Mluvčí 1
Jmenuji se Jiří Koleňák a vítám vás u podcastu Úspěšní, kde s mými hosty rozebíráme principy a návyky, které z nich dělají úspěšné lidi. Pojďme tedy na to: mým dnešním hostem je Karel Mindless Novotný, zkušený konzultant, poradce a odborník na brand building, marketing a psychologii prodeje. Karel má za sebou více než 20 let zkušeností v oblasti značek, reklamy a poradenství, působil na vedoucích pozicích v různých firmách, založil vlastní značku Brand Family, věnuje se konzultacím pro firmy i jednotlivce a také vzdělává budoucí marketéry a podnikatele. Ahoj Karle, vítej v podcastu.
Mluvčí 2
Děkuju za pozvání Jirko, ahoj.
Mluvčí 1
Karle, každého se na úvod ptám, co mu udělalo největší radost v posledních dnech, co to bylo u tebe?
Mluvčí 2
Dobrá podpásovka na začátku.
Mluvčí 1
Nebo neradost?
Mluvčí 2
Nebo neradost, ne ne ne, doba neradosti je dávno pryč, máme jenom radost. Radost mám z toho, že po cirka dvou letech příprav mýho rebranding projektu teď všechno frčí, školení jedou, přednášky, dalo to strašně moc práce a konečně to funguje.
Mluvčí 1
Když se vrátíme na začátek tvojí marketingové kariéry a přeneseme se do té doby, jak to všechno začalo?
Mluvčí 2
Pravdu úplně, nebo nějakou tu marketingovou pravdu?
Mluvčí 1
Tak zkus napřed marketingovou a postupně se provrtej k té pravdě pravdě.
Mluvčí 2
Dobře, protože takhle, ono to není úplně tajný, jo, já už jsem to kdysi říkal, ale ta taková ta hezčí pravda je prostě ta, že jsem byl na špatné vysoké škole, což je takový aktuální téma tady v tomhletom studiu. Šel jsem studovat programování, protože jsem si myslel, že to bude jednoduchý, když odcházím z programovací výběrové gymnaziální třídy. Tam jsem zjistil, že jsem úplně na špatné škole, nešlo mi vůbec nic a nic mě nebavilo, a naopak mě začalo bavit to, co se ukázalo, že je ta moje potom dráha a živobytí, věci mnohem kreativnější, mnohem víc té pravé hemisféry, mnohem víc strategičtější. Měli jsme tam předmět marketing na té Mendelově univerzitě, ten jsem zvládl na jedna a tam někde se začalo rýsovat potom to, že jsem se tomu začal věnovat během nějakých praxí a tak dál, stáží a podobně.
Mluvčí 1
Jaká byla tvoje první práce v marketingu?
Mluvčí 2
No právě, ta moje právě první práce, ten můj jako ten oblíbený mem, byla nástěnkář. Když se rozdělovaly nějaký joby, ať už to bylo v Pionýru nebo potom v ISECu, což je takový sdružení vysokoškolských ekonomických studentů, tak vždycky na mě jakoby omylem padla nějaká kreativní práce a ta nástěnka, vlastně i zpětně viděno, to bylo docela dobrý cvičiště, jak udělat jako atraktivní nástěnku, už není tak úplně daleko od toho, jak třeba udělat atraktivní billboard. Nicméně už během gymplu jsem se docela úspěšně živil jako grafik, dělal jsem spoustu věcí mimo školu a pak na vejšce to chytlo úplně jinej spin.
Mluvčí 1
Byl jsi vždycky konzultant, nebo jsi byl i zaměstnanec v oblasti marketingu?
Mluvčí 2
Ty jo, tak já jsem zaměstnancem, jako opravdu zaměstnancem jsem byl jako poctivých 10 let. Asi ke škodě mých okolních spolupracovníků si troufám zpětně říct, že jsem se víc choval jako konzultant i jako zaměstnanec. Je to tak, všichni, co se mnou pracovali, potvrdí, že nejsem elitní týmový hráč a spoluhráč. Vždycky jsem to táhl hodně na sebe, byl jsem jako ambiciózní, takže jsem byl tím obchodním ředitelem a tak dál a tak dál. Ale jo, určitě spoustu, nebo hromadu opravdu těch jako dobrých návyků a těch klíčových zkušeností mám právě z titulu toho zaměstnance a ne z toho poradenství.
Mluvčí 1
Já si pamatuju potom ten přechod do té poradenské oblasti.
Mluvčí 2
Trochu divočejší.
Mluvčí 1
Takovou metaforou na Matrix a odpojování ze systému a podobně. Kdy sis uvědomil, že se chceš vydat tady na tuhle dráhu?
Mluvčí 2
No, já bych to jako opravdu i případně pro ostatní jako rád jako nějak deziluzoval. To rozhodně nebylo žádný promyšlený jako chtění a sen se vláčet sám životem a sázet na to, že každý ráno budete mít jako klienta a a a teda a teda, k tomu se možná dostaneme ještě později, že to zas taková legrace není. Prostě to už dál nešlo, tam kudy to předtím bylo nastaveno v těch agenturách z různých důvodů, pracovních, ale i psychických, došlo k nějakýmu poměrně intenzivnímu vyhoření. A blbý je, že už jako to jako nikam dál nešlo, už prostě jako seš, můžu to říct, v prdeli, protože prostě už tě nikdo nikdo nezaměstná. A vlastně to, co mě tehdy přišlo jako jediná možná varianta, bylo, že seberu ten jako uzlíček těch svých zkušeností, který jsem si za těch 10 let tehdy nabral, a zkusím jako ten šátek rozprostřít někde jako někde na na pařezu a kdo půjde kolem, tomu to nabídnu. A bylo to jako extrémně riskantní, v té době jako dvě malý děti a nemalej rozpočet a tak dál, takže začít nějak po nocích a podobně. A vyšlo to, ale rozhodně to není tak, že se mi splnil nějakej sen o tom, jak budu konzultovat a kdesi cosi. Splnil se mi sen, že jsem přežil.
Mluvčí 1
Mhm. Já to vídám velmi často u našich studentů, kteří nám přicházejí do MBA programů.
Mluvčí 2
Ano.
Mluvčí 1
Jsou tam takový, kteří se chtějí vysvobodit z korporátu a konečně se pustit do něčeho vlastního, ale taky jsou tam takový, kteří přicházejí a říkají: "Já si jdu to další kolo odbít zase v rámci bezpečí korporátu a chci se tam vlastně vrátit jako jinej člověk, kterej se v tom bude pohybovat trošku jinak." Takže já vlastně jako zaznamenávám pohyb na obou těchto frontách.
