Mluvčí 1
Jmenuji se Jiří Koleňák a vítám vás v podcastu Úspěšní, kde společně rozebíráme principy a návyky mých hostů, které z nich dělají úspěšné lidi. Mým dnešním hostem je Matouš Syrový, který svoji první koupelnu obkládal už v sedmi letech a od čtrnácti si v rámci brigád i full-time vyzkoušel všechny pozice, od skladníka až po marketing. Čím dál více se ale začal angažovat v prodeji a začal také navrhovat koupelny. V roce 2019 od otce odkoupil prodejnu v Pardubicích a začal spolu se svojí manželkou a dalšími členy týmu psát novou etapu koupelen Syrový. Ahoj Matouši.
Mluvčí 2
Ahoj Jirko, krásně řečeno, děkuju za pozvání.
Mluvčí 1
Co tě formovalo v těch pozicích, tak jak jsi procházel celou tou firmou? Tak když se podíváš na svou současnou pozici manažera, co ti to přineslo?
Mluvčí 2
Co mě formovalo? Já, když se vrátím zpátky, tak určitě nejvíc fotbal, průprava. Já jsem hrál ligu za Hradec Králové od nějakých svých deseti let a to byl obrovský dril. A mně přijde, že manažerská role a vlastně práce je úplně stejná, že když ti je zle, tak prostě neřekneš: "Hele, nejdu, nemůžu, nechce se mi, bolí mě hlavička," ale prostě jdeš. A v tom fotbale a ta průprava v tom Hradci byla jako naprosto skvělá, tohle mě nejvíc formovalo. Takže pokud mám začít jednou věcí, tak fotbal, sport.
Mluvčí 1
Super. A když se podíváš na tu firmu, na ty brigády a ty první spíš dělnické pozice, je užitečné pro manažera, když si tímhle tím projde?
Mluvčí 2
Nevím v jakých jiných oborech, ale tady určitě, protože děláme furt v průmyslovém nebo těžkém stavebním oboru, kde ta dlažba neváží jak polystyren, jako jak to hodně si lidí představuje, ale ona má třeba 25, 30, 40 kilo ten balík. Takže já vím vlastně kolik, jak je to těžká práce, to znamená i líp se potom ta firma řídí, že umím rozlišovat, zda ta námitka nebo ta potřeba je reálná, anebo to je třeba výmysl. Takže určitě tím, že jsem si prošel, já si pamatuju, teďka si když si vzpomenu na ty krásné chvíle, kdy jsem v osmnácti letech vlastně rozvážel zboží po celé jako republice, pak se mi vybil telefon a samozřejmě neměl jsem navigaci, takže jsem strávil někde v Českých Budějovicích, jako super. Tak určitě doporučuji projít si vším a znát to, tu firmu. Někdo třeba mi teďka říká: "Hele, já to nepotřebuju, ale za mě jako v tomhle oboru je to skvělé, to je skvělý základ."
Mluvčí 1
Když jsi tu firmu převzal, jaké byly tvoje první kroky, co jsi začal dělat jinak?
Mluvčí 2
První kroky byly, hlavně to musím stabilizovat, a to finančně. Takže první věc, nastavit dobrou marži, aby to dávalo smysl ekonomicky. Pak samozřejmě, co jsem zachoval, co třeba mám převzaté od táty, já jsem tu firmu přebíral vlastně od táty, odkupovali jsme studio v Pardubicích, tak se soustředit na zákazníka a ještě víc, víc jako jít do hloubky, blíž naproti němu a dělat to pro něj. Takže to nějak jako spojit, jiný koncept, jiné série, jiný vlastně styl. Začali jsme si vyrábět vlastní produkty, trošku to směřovat jako do toho našeho konceptu a nakopírat konkurenci, jak se říká, takové vytváření modrého oceánu.
Mluvčí 1
Vy naterete přes unikátní zákaznickou zkušenost, řekneš nám o tom něco víc?
Mluvčí 2
Hele, já vlastně nevím, jestli je v něčem unikátní. My jsme popsali to, co jsem měl v hlavě a co mi fungovalo, to znamená od začátku, když k nám klient přijde, jak se má vlastně cítit, co už má vidět, jak už na tebe ten prostor působí. Když přicházíš na nějaké studio, tak už i to, jestli tam hezky voní, nějaká specifická vůně, jak to tam vypadá, jestli tam jsou květiny, jestli tam třeba voní svíčky, tak to všechno vnímáš. A takže jsme vydefinovali celou cestu, která má asi osm kroků, kde v každém kroku ten klient má se nějak jako cítit, má něco zažívat, má něco od nás jako dostávat. I když jsme samozřejmě v technickém oboru, takže je to i hodně směřované, abychom na něco nezapomněli, abychom prostě mu nezapomněli třeba dodat půdorys, zeptat se ho na určité otázky, které pak na konci pro nás mohly třeba jako způsobovat nějaké problémy.
Mluvčí 1
Ty jsi převzal podnik, který už existoval. Vidíš nějaké výhody a nevýhody oproti tomu začít od nuly?
Mluvčí 2
Výhody vidím zkušenost. Tím, že jsem do toho viděl už od svých jako, já si myslím, že už od narození jsem to nějak začal vnímat, ale pamatuju si, kam sahá moje nějaká jako paměť, do pěti, sedmi let, když jsem v sobotu navštěvoval s tátou vlastně studio, umýval jsem tam tu vanu a pohyboval jsem se mezi těmi klienty. I doteďka si vlastně pamatuju i tu vůni, jako i ten jako i ten pocit toho dítěte, které vnímá, jako jak to tam vonělo, jak to tam vypadalo. Tak takhle, teďka mi to úplně vypadlo z otázky.
