti. No tak jsem začal vozit auta takovým jako vtipným způsobem, kdy jsem měl telefonní číslo do budky, kterou jsem slyšel z pokojíčku, tu jsme hlídali, a snažili jsme se lidem vysvětlit, že jim dovezeme auto levnějše. Já měl naštěstí vždycky výhodu, že jsem vypadal výrazně starší, než je i v dokladech, takže mi i ve 14 letech věřili. No a prostě v devadesátkách jste buďto mohli mít bordel, restauraci, anebo vozit auta, že jo. Tak vařit tak dobře zase neumím, bordel, to mě úplně by asi dlouhodobě nebavilo dělat, no tak jsem vozil ta auta.
Mluvčí 1
Co byly ty největší výzvy, se kterými ses musel tehdy vypořádat, kromě toho slyšet budku?
Mluvčí 2
Hele, nejtěžší je, když začneš vydělávat jako v 15, v 16 ohromné peníze, aby se z tebe nestal úplný idiot. A já si myslím, že jsme se jako té hranici tenkrát přiblížili víc než dost. Naštěstí jsem v 17 letech měl nějaký jako první takovou krizi podnikání po čtyřech letech, zní to hrozně, a chtěl jsem být jako normální teenager a prostě jako mít holku a nebýt úplný idiot. A měl jsem vždycky kolem sebe naštěstí kamarády, kteří mně pomohli, tak jako třeba jeden kamarád mě dokopal k tomu, abych si dodělal všechny vysoké školy, ty, a díky moc za to. Tak tady ti mě dokopali, abych cvičil a staral se o sebe, no a shodil jsem tenkrát asi 40 kilo, pozval jsem, potkal jsem svou současnou ženu. No a myslím si, že kdyby mi zůstaly jenom ty peníze, které ji nikdy nezajímaly, tak bych se k ní nikdy nedostal, no a bez ní by nebylo Medi, protože moje nádherná super chytrá paní je vedoucí vývoje Medi, ona je za tím, že ten program je tak skvělý, takže tak.
Mluvčí 1
Jaké je to podnikat v rodině?
Mluvčí 2
Hele, úžasné. Spousta lidí si říká, že si vlastně po nějaké době nemají co říct, my jsme spolu 30 let. Legrace je vždycky, když to někomu řeknu, protože ona nevypadá ani na 30, a že jsem si ji jako našel v porodnici, a v principu je to pravda, ale eh my máme neustále společné téma, jo, my prostě máme pořád si co říct, jak osobně, tak pracovně, a já bych to prostě nechtěl jinak. Já úplně nerozumím takovým těm chlapům, kteří si myslí, že když chodí do práce a vydělávají jako velikou spoustu peněz a ta manželka se jim jenom stará o děti, to jenom jako s obrovskými uvozovkami, že si pak třeba nezaslouží jako půlku těch peněz. Já bych chtěl hrozně vidět, jak by to ten chlap dělal, že by se staral o dvě malé děti a zároveň chodil do práce, takže tak.
Mluvčí 1
Jak to děláte vy?
Mluvčí 2
My to děláme tak, že eh se snažíme střídat vzájemně, zapojujeme rodinu a naštěstí naše děti už jsou veliké, 10 až 14 let, a starají se o sebe hodně samy, ale je to boj, no, máme to rozdělené, manželka vývoj, já prodavač.
Mluvčí 1
Hm, a zkompetentňování dětí k tomu, protože vaše děti jsou opravdu samostatné a velmi kompetentní.
Mluvčí 2
Až moc.
Mluvčí 1
Má to nějaké nevýhody mít takhle kompetentní děti?
Mluvčí 2
Má to takové drobné nevýhody, jako že když se ti manželka vrací po čtyřech dnech ze závodu s dcerou, tak přestože opravdu se snažils, aby bylo doma uklizeno, tak v kuchyni to vypadá, že buchla bomba, protože desetiletý syn dělá palačinky. Mimochodem velmi dobré, ale ta kuchyň vypadá prostě, jak když desetiletý kluk dělá palačinky.
Mluvčí 1
Já myslím, že i když čtyřicetiletý kluk dělá palačinky, tak úplně vypadá vždycky o dost hůř, než když to dělají holky. Pojďme zpátky k byznysu, jakou roli pro tebe hrají inovace v byznysu? Medi je hodně inovativní produkt.
Mluvčí 2
Já se hrozně rychle začínám nudit v byznysu, já jsem nikdy neměl tak dlouho byznys, jako má Medi. Všechno se prodalo dřív, ze všeho byl exit dřív, a Medi jsem nikdy nestavil na exit, ale stavil jsem si to, já tomu říkám vždycky na důchod pomník, protože je to věc, která mě strašně chytla za srdce, nikdy v životě mě nic tak nebavilo. A ty inovace v byznysu, právě v tom zdravotnictví, teďka jsou překotné, jo, všechny, rozvoj AI technologií, ale ten není jenom ve zdravotnictví, ten je i všude jinde, tak ten mě udržuje, že ten byznys je kurent, že mě to baví. A jsem přesvědčený, že největší challenge pro byznys je vůbec i zvládnout nástup AI a zvládnout ho dobře. Někdo mi říká, že právníci a účetní a poradci nebudou potřeba, a to je úplný nesmysl. Budou potřeba dobří právníci, dobří účetní a dobří poradci, ale takoví ten prostě, takoví ti robůtci, co vám volají po telefonu ty nejlepší akcie, tak ty nahradí AI, no.