Mluvčí 2
Já nevím, jestli to tak jako funguje i jako v té tvé bublině, ale pořád si myslím, že jako ten tlak je převládající ve smyslu: ta svoboda je to lepší a ten korporát má teda tu jako ošklivou nálepku teda toho korporátu, že to je ten bubák. A ale kdo teda je jako ten freelancer, tak má jako lepší život. Je to jako extrémně diskutabilní, rozhodně ne takhle černobílý, ale pořád mám pocit, že to takhle jako převládá, že tam jako ta móda je jako být sám na sebe a je to hrozně boží.
Mluvčí 1
Asi jo, i ta moje LinkedIn bublina vlastně se takhle chová a prezentuje, ale já si myslím, že ta moje LinkedIn bublina taky čím dál častěji prezentuje to, že být v nějakým firemním systému ti umožňuje dělat opravdu veliký věci. A když se k tomu ještě v tom naučíš pohybovat svobodně, tak je to zase nějakej jako novej level životního, nevím čeho, stylu asi. Když jsi rozprostřel ten tvůj šáteček na pařezu, jak těžký bylo získat první klienty?
Mluvčí 2
Hm, to bylo relativně jednoduchý, protože jsem měl jako opravdu na co navázat. Popravdě, kdybych začínal jako konzultant někde rok, dva po škole, tak vlastně jako nemám žádnej recept úplně kudy na to, ale z logiky věci, že jo, člověk je v agenturách, za tu dobu má nějaký jako stovky bývalých, stávajících kolegů, stovky bývalých, stávajících klientů. Není to tak, že bych si šel pro klienty ze svých bývalých agentur, tak to určitě není, ale máte nějaký povědomí, něco se o vás někde jako říká. To, co tam nebyla do té doby ta informace, že se dá od Karla něco koupit, protože Karel byl vždycky v nějaké agentuře. Nicméně začal jsem nějakýma kurzema, školením na Naučme se.cz, doporučuju, jako velmi jako fajn platforma právě třeba jak začít jako lektor, že jo, za vás udělají ten marketing kolem, mají tu platformu na to nachystanou, tu jako ten eshop v podstatě, to je super. A tam se něco stane a ono se stalo, ty lidi se tam prostě jako nahlásili, chtěli si poslechnout kluka, kterej se těma věcma zabývá 10 let a ne, že si to někde načet. Přišel jeden kurz, druhej, třetí, čtvrtej a vlastně teprve od té jako platformy toho školitele jsem začal nabírat potom ty klienty do do toho koučingu, do toho mentorování, do toho poradenství, což si myslím, že není úplně jako originální. Tohleto jako si myslím, jako aplikovala většina mých nějakých soukmenovců, nejdřív zkusit jako dělat jeden na 20, jeden na 30 a tyhlety lidi potom brát jako potenciálně klienty do do consultingu.
Mluvčí 1
Mhm. Nemůžu se než připojit, protože spousta lidí si myslí, že pracovat s někým jeden na jednoho je ta snová verze. Je to absolutně to nejtěžší, co si můžete vlastně jako v byznysu a v mentorství a v koučování.
Mluvčí 2
Obzvlášť tak pravidelně, třeba několikrát denně a tak dál.
Mluvčí 1
Ano, protože dodat tomu klientovi tu hodnotu, za kterou jsi zaplatil, není žádná prča. Jak důležitý je brand, když seš sám na sebe?
Mluvčí 2
No, já vím, že to je tvoje show, ale pojďme to na chvilku otočit. Co to podle tebe je ten brand?
Mluvčí 1
Brand je podle mě něco, co zůstává, když ty odejdeš jako osoba, nebo nebo možná něco, co co se děje v tom prostoru ještě než ty jako osoba tam přijdeš.
Mluvčí 2
Tak, eh, je to jedno z vysvětlení. Dobře, procházíš do další části testu. Eh, ne, pojďme vážně. Jasně, renomé, což popisuješ, je určitě to, co si spousta lidí se značkou asociuje, a kdo by nechtěl mít jako dobrý, dobrý renomé. Pravda je, že když seš jako sám, ten pěšák v poli, tak to renomé je jeden z klíčových faktorů toho, jako proč tě někdo najme, nebo proč tě někdo nenajme. Obzvlášť pokud děláš poradenství v poměrně jako citlivé, niterné aktivitě, jako je nastavování strategického myšlení té firmy roky dopředu. Když to jako uděláš správně, oni do toho dají nějaký miliony, to pak asi chtějí, aby to fungovalo. Není to taková úplně jako sranda, nechci to jako teďka zlehčovat, ale když zase naopak cvičím, nevím, prezentační dovednosti, tak když to někde jako trošku poseru, tak se asi jako úplně moc nic nestane. Když blbě opravdu nastavíš jako tu brandovou strategii, tak se můžou dít jako velmi špatný, velmi špatný věci. Takže jo, renomé je klíčový, protože ti prostě musí důvěřovat. To je asi ta jako hlavní komponenta. A teďka se sami sebe ptejte, jako co chcete dělat pro to, aby vám ty lidi důvěřovali. Je to nějaká vaše jako kariérní dráha, kterou jim nějak zvědomíte, nebo je to nějaký křičení na LinkedInu, který jako je hrozně fancy, nebo, nebo, nebo. Těch cest může být víc, ale to, že ve vás mají důvěru, je určitě jeden z klíčových faktorů.
Mluvčí 1
A ty další?
Mluvčí 2
No, taky byste něco měli umět, eh, jako by the way. Ono to s tím samozřejmě jako souvisí, protože asi to renomé je ta nejspolehlivější cesta a je to, doufám, i jako ta moje, jako moje, moje cesta je, že přes ty dobrý reference vám to renomé roste a ty dobrý reference jsou podložený prostě tím, že jste někde zanechali snad víc než jeden dobrej dojem, ale taky kus práce, který tu firmu jako reálně někam jako posune. Takže určitě jo, to je komponenta značky stoprocentně, je vlastně to, co jako nabízíte tomu trhu, což ne často ti konzultanti vlastně umí jako říct, co to přesně jako je, to delivery, který jim jako přinášíte. A potom ta poslední komponenta je, když umíte jako prokázat, k čemu to těm druhejm jako reálně, reálně bylo. Tady je to už trošku třeba v mým případě jako zamotaný, protože já sice jsem někde propsanej v tom renomé jako ty značky, ty brandy, jo, super, ale jako reálně, když si dívám, dívám se zpětně rok, dva, tři zpátky, tak jakýsi jako opravdu čistý brand poradenství je 10-15 % mýho obratu, víc ne. Zbytek je jako reálně strategický byznys poradenství, že ono tam to vždycky jako začne, že se začneme točit kolem jako brandu, bla, bla, bla, bla, bla, ale nakonec řešíme tak trošku víc marketing, pak vlastně víc byznys, pak tak trošku jsem poradce přímo ředitele, kterej potřebuje něco rozhodnout a dopadne to skoro pokaždé stejně. Ale jestli ten brand je nějaký úvodní magnet, tak proč ne.