Mluvčí 1
To vůbec nevadí. Jaké výhody nebo nevýhody jsou v tom převzít tu existující?
Mluvčí 2
Výhody vidím tu zkušenost, nevýhodu trošku, ten trh je malý, takže se potkávám, teďka jsem zase měl schůzku, kde ten jako partner, vlastně dodavatel, jako řešil minulost, co bylo někde před dvaceti lety, tak mě to trošku vždycky jako zaráží, že chtějí jakože v téhle době, která je takhle rychlá, jako řešit, co bylo před dvaceti lety. Ale já v tom vnímám hlavně výhody, jako já vám to říkám, opakuju doma stále, hele, pro mě to je jako, já bych se k tomu koupelnovému oboru třeba ani nedostal, třeba bych byl, já nevím.
Mluvčí 1
Takže je to zakořeněné prostě.
Mluvčí 2
Je to zakořeněné a nemám teďka chuť, jsem se nad tím hodně zamýšlel, protože že jo, podnikání, jak ta firma roste, je to složitější, náročnější, tak jsem někdy jako myšlenka, hele, změnit obor, něco začít dělat jiného, ale jakmile jsem se k tomu jako podíval dál, tak vůbec mě ten obor koupelen strašně baví. My spíš rozšiřujeme v tom, co děláme, tak se chceme posouvat.
Mluvčí 1
Takže stavět na stabilních základech se rozhodně vyplácí. Vaším záměrem je během pěti let zvýšit obrat na 150 milionů korun. Máš naplánované konkrétní kroky, které k tomu povedou?
Mluvčí 2
My na to jdeme přes tradiční retailovou síť, takže my nejdeme úplně s dobou, že bychom stavěli jako e-shop. My chceme být čistě retailová firma, takže mít ty hezká kamenná studia. My tomu neříkáme ani prodejny, my chceme mít studia v butikovém stylu a já si myslím, že třeba teďka jsme otevřeli Prahu do Břejovice a tam vidím ten obrovský potenciál, když se to udělá fakt dobře, tak že to funguje a přináší to krásný vlastně obrat, spokojené klienty a je to efektivní. Takže já na to jdu přes otevírání koupelnových studií, vlastně oproti tomu trhu, který teďka momentální situace investuje obrovské peníze do onlinu. Ta studia se spíš dělají takovým tím stylem výdejny, jako obslužte se sami, my jdeme úplně opačným a funguje nám to. I klienti nám vlastně říkají: "Hele, tohle je jako skvělé, je to o vztahu."
Mluvčí 1
Je to pro vás osobní.
Mluvčí 2
Je to osobní.
Mluvčí 1
V tomhle oboru je velká konkurence, vlastně přemýšlím, jestli existuje obor, kde není. Jaké jsou ty vaše konkurenční výhody? Ty jsi už některé naznačil, je to prostě osobní, je tam ještě něco?
Mluvčí 2
Máme krásná studia, to i to mám zpětnou vazbu i od té konkurence, třeba když přijede, tak říká: "Hele, máte fakt jako hezká ta studia, směřujeme to hodně do toho designu." Máme jiné produkty, snažíme se vybírat ne to, co na tom trhu je a všichni známe a vidíme u té konkurence, ale hodně cestujeme po Evropě, i třeba i do zahraničí, do Asie a hledáme vlastně technologie, hledáme ty hezké designy, které bychom mohli sem přivést. Zrovna kvůli tomu teďka vlastně jako letím do zahraničí, do Asie, hledat vlastně technologie a nějaké hezké nové věci, trošku se rozhlédnout mimo tu Evropu. Pak je to ten přístup, který už jsem tady říkal, my stojíme na tom přístupu, je pro nás ten zákazník důležitý, je to třeba vidět na reklamacích. Zrovna teďka seděli s kolegou z reklamačního a já jsem mu říkám: "Hele, já chci mít nula prostě jako zamítnutých reklamací, prostě to nějak zařiď, zařiď to, ať to firma může těm klientům naplnit, nebo to vyřeš, ať je s klientem spokojený." Jdeme hodně těm klientům naproti, ať už to je prostě získávání zpětné vazby, zjišťování těch potřeb, a i vzdělávání týmu, takže ono to je všechno provázané hodně.
Mluvčí 1
Kdybys měl vybrat nejúspěšnější inovace, které jste zavedli v posledním roce?
Mluvčí 2
Začínáme pracovat s umělou inteligencí v rámci inspirace, je to parádní. Já jsem se tomu hodně bránil, teda já jsem byl takový, ještě když jsme spolu asi tady se o tom bavili asi rok zpátky, tak já jsem říkal: "Hele, tak tohle teda jako nikdy." A paradoxně jsem si to vzal jako takový podnět, nějaký jako náznak myšlenky. A takže v Pardubicích už teďka budeme testovat a testujeme vlastně umělou inteligenci, já si i tím večer hraju třeba v rámci inspirace a na to plánování těch studií. Inovace, já vidím inovace v těch studiích. My jsme změnili hodně strukturu prostoru, my jsme to dřív měli takový jako jiný prostor, teďka jsme tomu dali jasný řád, jak se s tím má chodit, nebo jak to jakoby máme prolnuté. Samozřejmě inovativní vnímáme i to, že děláme reálné koupelny na studiích, že to není jako prostě nějaká kostra, dvě stěny, ale že to jsou prostě stěny se stropem, že to ten klient jako vidí, nebo když do toho vejdeš, tak vidíš to jako v reálné koupelně. A jinak inovace, hlavně pociťujeme, my realizujeme koupelny v té rychlosti, v těch technologiích, třeba stavební chemie, zpracovatelnosti materiálu, že už ta koupelna se nemusí dělat dva měsíce, ale že ji jsme schopní za čtrnáct dnů dle technologického postupu jako zvládnout. Takže už nejsme, my hlavně, abych taky řekl, že my nejsme jenom prodejci, my ty koupelny realizujeme na klíč, takže když za námi přijdeš, dáš nám klíčky, tak to máš za dva týdny, za tři týdny hotové.