Mluvčí 1
A je to vlastně úplně v pořádku, já si myslím, že všichni kvalitní lidé s podporou AI znásobí svůj potenciál, no a ten zbytek se musí adaptovat jiným způsobem.
Mluvčí 2
Hele, hrozně se ještě zvětší nůžky mezi chytrými, úspěšnými a nedostudovanými, neúspěšnými, proto je hrozně důležité chodit do školy. A vřele doporučuju prostě před čtyřicítkou, po třicítce si dát nějaké MBA a další věci, byť si každý bude myslet, že po 10 letech podnikání všechno ví, tak neví. Hele, já jsem hrozně zlobivý student, aha, a možná ještě zlobivější pedagog, ale v každém případě jsou jenom dva lidé, které jsem vždycky poslouchal na přednáškách, to jsi ty na Newtonu, to byl masakr, no a John Glaser na Harvardu. A jinak neustále vyrušuju, odbíhám, prostě když ta škola má lidi, kteří mají co říct, tak ji to posune hrozně dál, ty lidi.
Mluvčí 1
Děkuju.
Mluvčí 2
Hele, je to, hele, je to brutální pravda.
Mluvčí 1
Pojďme k technologickým trendům, existují nějaké technologické trendy, které považuješ za ten totální game changer ještě navíc k umělé inteligenci, to už jsme zmínili.
Mluvčí 2
Kvantové počítače. Já hrozně často zdůrazňuju, když přednáším o umělé inteligenci, my máme vlastní velmi sofistikovaný model umělé inteligence na výpočet zobrazových záznamů z takového chytrého selfie, krevního tlaku, třeba cukru a dalších věcí, jmenuje se to Bioscan. Že sice ano, složilo to nějakou zdravotní zkoušku na Harvardu a je to hodně chytré, ale když postavíte prostě sklenici nebo jakýkoliv předmět před umělou inteligenci a zapojíte do ní všechny počítače na světě a řeknete, co je to, tak jim to bude trvat milion let. Když řeknete, že to je sklenička, tak vám během pikosekundy i hodinky chytré, co máš na ruce, řeknou, jaký je výrobce a jaký to má obsah silikonu. Ale ten začátek je hrozně rozdílný, stejně jako když někdo má myšlenku, tak mu ji zkopíruje milion lidí, ale málokdo má tu myšlenku. A ta umělá inteligence díky těm kvantovým počítačům bude prostě kvantům líp.
Mluvčí 1
Co si myslíš, že brání firmám v tom adaptovat rychle inovace?
Mluvčí 2
Přiznat si, že něco nebojí, něco neumím, něco nevím. Hele, vždycky v té firmě je nějaký management s nějakým egem, a v momentě, kdy manažer má větší ego než mozek nebo míru uvědomění, tak to nedopadá dobře. Já vždycky říkám, že dokonalá firma, dokonalá firma má výběr a kvalitu zboží jako Alza, zákaznický servis jako Rohlík, protože to, co teda Tomáš Čupr udělal se zákaznickým servisem, je podle mě nedostižné, neumím si to představit líp. No, ale reklamační řízení u většiny firem prostě nefunguje, takže výběr zboží a tak. A v momentě, kdy máte manažera, který nechce přijímat inovace a myslí si, že všechno umí, tak nikdy nebude dobrý zákaznický servis, protože si prostě myslí, že klienti jsou debilové. To zaznívá strašně často, když je na našem zákaznickém servisu, to občas někdo zkusil říct, říkám, ne, zákazník má vždycky pravdu, anebo jim se říct, hele, kupte si něco na Rohlíku, zkuste reklamovat rajče a není to žádný problém. Prý tam mají velmi dobrou AI, která vyhodnocuje, jestli ten zákazník je prostě průtěč, anebo nebo to ví, nevím, co je na tom pravdy. A a a je potřeba neustále měnit věci, jo, je potřeba prostě opravdu přijímat všechny ty technologie a nebát se říct, něco neumím, nechat se poučit, nechat jít se třeba na MBA poučit.
Mluvčí 1
Když to otočíme do nějakého doporučení, co dělat s těmi manažery?
Mluvčí 2
Se starými lidmi novou firmu nevybuduješ, jo, a já na to vždycky říkám, že nejstarší na firmě mám dovoleno být já, anebo jiní CEOs, kteří to mají prostě za odměnu, aby dělali ta těžká rozhodnutí. Jimmy Sells vždycky říkal, že nedělá žádná těžká rozhodnutí po desáté ráno a že potřebuje osm hodin denně spánku a že prostě po desáté ráno nedělá těžká rozhodnutí. A když ti manažeři tohle neumí říct, tak je buďto potřeba vyměnit, protože nějakému startupu třeba udělají radost lidé, kteří už pro tebe nemají cenu. Ale podle mě ideální věk zaměstnance je 27 až 35, a v tomhle je prostě tvrdě se potřeba držet. Já vím, že to je jako aging a tyhle ty věci, ale prostě zásadově, že se starými lidmi nové věci nevybuduješ. Já vím, jak je to těžké pro mě.
Mluvčí 1
Hm, myslíš si, že existuje nějaká cesta, jak podpořit ty staré v uvozovkách k tomu, aby se měnili?