Mluvčí 1
Já vím, že mně pomáhá, když mi umožňuješ zjednodušovat ty věci, protože my i v tom vzdělávání občas máme tendenci vlastně nadívat holuby pávama a dělat prostě jako super, super komplikovaný věci. A ty přicházíš jako ten ambasador trhu a říkáš: "Já nerozumím, já nerozumím tomu, proč je tam tolik různých jako hejblátek na tom produktu a podobně." Takže to je za mě jedna z těch jako velmi cenných věcí. Jaký je rozdíl mezi byznys konzultací a mentoringem a vzděláváním? Jaký je tvůj rozdíl tady v tom?
Mluvčí 2
Ty hranice určitě nebudou jako jednoznačný, bude se to nějak prostě, prostě prolínat. Pravda je, že když začnu od konce to vzdělávání, tak i když to není nějaká jako cílená vzdělávací spolupráce, na kterou mě ten klient vyzve, tak řada mých jako referencí, to znamená těch hotových klientů, zpětně přiznává, že se během té spolupráce jako něco, něco naučili. Je to vlastně jeden z postupů nebo z principů, na kterým jako já trvám, že na rozdíl od jakýhosi agenturního, kdy agentura nabere zadání, ok, pak se udělá nějaký debrief a pak se prezentuje, tak já se snažím tu svoji práci dělat prostě s tím týmem na té druhé straně. Takže máme jako společný workshopy, společný sezení, všecko si vysvětlujeme, ukazujeme a ty konzultace jsou jako extrémně jako interaktivní, takže jako bych neměl žádný jako tajnosti a ne jakoby doopravdy. A potom ty postupy se snažím, aby jako zůstaly v tom týmu a zůstaly v těch firmách. Nabízí mi pak zpětný mentorování, třeba když potřebujou implementovat ty věci a tak dál. Je to pro mě mnohem cennější než jenom dodat, jestli jste archetyp, jako to nebo to. Stejně pak ta firma s tím nebude umět pracovat. Takže to vzdělávání tam někde jakoby je, je pořád. Ty první dvě už jsou jako opravdu jako někdy ani jako nerozlišitelný. Některej klient se tváří, že chce spíš jako koučovat. Jo, teďka jsme tady koučing, mentoring, obvyklá jako framework, jako kde teda kdo je a co je lepší nebo horší. To znamená, já ho mám nějak jako navádět. Upřímně, klientů, který si jako řeknou, jako a ví, ví, co to je, a řeknou si o koučing, tak je jako absolutní minimum. Nechci teďka se dotknout jako nikoho. Sám jsem koneckonců certifikovaný kouč, vím, co to znamená, vím, jak se to dělá. Nebaví mě to moc a nebaví to ani moc moje klienty. Ta ta mentorská role, ta poradenská, ta je jako určitě nejaktuálnější, eh, kdy oni ví, co jsem zač, ví plus mínus, čím jsem si prošel, jsou v nějaké situaci a chtěj pomoct z té situace i za cenu toho, že si nechají něco říct zvenčí. Jo, a je to úplně jako, je to dovolený, je to zcela jako podle plánu. Eh, ty jsi zmínil tu svoji zkušenost, eh, jak jsem já na začátku říkal, ten rebranding, eh, je postavenej na jakýmsi principu králova šaška. To se mi osvědčuje za poslední roky nejvíc, že jsem jakoby ten jedinej, kdo je komu je dovoleno na dvoře říct králi pravdu a ještě si z toho udělat trošku srandu. To jsou možná někdy ty tvoje zážitky. Ten opravdu to takhle jako je. V těch firmách je někdy taková mentalita, že to všichni vidí, ale buď se to nikdo jako neodváží říct, a nebo to tak trošku všichni říkají, ale král to neposlouchá. A tohle je opravdu velmi častá věc. A jsme zpátky u toho, že já nejsem až tak moc většinově ten brand konzultant, protože já tam nepřinesu nic, co by ten tým jakoby nevěděl, ale z nějakýho důvodu se mi povede to protlačit a prosadit a otevřít třeba nějakou cestu nebo otevřít nějakou diskuzi. A tohleto pro tu firmu bývá často mnohem cennější než to, jestli je archetyp levá nebo pravá, ale to, že to téma má třeba konečně nějakou váhu, prostě protože to řekl Karel. Kde se to vzalo, úplně nevím, eh, ale je to dost možná ten klíčovej mentorskej můj přínos.
Mluvčí 1
Jak častý je případ, kdy ten klient chce něco a ty vidíš, že potřebuje něco úplně jiného?
Mluvčí 2
Eh, pokaždé. Eh, je to úplně jednoduchej jako příměr. Myslím si, že to je všem okamžitě jasný. Eh, zvedněte ruku všichni u svých teďka reproduktorů a a sluchátek od jakékoli značky. Eh, když jdete k doktorovi, kdo z vás nemá jako připravenou jako tu svoji hypotézu, co co vám je? Jo, princip Google doktora, nebo dneska můžeme říkat ChatGPT doktora, nebo čehokoli jinýho, je pořád stejnej. My si vlastně jdeme k doktorovi validovat tu svoji nemoc, eh, a čekáme, jestli jsme se trefili, eh, nebo ne. Není to nic jako neobvyklýho teďka jako společensky a zcela přirozeně se to děje i v tom marketingu. Ten ten tým si myslí, že má ten symptom jako popsanej, ví, co mu je, a třeba se nejsou schopni domluvit jako týmově nebo mezi patrama ve smyslu ředitel a podřízení a tak dál. A tak si velmi často najímají mě, abych jim to jako rozsoudil, odpískal. Mhm, to, že během té spolupráce přijdeme na to, jak to v životě opravdu bejvá, že když vás bolí vlevo, tak je to proto, že ta bolest je spíš jako vpravo a nahoře, a tam je ta příčina. Tak to je potom ta moje práce, že já se jako předtím nezastavím. Já tam nejsem od toho, abych je rozpískal, tak jak oni mi řekli, ale když já začnu jako opravdu pátrat po těch příčinách, tak je vypátráme a snažíme se ošetřit tu skutečnou příčinu, že prostě jim třeba marketing nejde, protože mají blbej produkt, a nebo mají blbou obchodní politiku. Všichni chtějí, aby byli známí, ale já říkám: "K čemu, když to stejně stojí za prd, ta vaše služba? To radši počkejte, až to budete mít vypiplaný, a potom můžeme dělat nějakou propagaci." A tohleto já jim přijdu říct jako absolutně otevřeně. To znamená, jako opravdu 99 % toho, co oni si myslí, že poptávají, tak skončí jako někde, někde jinde, snad u skutečné příčiny.
Mluvčí 1
Takže ta radikální upřímnost asi, jo, neboli BUF, jak jsi někdy řekl, brutálně upřímný.