Mluvčí 1
Takže než se vrátím z dovolené, tak mám novou koupelnu.
Mluvčí 2
Tak hodně se děje přes léto, že klienti jedou na dovču a za tři týdny přijedou.
Mluvčí 1
Mě napadá jako možná inovace k tomu připojit i tu dovču.
Mluvčí 2
Ještě zařídit to s dovčou.
Mluvčí 1
No jasně. Vy hodně komunikujete s klienty přes sociální média, jste aktivní, já to považuji za unikátní vlastně tady v tomhle tom oboru. Pojď s námi posdílet, která média vám fungují, proč, jaké jsou zásady dobré komunikace v tomhle oboru, specificky na sociálních sítích.
Mluvčí 2
Paradoxně, tys to řekl, že konkurence je vůbec třeba Instagram, nám funguje jako naprosto skvěle Instagram, my tam máme nějakých teďka 32, 33 tisíc sledujících. Ono ty sledující nejsou úplně tou základní proměnou, ale teďka se nám podařilo točit vlastně hezké spolupráce, to řeknu s Martinou Pártlou, kde to video bylo vtipné, nevím, jestli jsi to viděl, kdyžtak se na to podívej.
Mluvčí 1
Ještě ne, ale podívám se.
Mluvčí 2
A podařilo se organicky vlastně 900 tisíc shlédnutí a mělo to jako i asi 500 komentářů, prostě obrovský ohlas a bylo to právě to, co jsme my. Tak my se to, ten obor, snažíme dělat ne tak rigidně, ale jako s vtipem, občas si tak jako zarajeme. Třeba teďka jsem točil video s řemeslníky, kde tam popisuju podomítkové baterky, taková jako standardní věc, prostě podomítkové baterky, ať si každý rozhodne, jestli chce, nebo nechce mít doma, prostě řekneme výhody a nevýhody. A ono to mělo 200 tisíc jako shlédnutí a obrovská vlna nevole těch řemeslníků, jak je to jako, jak lžeme a jak to vůbec není pravda. Takže myslím, že nás tohle právě rozlišuje, že se nebojíme říct třeba i pravdu. Já jsem teďka říkal jeden fuck-up prostě na video, co se nám nepovedlo na realizaci, jsme v tom upřímní, otevření a ten Instagram nám funguje skvěle. Pak TikTok, taky takový jako, že začínáme si hrát s mladou generací, jako s mladší, aby nám dorostla, takže pro nás už i cílová skupina prostě 15, 18 let dává smysl, protože za pět, deset let tu koupelnu taky budou třeba potřebovat. Takže Instagram určitě. Pinterest nám velmi dobře funguje tím, že jsme ve vizuálu, tak taky, ale tam je to takové minimální, tam je to spíš prohlížení, ale základ je Instagram.
Mluvčí 1
Rozlišujete věkové skupiny? Věnujete se tomu, že máte speciální strategii nebo komunikační mix pro různé věkové kategorie?
Mluvčí 2
Právě že máme. Ten TikTok je hodně od takových, od těch 15, 18 let do těch 22, 25. Instagram nám funguje skvěle na 25 až 45, to je ta cílová skupina, která tam je, ale nechci zase říct, že třeba měl jsem klientku, které bylo 65, třeba 60, 70 let a byla z Instagramu, takže není to už takové, že by to bylo v tomhle věku. A pro tu vyšší, nechci říkat starší generaci, je to vždycky takové jako starší, tak tam je to hodně zaměřené na odbornost, takže děláme hodně odborná témata, píšeme třeba články na blog na webu o tom, jak udržovat koupelnu, jak se realizuje tohle, jak se starat o ty věci. Je to takový jako průlet všemi těmi kategoriemi.
Mluvčí 1
To mě vede k otázce, jestli u koupelen a realizací koupelen můžou existovat loajální zákazníci, protože vlastně koupelna je něco, co si lidé obvykle zařizují na dlouhá léta, někdy desítky let. Má smysl investovat do vztahu se zákazníky, kteří se vrátí třeba až za 20 let?
Mluvčí 2
Určitě má, protože tam je to doporučení. My tím, že máme cílovou skupinu střední, vyšší třída, tak oni mají hodně známých a my tím, že získáváme zpětnou vazbu a ptáme se klientů v rámci té zákaznické cesty, jak ses ptal, tak se ptáme, jak na nás přišli, a to doporučení je úplný jako základ, takže za mě má. Z druhé strany není to jak chodit do pekárny, že když jsi spokojený, tak tam jdeš prostě každý den a to pečivo si tam koupíš, protože to je jako dobré. Tady je to tak 20 let, jako čekáš. Na druhou stranu se nám stává, že u nás nakoupí babička, pak přijdou její děti a pak přijdou ještě její děti, a to je na jako pro mě neuvěřitelné. To si pak říkám, že takhle to děláme správně.