Mluvčí 2
No jasně, já se, hele, to bude vypadat, že mám důvodovou reklamu, jo, ale já, kdybych v těch 37 nebo kolik mi bylo, nešel na na to MBA, tak Medi by nikdy nevzniklo. A prostě jako úplně jednoduché, sice to nebyl ten jako hlavní motivátor, ale nezjistil bych, kolik toho nevím. A v momentě, kdy zjistíš, že jsi jako hungry zase po těch vědomostech, a kdy vedle tebe sedí spolužák Vašek Staněk, který je neuvěřitelný, první jeho věta, když si vedle mě sedl, mu bylo snad 18, říká, ty jo, jsi nějaký starý, co tady děláš, a to hodně pomáhá, takovéhle věci, hele, je to zrcadlo.
Mluvčí 1
Vašek musel dostat velkou výjimku, musel mít skvělé výsledky pro to, abychom ho vlastně do MBA vzali.
Mluvčí 2
Hele, já myslím, že za něho mluví všechno, co kdy udělal.
Mluvčí 1
Možná to obklopování těch starých těmi mladými asi docela dobře funguje. Pojďme trošku podrobněji k Medi, co to vlastně zařizuje, co to přináší za inovace do zdravotní péče?
Mluvčí 2
Úplně nejjednodušší definice Medi je, že to umožňuje pacientovi spojit se s lékařem, ať svým nebo pohotovostním, tak, aby se k němu dostal kdykoli, toho lékaře to zároveň neobtěžovalo, aby zbytné věci, jako třeba jihočeská pohotovost, a kdy já nemůžu nikdy dostatečně poděkovat odvaze pana hejtmana Kuby a paní vedoucí toho zdravotního odboru Turkovi, že to s námi zkusili, protože se podívali, jak to funguje ve Skandinávii jinde, anebo třeba jak funguje Medi na Slovensku. Tam dokážeme dostat toho lékaře k tomu pacientovi průměrně do dvou minut, přestože včera jsme tam měli pět pacientů za minutu, byl státní svátek a spousta lidí je nachcípalých, a přesto ti pacienti nečekají, protože ten náš systém prediktivní, velmi dobrý, koupený, drahý systém, který predikuje počty pacientů, tam nastaví prostě větší množství lékařů. A no a zároveň to pomáhá praktikům, specialistům se starat na dálku o pacienty tak, aby jim nedrnčel telefon, aby jasně ten pacient dokázal popsat, co chce, ať už hlasem nebo textově, odešlo mu jedním stiskem recept. No a pak jsou takové složité věci v rámci Medi, které se jmenují chronic disease management, ale ten základ je, že pomocí virtuálního ER mluvíte s doktorem do dvou minut, dneska už ve 12 zemích, brzo ve 13, a my odlehčíme tomu systému té zdravotní péče, že prostě na nízkoprahovém příjmu v nemocnici České Budějovice nesedí člověk s průjmem se zlomenou rukou. Já myslím, že tomu člověku s tím průjmem ta zlomená ruka úplně neublíží, ale nejsem si jistý, jestli chcete mít zlomenou pravou ruku a zároveň chytit nějakou těžkou střevní nemoc. A přesně tyhle ty věci umíme řešit na dálku, jo, ne ty zlomené ruce, ale ale tady ty gastroenteritidy a katary horních cest dýchacích, antibiotika, prostě ten lékař vás vidí, vidí vaše zdravotní záznamy a pošle vám recept. No a děláme to všude na světě, nejen v České republice. Ty složité systémy asi úplně nebudu vysvětlovat, a ty zas umožňují, že pacient prostě chodí míň k lékaři, protože třeba tři ze čtyř návštěv ročně převezme umělá inteligence v rámci Medi.
Mluvčí 1
Mhm, jak globální je mise Medi?
Mluvčí 2
Naprosto. My jsme od začátku útočili na to, aby ten název byl jednoduchý, Medical Digital, medi.com s dvěma D, aby eh jsme si vybrali trhy, na kterých můžeme rychle růst, protože tam je jednotný jazyk, jednotná legislativa, takže pro nás to byla Evropská unie a Latinská Amerika, vůbec se nechystáme do Asie, na Blízký východ určitě. Máme velmi zajímavé pobídky ze Spojených států, je super, jak v Evropské unii existuje neskutečně složitý systém dotací, eh kdy v principu já zjišťuju po prvním dotačním programu, že dotační program zcela úspěšně zaplatí náklady na dotační program, ale jinak to žádný velký byznys není, pokud není vaším zájmem pouze sbírat dotace. Pokud chcete opravdu něco dělat, tak je to úplný nesmysl. Kdežto v těch Spojených státech, eh tam vám prostě zavolají z vlády Floridy jako nám a řeknou, my vám dáme 50 milionů dolarů, eh když přestěhujete firmu na Floridu, jo, takže to je jedna z věcí, o které třeba uvažujeme v nějakém krátkodobém horizontu dvou až tří let, protože hm je to blízko do Latinské Ameriky, což je náš hlavní trh, je tam jedna řeč, takže chceme být globální firmou, ale bojíme se Asie.
Mluvčí 1
A platí u Asie nikdy?
Mluvčí 2
Já nevím, no. Eh máme teďka velkou poptávku z Uzbekistánu, který v Asii je, ale ne, ta standardní, jak si to lidé asi představují, podařilo se nám ve spolupráci s jednou izraelskou firmou, e kde jsme vlastníci menšinoví, podepsat zakázku s vládou Vietnamu na na skryté populace, na hypertenzi a na a na cukrovku. Asi ne.