Mluvčí 2
Ano, to je terminus technicus Filipa Dřímalky, ale to bych si nerad přisvojoval.
Mluvčí 1
Jasně, eh, tak to to vypadá jako recept na na to, jak se prosadit. Má ten recept ještě nějaký jiný přísady?
Mluvčí 2
Určitě bych toto jako nedoporučoval plošně. Eh, myslím si, že jako BUFat umí jako ve finále kdo, kde kdo. Otázka je, aby ten BUF byl jako něčemu přínosnej, tak na to jenom pozor, to aby ať to nedopadne jako zkratkovitý doporučení. Eh, to, co tam pro mě, nebo to, co já si troufám říct, je jako oceňovaný taky ze strany mých klientů, i když se mi to vůbec nelíbí, je i už nějaká jako lechitá zkušenost. Eh, to znamená zase jiný přirovnání: když si budete chtít jako vybrat pilota na dovolenou, sednete do letadla s tím, kterej má čerstvě pilotní průkaz, a nebo ten, kterej jako lítá poctivých 20 let a neměl ani jednou nehodu. Jo, a je úplně jedno, že oba prošli nějakou certifikací a oba něco umí. Ten pocit, a nebo si dejte neurochirurga, kterej se váma vrtá v mozku, nebo cokoliv. Myslím si, že ty ty situace jsou z toho jako jasný, že vlastně vás nebude zajímat do určité míry nic jinýho než jenom ta zkušenost, počet těch mozků, kterej prorýpal, a tak dál. A když jako vyposčítám já tu svoji nejdřív agenturní dráhu a teďka zase naopak posledních 10 let, eh, v té své jako volné noze plus mínus, tak jsou to jako reálně tisíce nějakých casů, který jako jsou za mnou, a ty příběhy jsou někde vzadu poukládaný. To, co mě vůbec jako nevadí, je jako těm klientům jako poskytnout. To znamená, takže je to důvěryhodnost stoprocentně, ale i ta zkušenost. Jo, že málokdo mě překvapí, jako jako opravdu se nestane, že bych si sedl někde s klientem, ten na mě něco jako vyvalil, a já mně padla brada. Mhm, a řekl jsem si: "Ty vole, tak konečně si zkusím i toto." Občas se to stane, je to pro mě jako jako vždycky úplně super zážitek, že někdo mě jako zaskočil a překvapil, ale vlastně ten klient si ode mě kupuje to, že mě jako opravdu nedojme. Byl jsem opravdu na stovkách exkurzí, byl jsem, jak se vyrábí kondomy, byl jsem prostě na jatkách, byl jsem prostě úplně všude. Mimochodem, sbírat exkurze je hrozně zábavná věc. Jo, protože když jdete někam do výrobního podniku, tak oni z té své jako oprávněné pýchy vás prvně co tak provedou jakoby tou výrobou, a opravdu by to bychom si mohli povídat dlouho, jako který jsou ty zábavný, ale teda ty kondomy byly jedny z nejzábavnějších. Eh, tohleto vás jako ale brutálně jako posiluje potom v té poradenské jako práci, protože ten klient jako nepotřebuje, aby vy jste se na něm učili. Mhm, to je jako jako extrémní omyl. Jestli chcete nějaký velký peníze jako poradce, tak jedna z věcí, kterou ten klient si chce koupit, je ubezpečení klidu a toho, že to zvládnem. Mhm, a k tomu, ok, potřebuju nějakej set skillů, nějakej set jako načtených knih, nějakej set. Ok, ok, ok, ok, ale taky to, že jsem ten jeho use case pravděpodobně už někde zažil a jsem schopnej ukázat, když se stane A, tak vás čeká tohle, a když B, tak vás čeká tohle. A pojďme spolu probrat, aby to bylo podle vás ideální.
Mluvčí 1
My říkáme našim studentům na promoci, že teda blahopřejeme, že teď jsme certifikovali tu minimální úroveň znalostí, kterou kterou potřebovali, a teď vlastně jako začíná to B. K tomu vzdělání je potřeba taky rozvoj a a nějakým způsobem vybudovat sebe jako člověka a taky jako odborníka, aby vlastně eh mohli něco doopravdy dodávat na tom trhu a dodávat těm klientům. Kdy je podle tebe vhodný moment stát se konzultantem?
Mluvčí 2
Tak knížecí rady nemá jako nikdo rád, samozřejmě, a já jsem v první řadě tady těchhle těch odpíračů, eh, zvlášť ve věku typu prostě 23 plus. Bych si nenechal nikdy v životě nikým zvenčí poradit, ale třeba někdo eh bude výjimka. Eh, to, co jsem jako já absolutně nepromyšleně, ale nakonec takhle se do toho pustil, tak doporučuju všem. To znamená, prostě jít pracovat, říkám to všem na všech jako přednáškách a a a a kurzech. Nemyslím si, i když ta doba tomu jako nahrává, že po škole jít cokoli konzultovat bude nějak jako extra prospěšný pro tu druhou stranu. Můžete mít spoustu darů, spoustu talentů, ale doporučuju spíš si je zkusit aplikovat do nějakýho týmu, nechat se zaměstnat, nechat si přebudovat určitý návyky, zkusit zjistit, jaký to je, tu svoji práci, ten svůj dar začít zaprodávat každej jeden blbej den od 8 do do 6, co to s váma udělá, jestli vás to ještě po roce bude bavit pořád. To je totiž jako něco, co jako extrémně spousta lidí podceňuje, že si myslíte, že něco umíte, tak to jdete prodávat, ale vy to umíte jenom, když se vám zachce. Ta firma z vás zmáčkne prostě maximum v minimálním čase a pak se uvidí, jestli vás to bude bavit, a pokud jo, tak tím líp. Naučíte se, jaký to je mít kolegy, naučíte se, jaký mít kolegy, který nenávidíte nebo nenávidí oni vás, jaký to je chodit na obědy, který vám nechutnaj. Prostě spousta věcí, který vás budou nějak formovat, třeba právě v tom, že si jednoho dne řeknete: "To už stačilo a jdu jinam," ale vlastně jít to jinam bez toho, že jako mám jako proti čemu, že nemám tu vlastní osobní zkušenost, že tenhleten typ práce nechci, protože tak se ochuzujete o obrovskou baterii jako možností, kontaktů, dalších skillů, čeho všeho. Je toho prostě spousta a půjdete tím jedním svým vektorem a je to podle mě jako čistej gambling, jestli to vyjde nebo nevyjde. Už jsem párkrát konzultoval lidi, kterým to došlo, že ten vektor nebyl dobrej, jenomže jim to došlo třeba ve 30. Jasně, máte všechno před sebou, není to úplně tak pravda. Když je vám 30, tak už to taková jako prdel úplně není a začít ve 30 jakoby znovu, protože jste jako teďka mě napadlo žádný polosprostý slovo, eh, prošvihli eh pět, šest, sedm minulých let jako špatným vektorem, tak začínat v těch 30 je potom opravdu jako katastrofálně horší než třeba jako ve 23. Eh, kdyby to otočili a byli trošku trpěliví, nabrali si dva, tři, čtyři roky v nějakým jako firemním prostoru, tam se trošku utvrdili v tom, co chtěli nebo nebo nechtěli dělat, a pak plynule přešli na volnou nohu. Myslím si, že to skóre úspěšnosti by bylo zásadně lepší.