Mluvčí 1
To je skvělé. Já si myslím, že ta doba dneska je hodně o tom potvrzování, o tom svědectví toho, že ty věci fungovaly, protože všechna řemesla mají takové jako ambivalentní reference, řekněme. Takže to, co považuji za skvělé u vás, je, že si tohle uvědomujete a že pro vás je dominantní právě ta pozitivní zákaznická zkušenost, protože evidentně to dělá další byznys.
Mluvčí 2
Určitě, určitě.
Mluvčí 1
Vy máte vydefinováno, že chcete být mezi třemi nejlepšími koupelnovými značkami v České republice do pěti let. Co to znamená být nejlepší koupelnová značka?
Mluvčí 2
Já tady, já to řeknu přes vizi, kterou jsem si vydefinoval. My chceme být vnímáni jako značka, která nemá v Česku ekvivalent, a když se řekne koupelna se full servisem, kdy to nechceš prostě řešit, chceš to mít krásné, hezké, funkční, a když půjde do tuhého, tak se o tebe někdo postará, tak chceme být, abychom se vybavili vlastně my, aby se prostě v tuhle chvíli klienti měli jako tu variantu koupelny s review, protože ono být nejlepší jako vždycky, vždycky tam něco, je to o tom úhlu pohledu, a pro mě je zásadní jako tohle. Nechci být nejlepší v ceně, prostě nemůžu být nejlepší v ceně, ale v tom zákaznickém servisu, k tomu přístupu, že ty lidi vědí, že když budou mít fakt problém, že se tady o ně někdo postará, že se o ně někdo zajímá, a že pro nás jsou důležití, jako upřímně.
Mluvčí 1
Jak důležité je pro tebe mít vizi?
Mluvčí 2
Je, jako je. Já takhle, ono byl takový rozdíl, já jsem tu vizi vždycky v hlavě měl, ale nebyla na papíře, tak teďka jsem si ji popsal a zjistil jsem jednu trošku takovou stinnou stránku vize, že tím, jak se každý den jako vyvíjíme a jsme ovlivňovatelní, tak bych tu vizi taky mohl jako měnit. Takže se dám k tomu pravidelněji, teďka vytvořil jsem strategii a říkám: "Hele, nechám ji půl roku být, nejde to prostě, každý měsíc do ní koukám, trošku jí tvaruju, ten základ, ale ten princip tam držím, nemůžu, abych s tím nehýbal doprava, doleva, nahoru, dolů, a ten tým se mi pak nerozsypal, i když i to se někdy teda děje."
Mluvčí 1
A když k tomu přidáme ještě důležitost hodnot, máte vydefinované hodnoty?
Mluvčí 2
Máme, máme, měli jsme jich 12, a já jsem říkal: "Hele, to není zapamatovatelné," tak teďka jsem udělal čtyři. Kvalita, zodpovědnost, týmovost a otevřenost.
Mluvčí 1
Co ti to zařizuje u toho týmu?
Mluvčí 2
Zařizuje to, že na tom jako je krásně vidět, jestli jsou připojení, nebo nejsou připojení, jako ty konkrétní situace. Já dám příklad, když prostě bude půlka týmu nemocná, protože prostě nemoci, virózy a podzim třeba, tak já se zvednu a v neděli, a v sobotu, nebo v sobotu a v neděli jdu prodávat. To by pro mě týmovost a úplně stejnou věc vlastně potřebuji od toho svého týmu. Nechci, nebo očekávám, prostě potřebuji, a když se nepotkáváme, tak v tom týmu jakoby nevydrží. Zodpovědnost za svoje prostě kroky. Já sám mám hodně takovou transformaci, kterou jestli se třeba můžu ještě vrátit na začátek, pro mě mě vytvarovalo to, že já jsem převzal v těch 18 letech a potom v těch 23, když jsem přebíral tu firmu, jako plně zodpovědný za to, jestli to dokážu, nebo nedokážu. U mě to bylo jako prostě, je to moje, je to můj úspěch, nebo i neúspěch. Vždycky tam mohlo být to, že to nedopadne, a tohle chci od toho svého týmu prostě, aby přebírali zodpovědnost. Otevřenost, aby o tom komunikovali, aby prostě mluvili, a kvalita je propsaná napříč naší firmou, to znamená i kvalita zákaznického servisu, zboží, prostě všeho, co děláme, pro mě je důležitá kvalita.
Mluvčí 1
Jak vedeš lidi k tomu, aby přebírali zodpovědnost?
Mluvčí 2
Pracuju s nimi pravidelně, věnuju se jim, mají prostor za mnou chodit se svými potřebami, se svými problémy, i se svými emocemi třeba, takže jsem takový ten jako hybridní v tom, že jsem schopný být manažer, takže dávám jako zadání, jsem schopný být lídr, když je to, když to firma potřebuje, parťák, kolega, ale pracuju s nimi pravidelně. Mám teďka čtyři manažery a sedím s nimi minimálně dvakrát do měsíce na dvě až tři hodiny, a tam prostě makáme.
Mluvčí 1
Což je ve vašem oboru taky poměrně asi eh unikátní záležitost. Eh, jsou ještě nějaké kroky, které máš připravené pro to, abyste patřili mezi ty nejlepší koupelnová studia?