Mluvčí 1
Já narážím na to, že před asi čtyřmi lety jsi řekl, že nikdy nebudeš mít LinkedIn.
Mluvčí 2
Hm, hele, na to jsem poměrně hrdý, protože já jsem vždycky žil v předsevzetí, jsem hrdý na to, jak jsem byl blbý, a možná pořád ještě samozřejmě jsem, ale já jsem žil v předsevzetí, že ten LinkedIn je další, prostě Facebook je to úplná kravina, a já prostě nemám Facebook rád a jako nemám ho rád hodně, myslím si, že to je největší zlo, které potkalo lidi, Facebook a Instagram, a ne, že by to nepřineslo nějaké zajímavé příběhy, jak vždycky říká Mark Zuckerberg, kolik pospojovali lidí, hele, kolik lidí a rodin rozbili, a jsem přesvědčený o tom, že takhle byl, nebo byl jsem přesvědčený, že takhle je LinkedIn. Až mě moje PR dokopalo k tomu si udělat LinkedIn, měl jsem štěstí na Kryštofa Kopeckého, skvělého kluka, který mně ten LinkedIn nachystal, naučil mě ho používat, a teď z hrůzů zjišťuju, že jsem byl opravdu blbý, že už by Medi mělo bylo asi dávno někde jinde, že je z toho neskutečných kontaktů. Já teďka letím za klientem ve čtvrtek do Iowy a v pátek do Miami, jenom díky LinkedInu, jinak by o mně nikdy nevěděli, a těch příběhů je dalších spousta, a jsem hrdý na to, že jsem řekl takovou kravinu, jsem se otočil tenkrát tady u tebe rukami a říkám, já nikdy nebudu mít LinkedIn. No a teďka ho mám, a je to důkaz toho, že jenom hloupý člověk, nebo jako super arogantní, nemění názory, i když jsem přesně věděl, a já bych to video chtěl, já bych si ho chtěl dát na LinkedIn, jak i z kraviny může vzniknout zajímavý příběh. Měl jsem ho mít dřív, ten LinkedIn.
Mluvčí 1
To video asi budeme umět zařídit, doufám, že najdeme v našich archivech. Celý tenhle podcast je o hodnotách a principech, o tom, jako pokusit se vydestilovat to opravdu podstatné. Kdybych se zeptal na to, jak na jakých hodnotách a principech stojí Medi, jak by zněla ta odpověď?
Mluvčí 2
Úplně nejjednodušší je, já si vždycky představuju tu sestřičku, která místo, aby přišla za tím pacientem a mohla mu pohladit a popovídat se s ním, jak vyplňuje hadlu papíru, který ve finále stejně nikdo nečte, jak lékař místo toho, aby fungoval jako seriálový Doctor House a přemýšlel nad diagnózami, neustále si dává pozor, aby ho někdo nemohl někde zažalovat, jestli něco dobře vyplnil. A chtěl bych, aby tyhle ty věci dělala ta telemedicína EHEL sama, Medi to dělá, třeba pacientů v paliativní péči, že jo, což je to je finále života, kdy je jasné, že už se přestává léčit, léčí se bolest, i když existují případy, kde se zároveň léčí bolest a stále se léčí, ale většinou je to prostě terminální diagnóza, a ten pacient musí jet za tím svým lékařem, vyplňovat řadu dokumentů, ex post. Já, když se tě zeptám, co jsi měl minulý týden na svačinu?
Mluvčí 1
Tak asi nevím.
Mluvčí 2
Přesně tak, a takhle ty dotazníky zní, když to, když se tě ten telefon ptá, a Masarykův onkologický ústav, který nás používá čtyři roky, právě tohle má v tom systému paliace, tak ty dotazníky se zpracovávají automaticky, ty v té poslední fázi života nemusíš jezdit a čekat na toho lékaře, ten lékař zvládne víc pacientů, zároveň má víc času, protože už vidí ty výsledky, a nejdůležitější součást právě té paliace je ten osobní kontakt s tím pacientem. A ten pacient, ale mu nevadí, že se s ním vidí přes tablet, ta bariéra už je pryč, a ten lékař se ho může ptát, jak si zařídil svoje poslední věci, jak to říká rodině, jak to říká dětem, protože ty výsledky už má zpracované, a takhle to je v řadě oborů s chronickými nemocemi, proto pro mě tohle je ta fáze, aby lékaři mohli léčit, sestřičky mohly pohladit, a já, až budu starý dědek, aby mě měl kdo utřít zadek a pohladit, místo toho, aby vyplňoval papíry pro nějakého úředníka, který se v tom pak bude šťourat.
Mluvčí 1
Jak se ti daří tady tohle předávat v tom vašem týmu?