Mluvčí 1
Mhm, pro poradce jsou podle mě lepší dlouhodobí klienti než takový ty krátkodobý spolupráce. Eh, máš nějakej recept, ale to je možná otázka zní: sdílíš to se mnou, tady tenhleten, tohle nastavení, nebo máš raději takový ty jako rychlý, efektivní spolupráce, přijít, nastavit a rozejít se zase?
Mluvčí 2
Hele, ono to bude strašně odviset od branže, ve které budeš chtít jako poradovat, jo, protože eh, nevím, umím si představit, že právník to bude mít na ty long term spolupráce lepší. V těch kreativních jobech bych to trošku rozporoval. Mhm, a myslím si, že ten střed bude jako ten nejefektivnější. Eh, to znamená, ani mě moc jako nebaví mít jenom baterii nějakých jako workshopových spoluprací nebo nějakých opravdu konzultací hodinových, nedej bůh. Je to sice zábavný, ale jednak se na tom trošku hůře dělávají peníze, to si pojďme jako přiznat, protože zvyšujete tlak vlastně na tu hodinovou výtěžnost. Mhm, a čím jako na druhé straně stolu je míň lidí, tím víc chcete od těch míň lidí, aby zaplatili furt ty stejný peníze. Je to nějaká jednoduchá prostě matematika na prstech. Ad jedna, ale taky ad dva, eh, já v tom vidím jako trošku tendenci potom jako zdebilnět, jo, protože vlastně nemáte žádnou odpovědnost. Na všechno se můžete vykašlat, všecko ohoblujete jenom povrchně, jakože někdo přijde, bum, bum, ty udělej to, ty kráso, ty tam, bum, bum, protože vy víte, že za těch pár hodin stejně od vás nečeká nikdo žádnej zázrak. Tak tam namrskáte, co jako přijde, a je to hrozná sranda. Oproti tomu ta dlouhodobá spolupráce, ta mě drží jako při zemi, protože vím, že se těm lidem musím podívat do očí i po půl roce, po roce. To, co já poradím, tak jsem ještě pořád u toho, abych počkal, jestli to taky funguje nebo ne, a tam už se jako machruje trošku hůř. A myslím si, že některý jako kolegové z branže, eh, mají radši ty krátký, protože se jim jako nechce vlastně nést tu odpovědnost za to. A není to žádnej žádnej soud z mé strany, ale to, že mám několik dlouhodobých spoluprací, včetně Newtonu, a spoustu těch krátkodobých, tak si myslím, že je dobrej mix, jak oběma těma klientům jako přinášet to lepší z té druhé strany, že i na tu malou se dívám zodpovědně, ale všem svým dlouhodobým jako klientům říkám: "Nikdy u vás nebudu pracovat víc, než se domluvíme," prostě protože chci mít prostor na ty krátkodobý a chci vám potom zpětně nosit nějaký novinky, nový postupy, nový moje zkušenosti, ať aby to moje portfolio z toho profitovalo vzájemně. Takže snad mít raz, dva, tři dlouhodobý klienty a kapacitu potom doplňovat krátkodobýma za mě ideální.
Mluvčí 1
Když vyjednáváš novou spolupráci, máš nějaký pravidla, kterých se držíš, tak abys eh, protože ty seš podle mě v pozici, kdy si opravdu jako vybíráš klienty, nepracuješ pro každýho. Eh, máš nějaký doporučení, který vlastně ti pomáhají udržet to, že máš ty klienty, který ty chceš?
Mluvčí 2
Jo, tohleto hlavně na začátku bylo jako extrémně pro mě jako klíčový téma, protože jsem byl jako jako zdegenerovanej z těch agentur. A teďka přemýšlím, jestli to tady můžu říct, kdyžtak to Rejža vystřihne, ale jako ta agenturní děvka je prostě jako doma, je úplně normální. Jo, a to není teďka ani ani nějak jako pejorativně z mý strany, protože prostě to je princip. Ta agentura, vzhledem k tomu, jaký má náklady a jaký má marže, tak se opravdu musí snažit jako lovit ty klienty, a kdo jich loví víc, ten je úspěšnější. To je princip té branže, já jsem v ní byl, mám ji rád, v pořádku. Střih, jdete na volnou nohu a tenhleten skill je ve vás jako DNA, prostě zakouslej. A teďka přemýšlíte, co s tím, budete to aplikovat stejně, nebo to uděláte nějak jinak. Eh, jelikož ten agenturní svět mě jako docela jako pochroumal, tak jsem to chtěl udělat nějak jinak. Věřil jsem tomu, že to jde dělat nějak jinak. To znamená, eh, jedna z věcí, která tehdy se povedla, do dneška ji mám. Mám jednu svojí nějakou hodnotu v tom daným období a s nikým nevyjednávám. Eh, nevyjednávám o slevách, nevyjednávám o ničem ve smyslu, proč jste tak drahej. Jakmile se objeví tohleto na radaru a někdo mi řekne, proč jste tak drahej, tak pro mě je to signál, že ta spolupráce bude stejně stát za prd, protože někde došlo jako ke špatnýmu potkání se v tom vesmíru a já musím mít tu sílu tomu jako nepodlehnout a neříct: "Co kdybysme to dali, eh, pane, o 20 000 jako levnějc, tak to bude lepší." A on řekne: "O 25, Karle, kdyby to bylo." A já: "To není žádnej problém." A jako: "WTF, teď co? A co udělám příště?" Potřebuju mít jako tu svojí nabídku jako fixní. To, že ji v čase ano, zdražuju, to je jiná věc. K tomu se ale pojí zase jiný pravidlo: klienty, který mám nějak nakontraktovaný, tak je nikdy nezdražuju, už nikdy, což není úplně jako fajn pravidlo pro mě. Někdy se ozve někdo třeba rok, dva starej, já mám mezitím dvojnásobnou sazbu, ale jemu doručím jako stejnou práci za stejný peníze, protože prostě je to zase jedno z mých pravidel. Pokud to není úplně extra nutný, tak nevyjednávám o splatnosti. Moje standardní splatnost je sedm dnů, což považuju za fér pro administraci na druhé straně. Pokud je někdo spoutanej nějakou nadnárodní prostě nějakým příkazem a kdesi cosi, chápu to. Coca-Cola svýho času měla snad 120 dnů nebo co, rozumím tomu, ale já tam dobrovolně nelezu a vyhýbám se těmhletěm firmám, který po mně chtěj NDA, smlouvy a a já nevím co všecko. Nechci to. Občas se to jako stane, že někdo má tak jako OK a domluvíme se, takže třeba splatnost je další eh z těch pravidel. Eh, ale myslím si, že stejně to nejpodstatnější, když potom třeba jdete s někým jednat a tak dál, jako mít tu svojí hodnotu v hlavě a nevymýšlet to, eh, mít to prostě fakt v té hlavě napsaný nebo na papíře a nevyjednávat o tom, jestli to je moc nebo málo. Eh, když je to pro ně moc, tak je tak já si to beru jako svoji chybu, že někde můj marketing selhal, že jsem udělal špatně ten match eh na tom trhu.