Mluvčí 2
Eh, hodně koukám na procesy, na to, jak to, na to, jak to zlepšit, zjednodušit. Eh, potom samozřejmě mě obrovsky inspiruje to cestování a získávání těch zkušeností z toho, z toho světa, a hlavně energie u nás. Prostě já mám tu vizi, že fakt tam jako dojdeme, i když třeba ty poslední dva roky jsou náročné, ten trh, ta stavařina jako klesla dle analýz, prodejci helou o 50 % míň. My jsme byli hodně, hodně, hodně zaměření na novostavby, tak jsme začali dělat rekonstrukce na klíč, to nám trošku dalo, my furt rosteme, ale mně přijde, že je to o tom nastavení mindsetu, že pokud já jako manažer, a samozřejmě jsem i v roli majitele, a v té firmě nefunguju jako majitel, ale jako ředitel, CEO, tak když budu mít dobře nastavenou hlavu, tak to prostě dokážeme. A vidím to i na sobě, když ji dobře nastavenou nemám, nejsem jako stroj, takže procházím si taky těžkými chvílemi, tak to je vidět na té atmosféře, na té energii toho týmu, takže.
Mluvčí 1
Co děláš v okamžiku, kdy tu hlavu dobře nastavenou nemáš?
Mluvčí 2
Já se snažím to všechno držet tak, abych se do toho nedostal, takže velmi dobře se stravuji, nebo to, co moje tělo potřebuje, mám stravu. Já jsem, když jsem začínal, tak jsem měl 120 kilo, úplně nesportovec, teďka chodím pětkrát týdně cvičit crossfit, chystám se i na takové jako amatérské lokální závody. Obrovsky mě to baví, i tím, že mám ze svých nějakých filozofií být jako nejlepší, ono to tady zaznělo i do té firmy, tak někdy ve firmě je to rizikové, tak si tohle snažím naplňovat na tom crossfitu. Takže sport, chodím do sauny dvakrát týdně, snažím se prostě o sebe starat, nějaké jako psychohygiena a všechno, aby to jako fungovalo. U mě to je ale hodně provázané s fyzickou zdatností, psychická zdatnost, když tělo funguje, tak je to i psychicky dobře.
Mluvčí 1
Když cestuješ, které destinace v tobě vyvolaly takový ten moment, že tě to chytilo za srdíčko a vytvořilo nějaký transformační potenciál i v životě, nejenom v té odbornosti? To jsou taková místa?
Mluvčí 2
Taková, kde vidíš jako na místě chudobu, a to, že prostě se fakt máme jako velmi dobře, nechci říct jak, ale pro mě, pro mě prostě přijde, že my se máme skvěle, a málo si toho vážíme, proto každé ráno a večer se snažím jako říct: "Hele, vděčnost za to všechno, co tady jako je." Takže to není jako pětihvězdičkový hotel, tam jako nic, tam nic jako nezískáš, nebo za mě teda nic nezískáš, příroda, nějaká jako divočina v uvozovkách, jiná neprozkoumaná místa, a taková ta surovost těch států, prostě že jdeš a víš, že to není jenom to sluníčkové.
Mluvčí 1
Ještě zůstanu u toho, když cestuješ. Rozhlížíš se po možnosti expandovat do zahraničí, je to pro tebe lákavá varianta?
Mluvčí 2
Ona by lákavá byla, ale já si myslím, že tam ztrácí to punct té rodinné firmy, a já chci stále být rodinná firma, a i tak jako být vnímán. To znamená, podle mě už s tou velikostí, už teďka jako narážíme, že nám kolegové začali říkat: "My jsme přicházeli před třemi, čtyřmi lety do rodinné firmy, a teďka už se to tak jako korporátí, ty jo, a to máme jako kolem 100 milionů obratu, jo, takže to není nějaká jako miliarda, ale já vlastně chci tu rodinnou firmu," a mně přijde, že to je proč jako ten obor dělám, že to nechci boostovat do nějaké jako obrovské velikosti. A i hodně poslouchám, že když třeba jako firma česká, která je úspěšná v Česku, jde potom expandovat na německý, prostě slovenský, polský trh, že se to tam, je to úplně jiný obor. Já to tam neznám, já to jako, já chodím hlavně do míst, které mně přijde, že mám nějak jako načtené, ne úplně jako že bych tam žil, a třeba Hradec jsem věděl, že on je u Pardubic, je to 20 kilometrů šíře, říkám: "Proč jdeš do Hradce, když máš studio v Pardubicích?" Já jsem tam vyrostl a věděl jsem, že tam to trefíme, a taky se to tak jako povedlo, Hradec je skvělý, takže neplánuju, jako přijde mi, že to už by nebylo prostě to, co chceme být.
Mluvčí 1
Když zůstaneme u té rodinnosti, pokud je to ke sdílení, jací členové rodiny se podílí vlastně na tom tvém byznysu?
Mluvčí 2
Dělám na tom se svojí ženou, teďka už na full time se vrátila po mateřské, mám dvě děti malé, takže už je se mnou každý den, divné. Pak mamka a sestra Barča, takže mamka nám dělá na účetním, prostě kontroluje krémy záda, aby to bylo všechno prostě, aby nic neutíkalo, a Barča má u nás na starosti koncept, což je vlastně ten vizuál studia, ona je v tom naprosto parádní, prostě umí to hezky navrhnout, má ten přesah, jinak na to kouká, takže takhle aktuálně na to makáme.
Mluvčí 1
Bylo to takhle vždycky, nebo jste museli hledat ty svoje pozice v rámci rodinné firmy?