Mluvčí 2
Opakuju to tak neustále dokolečka, že si myslím, že tím asi už musím být občas i nepříjemný, protože zdůrazňuju, že ten systém musí být jednoduchý, že s lékařem se musíte spojit do tří kliknutí, že to musí být intuitivní, a že se nesmí dívat, jak něco dělá konkurence, a musí vymýšlet sami, abychom šli dopředu. Třeba teďka v Čechách je tady, jmenuje se to EZ karta, jako velmi drahý projekt ministra zdravotnictví, který umí to, co Medi umělo v roce 2020, a neumí nic jiného. A kdybychom se dívali, jak to dělají ti ostatní, tak bychom si řekli, jo, to je super, my jsme hrozně dlouho dopředu, ne, ne, ne. Já chci, abychom přišli, jak dál zlepšit ten život, jak jak další dokumenty odstranit, jak jak vymyslet třeba teďka s tvým kolegou, nebo s tvým kolegou pedagogem, doktorem Přibylem, děláme kognitivní funkce pro univerzitu v Ostravě, lékařskou fakultu, aby lidi prostě s poškozeným mozkem měli ten trénink přes ten mobil nebo přes ten tablet. A to je věc, která prostě napadla je, ale nás by to nikdy nenapadlo, a zatím to nikdo jiný nedělá, my už to děláme třetím rokem, a výsledky z toho zase budou za rok. A ještě jedna důležitá věc, my hele, my nikdy v Medi nekřičíme, co teďka chystáme, neběháme s PowerPointy, ale chodíme na veřejnost až s věcmi, které už třeba rok někde běží.
Mluvčí 1
Mhm, jak se vám daří navazovat spolupráce?
Mluvčí 2
Teď až neuvěřitelně skvěle. A hrozně tomu pomohla jihočeská pohotovost a to, že v Čechách všichni konečně po třech měsících uvěřili, že to velmi dobře funguje, použije to kolem 500 lidí týdně, a že jdou předávat recepty, že těm pacientům se neublíží. Obrovsky nám pomohla taky Slovensko, Všeobecná zdravotní pojišťovna, která prostě náš produkt dala před dvěma lety pro 2,7 milionu lidí, díky tomu si toho všimli ti Češi a a ti další. Teďka jedeme s pojišťovnou Dôvera na Slovensku pro 1,7 milionu lidí i specialisty do 48 hodin. Ti lidé mají v té aplikaci 16 nebo 17 specialistů, kromě praktiků a pediatrů, včetně všech předpisů, včetně všech lékařských věcí. A no, takže všichni pomalinku chodí, spousta lidí pořád vůbec nevěří, že to umíme, a a to není možné, protože my to neumíme, tak my to určitě neumíme také. A jak vždycky se říká, vždycky to nejde, dokud to někdo udělal, a proto my chodíme až s tím, co uděláme. No a teďka opravdu se dá říct, že nám naskakuje mnohem víc práce, než zvládáme, a právě teď intenzivně řeším, jak s tou firmou dál, protože rosteme obrovsky, obrovsky rychle.
Mluvčí 1
Jak těžké bylo rozjet obchod? Tady je potřeba hodně důvěry. Mhm, eh, pořád říkáš, že existují lidé, kteří říkají, to nemůžete umět. Jak těžké je přesvědčovat někoho, kdo eh není úplně naladěný?
Mluvčí 2
No, to je přesně ta cesta, kterou já říkám tomu obchodnímu týmu, nikdy nikoho nepřesvědčovat. My už té práce teďka máme tolik, že chceme dělat jenom ty, kteří nám věří, a nechceme nikoho přesvědčovat, a je nám to úplně jedno. My jsme opravdu prostě ve 13 zemích, a a když se vám to nelíbí, tak se nedívejte, nekoukejte, nebudeme přesvědčovat. Ale ten obchod, jak bylo těžké začít? Hele, Facebook sedm let nevydal jedinou fakturu a Medi pět. My jsme pět let čekali na prvního zákazníka. Je fakt, že jsme čtyři roky nikomu neříkali, že existujeme, ale trvalo nám to, až v pátém roce jsme vydali první fakturu za Medi. Takže představ si, že do něčeho liješ jako čtyři roky peníze, biješ se, biješ se do hlavy a říkáš si, ty vole, a teď všichni říkají, že to nepůjde. No, ale protože já jsem prostě samozřejmě, jak už jsem říkal na začátku, blázen, idiot, tak nejlepší je říct, že to nepůjde. Jo, to je ta správná motivace.
Mluvčí 1
Ano, z hlediska motivace dostat ten vnější podnět, že to nepůjde, tak pro některé typy lidí je call to action.
Mluvčí 2
Je to tak.
Mluvčí 1
Byl v tvojí kariéře někdy okamžik, kdy jsi říkal, a kašlu na to?
Mluvčí 2
No, je, je. V roce 2008 jsem šel do práce jako majitel druhého největšího autocentra a sítě, největší sítě autoservisů v České republice, a dá se říct, že v té době velmi, velmi, velmi, velmi, velmi solidně eh za vodou. A to bylo 9 hodin ráno, a v poledne jsem odcházel domů v depresi, zadlužený 160 miliony korun, odebraný na všechny úvěry, protože vyšel omylem článek, já nevím, jestli to byl Washington Post, nebo eh nebo nebo Wall Street Journal, kde si spletli Česko a Maďarsko. Napsali, že Češi mají peníze půjčené ve švýcarských francích, které strašně rostou a nebudou mít na splácení, a protože to bylo krátce po krachu Lehman Brothers, tak nastala obrovská panika na trzích, a GE Money v té době a a Santander, naše hlavní úvěrující banka, se rozhodly odejít z Česka a zesplatnit všechny úvěry, a ty firmy tenkrát vyrostly na úvěrech. No, a když jsem jako ležel doma a říkám, ty vole, já jsem neudělal nic špatně a najednou jsem úplně bez peněz, a musel jsem prodat prostě a dům a musel jsem prodat barák, tak jsem myslel, že jako s tím podnikáním skončím, a měl jsem úplně utkvělou myšlenku, že budu mít dvě děti, budu bydlet ve 3+1 na sídlišti, odkud pocházím, ve Starém Lískovci, a budu jezdit s trolejbusem a budu mít klid a na všechno seru. Pardon. A trvalo to teda jedno odpoledne.