Mluvčí 1
Mhm, ty máš takovou zajímavou fúzi brandu, marketingu a psychologie, takže já bych na chvilku chtěl eh zajít k té psychologii. Ano, jakou roli hraje psychologie v brandu a ve značkách a a v tom, jak ty přemýšlíš o marketingu?
Mluvčí 2
V tom mým světě nebo v tom mým jako uvažování jako absolutně kruciální, když bych to trošku odlehčil, tak vlastně žádnej moc marketing není. Je to jenom zase nějaká derivace psychologie. Koneckonců se to asi dá i jako dovodit z toho, že je to jenom jakási obchodní aplikace toho, v jakým jako psychologicko-sociálním jako smyslu slova fungujeme jako lidi. Eh, když jsem si hledal eh z psychologie, kterej obor je tomu nejblíž, tomu, co já potom dělám za peníze, tak je to sociální psychologie. To znamená vztah já jednotlivec vůči nějakému okolí, ve kterým se pohybuju, jaký mám já návyky, proč se poměřuju proti oproti tomu, co si oni o mně myslí, eh, jestli mám nějaký předsudky a tak dál. A to jsou všechno konstrukty jednak sociální psychologie, ale druhak jsou tyhlety jako postupy už extrémně blízký tomu brand buildingu a marketingu. Předsudek v tom jako lidským smyslu slova je vlastně nějaký očekávání, potom to brandový, on je lepší než tamten. Copak předsudek není vztah k Applu versus jako Samsung? Je to ale princip sociální psychologie a dokonce, když potom dojdeme k tomu, že někomu se ten Apple hodí do kapsy víc právě pro nějakou sociální komparaci, protože si bude myslet, že bude oceňovanej nějakou bublinou víc nebo ne, tak to jsou prostě všecko instituty sociální psychologie, jak vyšitý, jenom jsou aplikovaný do nějakých jako obchodních modelů. Když to ta firma chápe a pracuje s tím, tak vlastně dokáže líp manipulovat tím trhem na základě postupu sociální psychologie.
Mluvčí 1
A když jsme u postupu sociální psychologie, jaký jsou teda základy úspěšný značky při aplikaci těch psychologických principů?
Mluvčí 2
Pojďme jako přesně, pojďme to vrátit zpátky jako k tomu člověku, protože ono to, ono to stačí a je to možná líp pochopitelný. Ta značka je poměrně jako abstraktní, jo, ale když se podíváte na sebe, budete mít nějakou životní otázku, chcete v něčem uspět, někam se chcete posunout, a nebo chcete získat nějakou holku nebo kluka nebo zaměstnání. Ono to není až tak úplně odlišný od těch jako firemních zadání, jo. Chcete získat nový zákazníky, prodat nějaký nový zboží, je to hrozně všemu podobný, jo. A teďka, co budete dělat, jo? Na základě toho, že znáte dobře sám sebe a svoje nějaký dispozice, budete pravděpodobně volit ze svýho pohledu optimální taktiku k získání toho cíle. A teďka ta optimální taktika pravděpodobně bude podmíněná taky tím, že ten cíl jako znáte, že znáte nějaký pravidla toho cíle, jak to tam funguje. Když budete chtít sbalit tu holku, tak budete přemejšlet jako, co má ráda, jak jako, kde se vyskytuje, eh, jestli se znáte z minula, nebo já nevím co. Jak strašně jiný to je oproti byznysu, je to úplně jako to stejný. Jak znáte toho zákazníka, znáte jeho návyky, znáte jeho předsudky, znáte předsudky o tom, že co je drahý, to je dobrý, fér. Víte, že v téhleté cílové skupině, co je drahý, tak to je, to je k ničemu, protože my my musíme šetřit. To jsou všechno indicie, který běžně už potom vychází z nějakých výzkumů, ať už kvalitativních nebo kvantitativních, na základě toho, že dobře znám je a dobře znám sebe, tak zvolím optimální nějakou interakci, ať už třeba novou produktovou řadou nebo nějakou akční nabídkou a tak dál, a tak dál. A tenhleten psychologickej princip se tam prolne jak teplej nůž máslem, jenom si to málokdo třeba v marketingu uvědomuje, jak je to vlastně banální. Ono vůbec jako aplikovat selskej rozum do toho všeho, to je prostě pro mě mantra. Koneckonců, stay mindless, jako o tom je, to je jako jedno z těch sdělení, kterým se snažím říct. Blbý totiž je, že ten marketing, jak je hrozně chytrej a prodáváme teplý vody na na počkání, tak my umíme démonizovat i sami sebe. My umíme jako nejlíp na světě zdramatizovat to, že musíte číst ještě 89. knihu a udělat nějaký nový nástroj, ty kráso, a kdesi cosi. Pak zjistíte, že ten nástroj je 89. derivace něčeho, co někdo řekl před 100 lety, a je to vlastně furt stejný. 4P jsou z roku 1960 a pořád fungujou, jo, úplně v pohodě. Není potřeba z toho dělat 5P ani 7P, ani, ale to je málo. Vždycky ten marketér přijde a udělá z toho něco ještě novýho, aby to bylo ještě koupitelnější a zajímavější. Pak samozřejmě se to kolem toho točí peníze, ale když ta firma tápe a má nějaký trable, tak jít jako zpátky na zem, použít tři čtyři jednoduchý principy, je často mnohem lepší než se topit v nějakých jako mega hypersložitých věcech.
Mluvčí 1
Mám podobnou zkušenost. Kam si, kam si chodíš pro inspiraci?