Mluvčí 2
Hledat, jako bylo to škatula ta hýbejte se, a bylo to i trošku takové mojí jako, já nechci říct mladistvou nerozvážností, ale já jsem hnedka ty lidi chtěl jako, aby šli ve mých jako stopách, a ono to nešlo, ono prostě každý je osobitost. A třeba u Barči to bylo, že jsem jí jako: "Tak budeš obchodní ředitelka, budeš tohle, budeš tohle," takhle to nefunguje, to prostě v tom systému si ta daná osoba musí najít to své jakoby smysl, tu svou hodnotu sama, a Barča podle mě se trefila teďka s tím designem a s tím konceptem těch studií a produktů.
Mluvčí 1
Propisuje se ten byznys do vašeho života mimo byznys, pokud existuje život mimo byznys u rodinné firmy?
Mluvčí 2
Lhal bych, kdybych říkal, že to nemáme doma, jako já ne, já a já jsem s tím v pohodě, já jsem se tomu bránil dva roky zpátky, tři roky zpátky, vždycky odjezd na dovolenou, říkám: "Tak na dovolené budu odpočívat, nebude firma, nebude nic," a samozřejmě byl to úplný opak. Tak eh, jako jo, prostě řešíme práci, a mně přijde, že se o tom jako hezky bavíme a umíme ji vypnout, ale jako teďka jsem byl o víkendu s dětmi v ZOO, a tam prostě nepřemýšlím nad prací, jsem přemýšlel, aby mě nějaké zvíře nesežralo.
Mluvčí 1
Jo, k tomu se připojuji, všichni říkají: "Hlavně nepodnikejte se ženou," já to mám stejně, a mám v tom spíš výhody než nevýhody, a ten odjezd na dovolenou znamená, že se můžeme pověnovat i těm tématům, na které jinak není čas, ale obvykle s tím byznysem souvisí. Eh, jak ty osobně se vyrovnáváš s tím tlakem, že vedeš rodinnou firmu? Protože dokud v rodinné firmě je úspěch, tak je to snazší než když přijdou těžké doby. Eh, co pomáhá tobě osobně?
Mluvčí 2
Hm, my jsme ti těžké, mně přijde, že ty těžké doby prožíváme stále, ono jako v podnikání, jestli mi někdo řekne, že prostě neřeší problémy, neřeší těžké doby, tak mně přijde, že nepodniká, a nebo že nehledá tu cestu, jak jako se zdokonalovat a posouvat. Eh, mně dobře funguje otevřenost a popisovat to, mně někdy stačí, i když si nastavím zrcadlo, já říkám: "Teďka jsem si to jako pojmenoval, že mě hele, teďka si jenom přes tebe vlastně jako nastavuju to, co jako myšlenky a ty pocity, prosím, nereaguj mi, nebo nerozhoduj to, není to tvoje zodpovědnost." Hm, pak samozřejmě já funguju na tom sportu, já si vyčistím hlavu na crossfitu, se úplně zničím, prostě je mi pak druhý den úplně ne moc dobře, jsem bolí mě svaly, ale potom, až to jako tělo zregeneruje, tak má čistou hlavu. Skvělá je na to sauna, už jsem taky říkal, prostě sauna mě vypíná úplně ty negativní pocity, a hlavně se k tomu stavět čelem, jakože upřímně hledat tu cestu, a je na každou situaci. Já jsem teďka zjistil, že i když udělám rozhodnutí, tak pak ještě konstruuju pět dalších variant, a ty si jako zpětně zase analyzuju, že to není jedna varianta, je jedna cesta, že bych si řekl: "Tak teďka jdeme na to studio," ono to způsobí třeba nějaký problém nebo nějaké strasti, ale mám vždycky nějakou, mám tam vždycky nějakou ještě tu jako další část, další možnost, a přemýšlím nad tím i dál, hodně jako přemýšlím. Mně přijde, že pracuju nonstop v tom, já jsem zrovna dneska, než jsem sem jel, tak jsem se v noci probudil, a to se mi moc nestává, začal jsem přemýšlet nad nějakou jako věcí, nějak mě to začalo skákat, tak jsem v pohodce usnul, a ale byl jsem spokojený, rád, že jsem si to jako tam dal.
Mluvčí 1
Že to je vyřešené.
Mluvčí 2
Já myslím, že je.
Mluvčí 1
Kam se obrací CEO, tedy ten, který už nad sebou obvykle manažersky nikoho nemá, když potřebuje radu, když potřebuje pomoc?
Mluvčí 2
Já bych řekl, že se můžu obracet na majitele, bohužel toho nad sebou taky jako v jiné osobě nemám. Momentálně se hodně inspiruju jako v rámci podcastů, čtu knížky, mě ty knížky, a ne knížky jenom v rámci jako byznysu, ale hodně filozofické a psychologické. Třeba teďka téma koncentračních táborů, vím, že to je takové nemilé, ale i pro mě je tohle vlastně jako ta jako inspirace toho, že fakt jako se máme sakra skvěle, a jako vážit si toho. A pak mám samozřejmě své mentory, když fakt už potřebuju provést tím, tak se obrátím na lidi, kterým v tomhle věřím, studuju, vzdělávám se, a bavím se s tebou.
Mluvčí 1
A co ti dává vzdělávání?