Mluvčí 1
To jsem se chtěl zeptat, jak dlouho trval tady tenhle ten stav a kde se vzala ta jiskra, která zažehla eh tu změnu?
Mluvčí 2
Hele, trvalo to jedno odpoledne, kdy jsem se rozhodl, že to zvládnu, protože eh v té době už moje paní prostě investovala spoustu času do do do té firmy a do toho podnikání, a já jí vždycky říkám, že jsem tu, jak je nádherná, fajn a chytrá, tak mohla někde sedět v kavárně na Riviéře popíjet kafíčko s nějakým pánem, který už to měl vyřešené a vydělané peníze, místo toho je tady jako s bláznem. Takže ji v tom nenechám, že to zvládnu, to byla obrovská motivace. Eh, nám se to naštěstí podařilo dobře prodat a eh a udělat ten exit, ale, a to ale je hrozně důležité, trvalo mi osm let, než jsem vzal koule začít něco jako dělat naplno. Já jsem nainvestoval nějaké peníze do firem, které fungovaly dobře, ale neřídil jsem je. A a trvalo mi fakt osm let, než jsem našel zpátky ty koule, které mi ten den ráno ustřihly. To fakt jako je hrozně nepříjemné, jdeš do práce arogantně jako idiot, prostě bohatý, a jezdíš na Formuli 1 a provází tě po okruzích David Coulthard a Pavel Turek, a a prostě každý ti říká, jak jsi dobrý, a najednou ti ti stejní lidé o týden později přijdou, vezmou ti všechny peníze, řeknou ti, jak jsi špatný, přehodnotí ti pohledávky. Hele, byla to drsná doba, ale já jsem to potřeboval. No, a osm let to trvalo, než jsem si začal věřit, začal jsem řídit Medi a a začít to zase dělat.
Mluvčí 1
Máš nějaké konkrétní doporučení, které bychom dali lidem, kteří prožívají neúspěch?
Mluvčí 2
Mhm, není nic staršího než dnešní zprávy, to samozřejmě není moje myšlenka, ale je to strašná pravda, a ne každý to o vás ví, že jste to posrali. Pardon, já jste mi tady na začátku říkal, že to mám mluvit vulgárně, ale já jsem prostě z Moravy a tomuhle neumím uhnout, protože to je terminus technicus na Moravě, že jo. A v každém případě je to čistě o tom, že většinou o tom vašem průšvihu víte jenom vy, neví to nikdo jiný, to je hrozně těžké si uvědomit. No, a pokud, co se týká byznysu a a lidí, co jsou na univerzitách a a studují, tak se nechte zaměstnat ve veliké firmě, která už umí tu firmu. Jo, je hrozný rozdíl mít výborný nápad, nápad má strašnou spoustu lidí. Říká jeden velký investor, že když za ním přijde někdo s nějakým geniálním nápadem a začíná NDA, tak je rovnou vyhazuje, protože za ním přijde denně 20 lidí s výborným nápadem. Ale rozdíl mezi výborným nápadem a realizací je v tom, že ti, co to realizují, to nedělají kvůli penězům, ale dělají to kvůli tomu, že je to baví. Takže základem je mít dobrý nápad, ale už mít zkušenosti, abyste mohli udělat tu realizaci. Já se strašně moc věcí pořád ještě učím, a čím víc toho vím, tak tím víc vím, kolik toho nevím, a já samozřejmě chápu, že to je zase nějaký citát, ale je to prostě drsná pravda. Jo, nejtěžší je, když vlezete na Mount Stupid. Jo, já, když jsem první tři roky dělal tu telemedicínu, tak jsem si už myslel, že o tom zdravotnictví prostě všechno vím, jak jako člověk leze nahoru a prostě si říká, hele, všechno vím a jste na tom Mount Stupid. A čím víc toho jako pak víte, tak zase padáte dolů a máte ohromný respekt k těm profesorům, kteří mně třeba říkali, že to nejde a že to nikdy nepůjde, protože, protože, a já jim naprosto věřím, a trvalo to osm třeba let, než to někde začalo jít, protože ty důvody, proč to nejde, měli správné. A kdyby mě to nebavilo, tak jsem to nikdy takhle daleko nedotáhl. Jak začnete něco dělat kvůli penězům, tak je to cesta do pekla. Jo, kvůli penězům běžte do nějaké práce, ale byznys prostě musíte, nebo podnikání, dělat jenom to, co vás baví. A ještě jedna důležitá věc, je mnohem lepší mít stánek s pár kamarády v rohlíku, kde jste majitelem, než být generálním ředitelem velké banky. To je prostě můj životní názor, a už jsem ho i několika lidem, kteří mi třeba úplně nepřáli, řekl do očí, že radši než bych to dělal s tebou, což teda rozhodně neplatí o tobě, tak budu mít stánek s pár kamarády v rohlíku, ale sám.
Mluvčí 1
Pojďme se podívat na to, jak se vzděláváš, jak se rozvíjíš, kde jsou zdroje tvého rozvoje?