Mluvčí 2
No, překvapivě úplně ne do té naší branže. Jakkoli, eh, sleduju, neříkám, že ne, eh, vím, kdo a jak má jaký názory, eh, v tom našem odvětví, tak se přiznám, že mě to jako úplně extra jako netahá za oči ani za uši, že bych poslouchal jako nový podcasty od všech. Ani si nemyslím, že by to mým klientům nějak jako extra prospělo. To, co se snažím, to, co je mně, mně, mně mnohem bližší, je být jako spíš jako multi, jako žánrový a sledovat jako všecko. Jo, eh, beletrie je moje jako velká jako radost, takže si jako čtu před spaním. Ono to zní jako banálně, ale na konci dne, kromě jinýho, brand building je jako budování příběhu. Jo, a moje hlava je jako napěchovaná příběhama. Četl jsem stovky, možná i nižší tisíce knih, ale ne těch chytrých. Jo, eh, těch chytrých jsem četl jako pět, třeba. Teď je to úplně jako, jako úplně opačně, než by třeba někdo čekal. Eh, nepodslouchám moc podcasty, radši čtu noviny. Jo, a tak dál, a tak dál. Eh, fakt se snažím být jako velmi aktuální v tom, co se děje ve světě, eh, mít souvislosti. Mockrát se mi to jako osvědčilo, být u klienta fakt jako aktuální, že z toho rána nějaký novinky si dáte do souvislostí, pak z toho vytáhnu jako nějaký zajímavý přemostění u klienta. Tohleto mě baví mnohem víc než být jako chytrej v nějakým brand buildingu a odebírat nějaký tři velký newslettery.
Mluvčí 1
Mhm, já to vidím v tom našem byznysu vzdělávacím, že na jedné straně se snažíme být maximálně aktuální, ale pořád to vracet ke kořenům, vlastně pořád se učíme, pořád se učíme, eh, co to jsou vlastně jako univerzitní principy. Jo, a jak má fungovat vysoká škola i v tom stavění těch lidí, tahání z těch obláčků, vlastně jako zpátky nohama na zem a podobně. Eh, máš nějakej rituál, kterej tě přepíná do kreativního procesu, nebo seš? Ne, nepředpokládám, že seš 100% času v nějakým kreativním módu.
Mluvčí 2
To ne, to byste skončili někde na kapačkách. Jo, to to určitě nejde. A kdo tvrdí, že jo, tak kecá. Jo, eh, ta kreativní práce, to je jako ošemetný téma docela. Eh, každej to chce dělat plus mínus. Všichni si myslí, že když půjdou jako na kurz, tak se to naučí. Částečně to je pravda. Eh, to, co vlastně mínus 10 let, když jsem začal tehdy dělat kurzy, tak jeden z nich byl právě na kreativitu. Eh, součástí toho byly kreativní nástroje Jonathana Dominice, izraelskýho poradce, jako úžasný. A tehdy na těch kurzech jako lidi byli překvapený, že vlastně ta kreativita se dá učit pomocí nějakých toolů. Jo, a je to tak opravdu, ale to ještě neznamená, že z vás bude kreativec. Ten problém totiž je v tom, že eh, když chcete být opravdu jako placení za tu svoji tvořivost, tak musíte se naučit to mít jako řemeslo. A to je něco, co už se ne úplně každýmu líbí. Řada mých klientů, to většinou to byly ženy, nevím proč, eh, se jako zasněně dívali na nějakou moji prezentaci a říkali: "Jo, Karle, já tak mít víc času, to já bych tvořila, ale já jsem tady samá porada a tabulka, to je prostě jako hrůza. Já bych si večer takhle dala lahvinku, to bych udělala jako vy." A já: "No jo, ale to, co vy tady teďka vidíte, tak já musím dělat třikrát denně a bez lahvinky, i když nemám náladu, jako jo, protože to je vlastně ta moje práce." A to je, to je ten, ten, ten twist mezi tím, kdy to je profi a kdy to je hobby. Eh, to, že vás to baví, hobby, vymejšlet slogany nebo já nevím co, scénáře, já vám to hrozně přeju a je to, je to skvělý, ale mít jako nějakej závazek, že k nějakýmu datu za nějaký statisíce přinesete nějakej nápad, kterej oni za ty statisíce budou považovat, to už tak úplně jako funny není. A A tam se ukáže, jestli to je ve vás, nebo není. A rituál, pardon, ta otázka původní, to tam potom jako aspoň u mě nemá jako žádnej prostor. Já nemůžu jako ritualizovat nějaký zázračný jako múza. Jo, to je jako fajn, a copak jste umělec? Jo, já nejsem umělec, já jsem v tom řemeslník a já musím fungovat i bez múzy. Když tam ta múza přijde, mimochodem, tak zaplať pánbůh, ale já si třeba ty múzy sbírám jako dlouhodobě. To je možná ještě ten rituál. Zajímavý věci si někam jako snažím buď do hlavy, nebo do nějakých notýsků zaznamenávat a čekám, jestli ten nápad, kterej mě napadl před půl rokem, třeba nějak neupotřebuju u klienta za půl roku úplně random u někoho jinýho. Takhle jo, ale když pak přijde ten čas, tak většinou mám nějakej time slot, ve kterým to musím udělat, a tam nemůžu čekat, jestli múza přiletí, nebo ne.
Mluvčí 1
Jasný, eh, já to mám manažersky tak, že to musím vyřešit topologicky. Pro mě ten rituál je vzdálení se tomu běžnýmu provozu, nejlíp nastoupení do letadla, vystoupení na druhý straně zeměkoule, kdy si kdy si dopřeju ten měsíc na to být kreativní v oblasti strategie. Funguje to, funguje to výborně už asi devět let. Eh, samozřejmě zbytek týmu trne ten měsíc, s čím přijedu, a eh, pak přijde to období nasazení té strategie. A pozor, pozor, už letí zpátky, to trvá měsíce a a někdy eh, to jsou s tím spojený prostě různý kotrmelce. Hele, pojďme ještě na chvilku k tomu poradenským byznysu nebo managementu. Jaký to je mít jako něco jako poradenskou kancelář v tom smyslu té day by day organizace?
Mluvčí 2
Jo, jedna z věcí, která se jako postupně musela jako stát, je, že jsem na tom jako nemohl být sám. Eh, při určitým kvantu už vlastně ten ten čas máte pořád jeden a vlastně se začne strašně prodražovat ta vaše hodina, nebo respektive zlevňovat, protože v těch hodinách děláte i věci, který jako nejsou ocenitelný tou cenovkou a vlastně začínáte ztrácet. A buď to jako budete nějak rvát na sílu a budete brát nějaký, nevím, opiáty, abyste to dokázali dělat po nocích, nebo já nevím. Moje cesta byla jako mít někoho k sobě. Eh, extrémně to doporučuju a vím, že takhle spousta mých kolegů a kamarádů funguje. Eh, a teďka nechci to absolutně hanlivě označovat jako asistentkou. Eh, ta moje Hanka je dramaticky víc než asistentkou. Pravá ruka je asi pro mě nejbližší, protože eh, pak jako Hanka mě jako obírá i o nějakou obchodní agendu, komunikuje s klientama, je schopná eh, a má plnou moji důvěru k tomu, jako po nějaké intervenci udělat z toho follow-up, dotáhnout s tím klientem řadu nějakých administrativních kroků, nejenom ta banální fakturace, ale i nějaký doladění, očekávání, příprava těch našich setkání s klientem a tak dál. A je to jako obrovská úleva pro to, eh, že se můžu pak víc soustředit na tu práci zase, kde já dokážu víc monetizovat ten ten svůj čas. Takže jedna moje jako totální rada je jako zvážit, kde a jak na to. Nemusíte být sami. Dneska těch možností je relativně víc, jsou sdílený asistentky, vzdálený asistenti. Klidně pojďme otevřít téma AI a tak dál, a tak dál, ale to, že jste jako sám, sám na všechno, to má jako velkou limitaci.