Mluvčí 2
Mě to uzemňuje, mě to dostává jako do té stability, že máš pak ty možnosti, že když se vzděláváš, tak vytváříš v hlavě varianty na tu danou jako věc. Eh, ono, když se to pak propojí těmi zkušenostmi v tom životě, tak to není jedna impulzivní reaktivní varianta, ale je jich to třeba jako pět, a už si jako můžeš rozmýšlet, kterou cestou se vydáš, a ono neznamená, že třeba ta cesta bude správná, ona může být ještě horší než ta jako, která by byla impulzivní, ale je hezké to pozorovat vědomě, takže tohle mi dává vzdělání. Eh, hodně jsem byl vedený k tomu vzdělávat se ve všem, a vlastně v ničem, a teďka si vybírám jenom to, co potřebuju pro tu danou situaci, jak hledám to, co mi je blízké, a co mi dle mě asi může pomoct.
Mluvčí 1
A jak zařizuješ to, že eh těm lidem v tvém týmu záleží na tom růstu aspoň podobně jako tobě, protože u toho CEO je to jednoduché, prostě nikomu nezáleží obvykle na té firmě víc než jemu, ale potřebuješ ty lidi připojit, a já cítím, že u vás to funguje, takže eh potřebuju, aby ses s námi podělil o ty triky, které používáš k tomu, aby ti lidi chtěli stejně jako ty.
Mluvčí 2
Já první věc, kterou jsem musel udělat, přijmu fakt, že nikdo, že ti ostatní lidi nebudou připojení jako já, a nebudou to prostě chtít tak jako já. Já jsem strašně trpěl, když jsem si říkal: "Proč to sakra nechce? Proč, proč?" Jsem vím proč, ne, to nefunguje. Teďka jsem začal říkat: "Hele, je to v pořádku." Druhá věc, já si asi zklamu, ale připojenost se zajišťuje taky tím, že se mi půlka týmu rozpadla, prostě půlka obchodního týmu tou změnou, a tím jakože chceme růst, chceme to dělat kvalitně, pořádně, je pro nás klient důležitý, budeme volat o zpětnou vazbu po měsíci, a i po roce, tak se to hodně lidem nelíbilo, a prostě nechtěli, takže půlka lidí eh mi jako teďka vlastně se rozpadl obchodní tým, eh což beru jako i to jako připojení k tomu, spíš ne teda nepřipojení. No ale zase ta druhá část lidí, my jsme teďka měli v úterý obchodní poradu, kterou já mám obchodní ředitelku, kterou se jmenuje Věta, byl tam obchodní tým, a já jsem tam viděl, jak jsou všichni připojení, jakože z toho pozorovatelského hlediska, jak to šlape, jaká je tam energie, mě tohle naplňuje. Pro mě, já vždycky říkám v týmu, pro mě nejsou důležité úplně jako čísla, ony jsou nutné k tomu, aby ten byznys mohl fungovat, ale pro mě je důležité ty hodnoty, ten pocit, ta spokojenost moje tím, že jsou ti lidi spokojení, že si zažívají u mě úspěchy. Já mám jednu základní věc, pokud si u mě člen týmu nebo kolega nezačne nebo je jako zažívat úspěchy, tak u nás nemá co dělat, to jsou prostě jejich, a tím jsou běžně moje.
Mluvčí 1
Kde vzniká odvaha ukončit nějaký vztah, když to nefunguje?
Mluvčí 2
Ty jo, musím ti říct, že teďka jsme měli jedno z nejtěžších rozhodnutí ukončit se skvělým kolegou, skvělým kolegou vlastně vztah, kdy mně přišlo, že v té firmě před třemi lety to fungovalo naprosto parádně, prostě bylo to nejlepší, nejlepší vlastně, stálo to na něm. No ale bylo to úplně opak toho, co potřebovala teďka firma, a trošku se to vyhrotilo, na druhou stranu já jsem v tom měl to vědomí, že jako v pohodě, mně to začalo trošku brnkat na ty filozofie, a asi takhle, jako ty vztahy jít do prostě teďka už mám tak, že když něco cítím, tak otevřeně, díky té hodnotě otevřeného popisu, že takhle to nejde, a jdu to řešit, jdu to jako hledat. Dřív jsem to v sobě dusil, bylo mi z toho zle, půl roku jsem se rozmýšlel, jestli to je rozhodnutí udělat nebo neudělat hned. Já říkám vždycky jako, a v roli CEO konkrétně, jako mít v hlavě 10 věcí rozdělaných, by mě zabilo.
Mluvčí 1
Hm, a je to hlavně v zájmu obou zúčastněných vlastně, protože i to, že umožníš tomu člověku odejít, a je to zřejmé, tak se mu vytvoří příležitost začít nějakou novou kariéru.
Mluvčí 2
Vždycky jde za lepším, v té dané situaci ten, protože není, tak vždycky najde něco za mě jako lepšího, a firmy se mění, je to za mě jako dobře, že se ten systém prostě jako furt optimalizuje.
Mluvčí 1
Kde hledáš inspiraci, jak pro podnikatelské, tak pro životní rozvíjení se?
Mluvčí 2
Už jsem to říkal, příroda, četba, podcasty, inspiraci hledám i ve svojí ženě teda, protože mě obrovsky inspiruje, jak jako to je třeba věc, která já říkám pro nás jako rodinnou firmu, je pro mě obrovská síla. Já mám vedle sebe jako parťáky, kteří se mnou drží, a věřím jim, a věřím, že prostě mě nikdy jako nepodvedou, tak inspiraci i v tom, i té ženské empatii, protože žena je úplně jiný, úplně já jsem takový střelec, ona je taková jemná, a pro mě tohle je jako obrovská inspirace, ten byznys dělat i pro víc jako přemýšlet nad tím trošku jinak, a jinak už všechno tady vlastně bylo řečené.