Mluvčí 2
Hele, zdroje mého rozvoje, já poslouchám podcasty, poslouchám velmi dobré knížky, hrozně miluju od Waltera Isaacsona životopis Elona Muska, ten jsem poslouchal už dvakrát. Teďka jsem poslouchal příběh, nebo kulturu v Amazonu, ta mě taky nesmírně baví. No, a pak jsem udělal takový jako krok, že jsem se zapsal na Harvard Medical School, ale ne do degree programu, ale prostě do kurzu, a můžete si vybrat od krátkých, já nevím, 12 týdnů až až po dva roky. S hrozným despektem jsem k tomu šel, jo, šel jsem k tomu hrozným despektem, že to je drahé a možná, že si to udělám i kvůli tomu, abych jako měl nějaký pidi diplom, byť to není degree. A zjistil jsem, jak ti lidé jsou fakt dobří, jak když proti vám sedí paní, která dělala digitalizaci zdravotnictví v Austrálii, a rovnou vám řekne to, co teďka tady dělá česká vláda taky špatně, že v první fázi utratili ohromné peníze do toho, aby ten průběh byl výborný a skvělý, ale nepřesvědčili ty lékaře a veřejnost, tak to zkrachovalo. Počkali několik let a utratili dvakrát tolik za marketing té digitalizace a lidem vysvětlili ty výhody a najednou to klapalo jak hodinky. Takže někdy je důležitější lidem říct, že ten produkt je, než jako strávit tolik času nad tím produktem. No, a když proti vám, já budu opakovat můj největší zážitek, a mám tři učitele, kteří mě dostali tam, kde jsem. Je to moje třídní ze základní školy, paní Hana Kýzlová, nikdy jí nemůžu být dostatečně vděčný, že se mnou měla trpělivost, protože prostě jsem fakt zlobivé dítě. Měla mě od čtvrté do osmé třídy, pak ty, který mě znovu nastartovala na na škole, a ten John Glazer, který prostě mi ukázal, kolik věcí od té digitalizace zdravotnictví ještě nevím, anebo jak poskládat tým. Takže já fakt doporučuju, protože jsem dlouhý, ale já fakt doporučuju jít tady na na ty top školy. Vy máte teďka taky nějaký zdravotní program, který je výborný, hrozně mi pomohl i Advanced Pavel Hroboň, další skvělý zdravotní prostě degree. Teď je tam moje manželka, která mě za to nenávidí, protože prostě už dělám čtvrtou nebo pátou vysokou školu, ale je to hrozně veliký insight, a pokud se nebudete vzdělávat a nebudete chodit dokolečka furt do té školy, tak ten člověk hrozně rychle zestárne. A mimochodem, taky je to nejlepší prevence Alzheimera.
Mluvčí 1
Jak dobíjíš baterky?
Mluvčí 2
Jak dobíjím baterky? Mhm, každé ráno, což znamená třikrát týdně, když můžu, tak jsem tři čtvrtě hodiny v takovém malém domácím fitku na páse a hýbu se a snažím se být se svými dětmi. Prostě jako snažím se veškerý čas, který ukradnu, strávit s nimi, jejich vizí na svět, a toho mě dobíjí úplně neuvěřitelně tyhle dvě věci. Říká si, že 20 minut na páse, a já neběhám, jo, to bych jako se svou váhou se zničil, a velmi rychle chodím do kopce, tak těch 20 minut, tyhle je lepší než terapie, a já to prostě můžu podepsat. Ty baterky, které mě ráno ten pás dá, jsou úplně dokonalé a můžu to vřele doporučit.
Mluvčí 1
Co rybaření?
Mluvčí 2
Rybaření mě baví mořské, jinak rybaření baví víc mého syna, a mě baví, že mého syna baví rybaření. Takže já jsem ten, co navazuje ty háčky a chystá mu to, a on hází ty ryby, a na mě je rybaření ve sladké vodě hrozně pomalé, a já bych ten prut během pěti minut zlomil a zahodil. Baví mě rybaření na moři, které občas máme spolu ještě, že jo, teď jsme v zimě vytahovali metr a půl barakudu, a mám někde ještě to video, jak ty ji řežeš, ty jo, jak na ní stojíš a řežeš jí hlavu, což absolutně obdivuju. A to je rybaření, které mě baví, to mě baví teda jako moc. Co tebe, tohle baví tě, tohle?
Mluvčí 1
Mě to baví taky.
Mluvčí 2
Tohle tě baví, viď?
Mluvčí 1
Vlastně moc.
Mluvčí 2
No, vlastně tohle je dobré, a to sladkovodní rybaření opravdu, já chápu, proč se těm lidem říká tichí blázni, ale mě na tom baví, jak to baví toho kluka. Baví mě chodit a za koněmi se mazlit. Moje dcera skáče na koních, a když jsem poprvé přišel k poníkovi, tak mi přišel obrovský. Teďka, když přijdu ke koni, tak už mi přijde jako normálně malý, a přijde mi normální jako vzít tu hlavu toho koně do podpaždí, oni to mají hrozně rádi, nebo aspoň u mě, a mazlit ho za těmi ušima, povídat si s koněm jak se psem, a pes mi najednou přijde hrozně malý.
Mluvčí 1
Kde vidíš budoucnost byznysu?
Mluvčí 2
Celkového byznysu, nebo mého byznysu? Celkového?
Mluvčí 1
Tvého a pak celkového, anebo celkového a pak tvého.