Mluvčí 1
Hm, jak se jako konzultant nacenit nebo ocenit?
Mluvčí 2
To pořád řeším a pořád se v tom jako trošku topím. To nejlepší, co mě může potkat, je, že se občas střetnu s nějakou konkurenční nabídkou a s jejich delivery a říkám si: "Do prdele, kde dělám chybu? Že zase někdo chtěl třikrát tolik za polovinu toho, co dělám já. To je pro mě jako vlastně nejlepší marker toho, jako že někde jsem jako na tom radaru a pak mě to namotivuje třeba něco si říct víc, nebo ne. Každopádně to, co to, co dělám, je, že jako průběžně zdražuju, což ještě neodpovídám na tom, jako jak začít. Jo, ale průběžný zdražování považuju za jako strašně důležitý i vlastně pro mě samotnýho. Já hledám cenovku versus to zboží, který dělám, v poměru, ve kterým jsem já s tím osobně komfortní. Není to totiž tak jednoduchý, že si můžete říct jako cokoli, co ten klient zaplatí. Eh, já bych se u toho jako necítil dobře. Já bych měl jako pocit, že je podvádím. Já bych měl pocit, že to není prostě správně a bylo by to na mě poznat. Byl bych defenzivní, nebyl bych tak sebejistej a hledám jako nějaký střed, abych si vůbec zvykl na tu cenovku. Představte si, že ten klient akceptuje, že za měsíční spolupráci vám dá milion. V pořádku, tleskám, jste skvělý, jenomže musíte domyslet ten důsledek, že on má taky milionový očekávání. To nebude žádnej, kterej si řekl: "Hele, tady tomu, nevím co, tady tomu pacholkovi, dáme milion a uvidíme, co z toho vypadne." Oni budou chtít a vy jim to přineslo minimálně 5 až 10. Mhm, to znamená, vy dobrovolně, a oni vám to dají, a vy dobrovolně jako obrovským způsobem na sebe jako ten tlak navalíte a buď ho unesete, nebo ho neunesete. A pokud na to ještě nemáte, tak si prostě ten milion říct nemůžete, jakkoliv on by to zaplatil. Je to taková hra, ale v mým pojetí je to mnohem víc hra jako sama se sebou než s těma druhejma. Myslím si, že řada začínajících jako hodně řeší, jako kolik mi zaplatí, kolik, ale jako za jaký peníze máte to delivery, jakou to má hodnotu. Toto je něco, co se musí jako opravdu vypiplat. Začal jsem zadarmo, mimochodem, velmi, velmi doporučuju, že vlastně začít zadarmo zjišťovat, co jim to přineslo, a od toho se odrazit. Pak samozřejmě to se nabízí nějaký konkurenční srovnání, dá se jako zjistit plus mínus, kolik ty služby stojí na trhu. Někam se zařadíte do nějakýho proudu a už to s váma jede. Máte první tři, čtyři zkušenosti, trošku zvednu, zkusím, hraju si, hledám třeba nějakou jinou formu toho financování, nějaký subscription, nebo já nevím co, a tak dál, a tak dál, a postupně zvedáte, až narazíte na nějakej jako do té doby mentální strop. V tom zůstaňte rok, dva, pracujte, a pak uvidíte, co dál. Ale začít, mimochodem, zdarma, to, ať se to komu líbí, nebo ne, je jeden z nejčastějších mechanismů. Koneckonců to známe i z digitálního světa. Spousta aplikací, spousta různých jako programů, projektů začíná tím, že vlastně loví na ten jako free membership a teprve z něho, když jste spokojený, vás budou přetahovat.
Mluvčí 1
Takzvaně se nechají poznat těma klientama a pak vlastně začnou tvořit, tvořit tu hodnotu, nebo tu monetizaci té hodnoty. Karle, máš nějaký projekt, na kterým teď pracuješ a kterej tě mimořádně baví, kterej bys chtěl posdílet?
Mluvčí 2
No, eh, ne, že by to bylo něco jako osobního vůči mým klientům, ale víc se teďka snažím pracovat pro víc lidí najednou než pro toho jednoho klienta. Je to ten princip edukace, jak jsme se o tom bavili na začátku našího, našeho dnešního setkání, eh, takže jako prostě víc učím, ať už eh tady u nás na škole. Eh, jsem se vrátil do bakalářů, inženýrů, a dál samozřejmě pokračujeme s Margaretou na akcelerátoru, ale přece jenom jsem si dal nějakou pauzu v učení eh studentů bakalářských a postgraduálních, tak to teďka napravuju. Moc mě to baví a stejně tak v té své jako potom soukromé dráze jsem se zase vrátil zpátky do veřejných kurzů, eh, marketing festival, svoje vlastní kurzy na Naučme se. Mám z toho velkou radost, protože na to jsem čekal roky a chybělo mi to.
Mluvčí 1
Závěrečná rada nebo tip pro poradenské podnikatele, ať už to bude v brandu, nebo nějaké psychologii, kdekoli?
Mluvčí 2
Pořád to stejný dokolečka, eh, zkuste nejdřív zjistit, jestli vás to bude bavit. Zkuste zjistit, jestli na to máte, ideálně tak, že nebudete moct riskovat v nějaké firmě, v nějakým týmu. Eh, můžete ve svým okolí někomu pomoct, eh, poradce je jedna věc, ale když budete chtít být cukrář, tak prostě zkuste napéct jako 30 dortů a udejte je svým přátelům, co na to řeknou. Nemusíte hnedka otvírat kavárnu, pojďte to škálovat, ten byznys. Stejně tak v tom poradenství tím poznáte líp sami sebe a věřím, že se tím líp rozhodnete, jestli ta sólo dráha je pro vás, nebo nebo není, protože to není povinný. Není to pro každýho ta nejlepší cesta být sám na sebe. Ona je to taky dost osamělá práce, je to trošku na palici, není to úplně pro každýho. Když jo, budete to milovat.
Mluvčí 1
Karel Novotný, Karle, ještě jednou moc děkuju, že jsi přijal pozvání a sdílel s námi své zkušenosti. A vy, pokud se vám to líbilo, tak se těšte na další zajímavé hosty a komentujte, lajkujte, odebírejte, a já se těším na příště.