Mluvčí 1
A když bychom měli prozkoumat, co tě pohání dopředu, a zkusit to rozdělit, zkusit to rozdělit, jestli je tam i nějaký strach, nějaké obavy, a jestli je tam něco, co tě naopak velmi přitahuje?
Mluvčí 2
Já chci, už jsem to říkal, já chci být vlastně v tom oboru fakt jako nejlepší, ono je těžké to vydefinovat, ale být v tom dobrý, jsou tam nějaké ambice, které mám, a potřebuju si vlastně naplnit. Teďka trošičku přemýšlím nad tím, jestli ty ambice jsou moje, nebo jsem si je jako, ony jsou vždycky moje, ale kde jsem je vzal, jestli trošku mi to nedefinuje ta skupina, v které se pohybuju, a velmi dobře to je pak vidět, jako když jsem sám, kde i jaká je ta realita. A mě pohání takové to, že jim to miluju, jako že já fakt mě baví, nehledě na to, co se děje, jestli je to problematické, jestli to jsou klidné vody. Mě obrovsky motivuje ta daná věc, já miluju ten obor, miluju prodávat koupelny, jako jsem obchodník tělemi duší, a mám to rád, jako myslím si, že bez toho to nejde, že kdyby to bylo jenom o penězích, tak já dělám úplně něco jiného, protože jako v tomhle oboru se fakt ty peníze těžce vydělávají, za mě teda ještě jsem nepřišel na recept, že by to bylo jako jednoduché to, aby to vydělalo hodně peněz. Pro mě základ milovat ten obor, to mě pohání.
Mluvčí 1
Je ještě něco dalšího, co bys doporučil začínajícím podnikatelům?
Mluvčí 2
Jedna z věcí, nebát se udělat chybu, chyba není špatně, chyba je v pořádku, potom mít emoce, a je jedno, jaké v aktuální situaci jsou, mě obrovsky posouvaly to, že někdy jsem to rozhodl fakt jako jak prostě velmi v emocích, a ono to někam jako nasměřovalo, mít tam ten cíl. Já, když jsem tu firmu přebíral, ona byla hodně v mínusu, a ty kolem lidi jako říkali: "To není možné, to není možné," ale já jsem tam viděl to světýlko na konci, já jsem tam viděl ty studia, ty hezké studia, ty víkendy jako s úsměvem s těmi klienty, a tohle mě hnalo, takže nebát se, nebát se prostě, a mít tam tu vizi, a věřit tomu, ale jako vnitřně věřit, a já nebudu lhát, já mám taky někdy strach, jsem jako normální člověk, prostě bojím se, ale ty strachy se na ně začínám, snažím koukat jako, co mi mají říct, co je tam pod tím, čeho se vlastně jako bojím, bojím se neúspěchu, nebo že se bojím toho, že to není vlastně to, co potřebuju. Ono to tělo, když se, já jsem ještě vlastně zkolaboval v roce 2020, panické ataky jsou skvělé v tom, že tě dostanou dovnitř, to je jako meditace, trošku taková strachová meditace, ale mě to obrovsky posunulo k sobě, takže vnímám tělo, a ono to tělo řekne, když ho posloucháme.
Mluvčí 1
Mhm, takže by se dalo říct, co mi tenhle strach může přinést, jo, jak ho můžu pro sebe vytěžit?
Mluvčí 2
A někdy si říkám: "Teďka nechoď, prosím tě, teďka jedu," a já jsem se třeba nějakou dobu přestal bát lítat, to myslím si, že to je právě jako o tom, že z ničeho nic to prostě přijetí sebe sama mě obrovsky posunulo, jsem jít jako rád a být v pohodě sám se sebou, to si myslím, že je to jako podstatné.
Mluvčí 1
Matouši, kdy jsi se cítil opravdu úspěšný?
Mluvčí 2
Teďka s tebou tady, ne, to je samozřejmě úspěšný, víš, ono ten úspěch je hlavně hodně jako subjektivní a vnitřní, jako můj úspěch, já se cítím úspěšný, když vidím, jak mám děti na tom studiu, když to řeknu k práci, samozřejmě v rodině bych mohl se mohl říct tady povídat o tom hodinu, a když třeba vidím Emičku nebo Matyáše, jak vlastně jsou, jak jsou na tom studiu se mnou, mně to jako dává: "Hele, mám tady jako rodinnou firmu, mám tady ty děti," a samozřejmě takové ty základní věci, otevřeme studio, tak tam jsou ty hormony, prostě vidím krásné studio, otevřeli jsme Hradec, úspěch jako pro mě obrovský, a to jsme v té době měli dvě studia, otevřeli jsme Prahu, ty jo, obrovský úspěch. Pro mě úspěšnost ale je taky měřená tím, že vidím úspěchy svých lidí, já už jsem to i říkal, jakmile někomu se něco povede, teďka třeba kolegyně prodala v Praze jako naprosto nádhernou koupelnu, a pro mě tohle je ten její úspěch, a ta její radost, a ten její jako ty oči, jak září, to je pro mě ten úspěch, že jako to mě hřeje na srdíčku úplně nejvíc.
Mluvčí 1
Přátelé, to je Matouš Syrový. Matouši, ještě jednou moc děkuju, že jsi přijal pozvání a sdílel s námi svou cestu.
Mluvčí 2
Já moc taky děkuju, moc jsem si to užil, a těším se na další shledání.
Mluvčí 1
A pokud se vám to líbilo, tak nás odebírejte, lajkujte, komentujte, a já se budu moc těšit na setkání s dalšími úspěšnými lidmi.