Mluvčí 2
No, to právě teď nevím, kde vidím budoucnost svého byznysu, protože se můžeme, hele, já mám výborné dva kamarády, kterých si nesmírně vážím, a před třemi týdny jsem v New Yorku s nimi seděl čtyři hodiny v brutální intenzivní diskusi. Je to Honza Bednář, že jo, Shipmunk, a Pavel Hečko, Semantic Vision a Flowbox, a vlastně mě čtyři hodiny rozebírali, co jako dál chci dělat s Medi, protože to extrémně roste. Takže to si musím ujasnit, protože jsou dvě cesty. Extrémně roste to B2G, ten government, a pak je tady jasná komerční cesta, kdy vlastně pro nás to, že bude zle ve zdravotnictví, by mělo být dobře, protože my umíme ty lékaře, sami mimochodem zaměstnáváme lékařky atestované na mateřských dovolených, nebo my je nezaměstnáváme, nabíráme zdravotnické zařízení, které je zaměstnávají, protože jim prostě to Medi umožní tři hodiny denně ošetřovat, vydělat si krásné peníze a nikoho nestohujeme z trhu. Ale mně úplně nejde jako to udělat komerčně, protože bych poplival všechno za tím stojem. Takže úplně natvrdo, já vůbec nevím, co teď, jak s Medi, protože ten zájem třeba teď je z pěti krajů obrovský, v Čechách to rozjet, a zároveň po nás chce jedna vláda s nimi udělat větší projekt, a zároveň to po nás chce třeba z Kanady lidé a ta Florida, a já nevím. Já natvrdo řeknu, já fakt vůbec nevím. Takže ještě potřebuju pár hodin s Honzou Bednářem a s tím a s Pavlem Hečkem, anebo s dalšími kamarády z třetího odboje, to jsou strašně chytrí kluci, které jsem potkal na cestě s panem prezidentem do Spojených států, a s kterými to rozebírám a hrozně si jich vážím. No, a celkově byznys celosvětový, všichni předpovídají obrovský průser, ale už ho předpovídají čtyři roky, a zatím žádný jako tady na cestě není. Takže celkově si myslím, že dojde ke konsolidaci kapitálu, že těch pět velkých investičních bank bude ovládat absolutní majoritu veškerého byznysu, že bude hrozně těžké se prosadit v nějakých jako globálních věcech, vytvořit globální projekt, jako se třeba povedl Tomáši Čuprovi, nebo nebo Honzovi Bednářovi a a dalším velmi chytrým lidem, třeba i i i Alze. To to jsou prostě věci, kterých si nesmírně vážím. I pan Havrlíka, který teďka dělá pro konkurenci pro Medi, si prostě vážím, jak jak do všeho jde po hlavě. A na druhou stranu, na druhou stranu si myslím, že budeme mít víc času a že to, co přijde a nejde to odestát, je podmíněný příjem. Že ta umělá inteligence nahradí tolik prostředí a tolik procesů, že nám to umožní během 10 let, aby pracovali jenom ti lidé, kterým se pracovat opravdu chce, a ti ostatní zůstanou jako konzumenti, protože ten konzum je to, co roztáčí ta kola společnosti. A on už tady podmíněný příjem je, akorát mu říkáme podporou v nezaměstnanosti a různé dávky. Já si myslím, že dojde pouze k jeho navýšení. A můj problém samozřejmě odjakživa je, že v Čechách jsem pravicový extremista a v Americe jsem komunista, jo, těmi názory, takže tohle si myslím, že tak asi bude.
Mluvčí 1
Nějaký tip a rada pro budoucí a současné podnikatele?
Mluvčí 2
Budu se opakovat. Dělejte jenom to, co vás baví, nechte se zaměstnat ve veliké globální společnosti, kde budete všechny procesy nenávidět, a pak pochopíte, že bez nich ta firma nejde dělat. Anebo se je budete tak blbě jako já 30 let učit a metru pokus omyl, nebo po 38, když si uděláte dobrou školu, začnete poslouchat lidi, kteří vám ty cesty zjednoduší. Hele, já třeba, když mám často přednášku, nevím, jak všichni říkají, že jsem hrozný rétor a jak mi to hrozně jde, a vůbec to není pravda. A nejvíc mi třeba pomohl kurz prezentace dovedností od Martina Přibila, že jo, zase Newton, a partner v Medi, který prostě jede sám některé programy. Neuvěřitelně mě baví, jak si sedl po té přednášce, o které já už jsem si myslel, jak jsem dokoralý, a rozebral nějak hračky. A takže vzdělávat se, zaměstnat se v tom obrovském korporátu a pak dělat jenom to, co vás baví. A když vás nic nebaví, tak dejte v tom korporátu tak dlouho, než najdete něco, co vás opravdu baví. To je moje rada. Korporát se o vás vždycky hezky postará.
Mluvčí 1
Jiří Pecina. Jirko, moc děkuju, že jsi přijal pozvání do podcastu.
Mluvčí 2
Děkuju moc, hele, je to strašně fajn a mít s tebou takovýhle jako oficiální rozhovor po těch dlouhých nočních rozhovorech, které spolu máme na lodi, protože i ta loď spolu je pro mě dobíjení baterek, a díky, že jsem tady mohl být, a díky, že jsem kdysi ty Newtony objevil.
Mluvčí 1
Já děkuju. A vy, pokud jste dokoukali až sem, tak eh vězte, že nás čeká řada dalších skvělých osobností, a já se budu těšit na příště.
