Mluvčí 1
Jmenuji se Jiří Koleňák a vítám vás u podcastu Úspěšní, kde spolu s mými hosty rozebíráme principy a návyky, které z nich dělají úspěšné lidi. Pojďme tedy na to: mým dnešním hostem je člověk, jehož kariéra by vydala na filmový scénář. Michal Vydržel je člověk, který začínal bez zázemí na ulicích New Yorku, a přesto se dostal až k večeři s Billem Gatesem, pracoval pro Goldman Sachs, Morgan Stanley i Microsoft, a dnes vede technologickou HR firmu Talentem, eh, a taky je tváří podcastu The Headhunted. Michale, vítej.
Mluvčí 2
Ahoj Jirko, a zdravím posluchače a diváky.
Mluvčí 1
Michale, každého se na úvod ptám, co mu udělalo v posledních dnech největší radost, tak co to bylo u tebe?
Mluvčí 2
Já jsem, já jsem nad tím přemýšlel, jak ses mě zeptal, a asi je to to, co jsem si určil na denní bázi, a sice když večer rekapituluju ten svůj den, tak jestli, eh, veškeré mé aktivity byly v tom spojení toho, kam mířím, a jestli jsem se aspoň o trochu polepšil. Takže vlastně já prožívám tu radost každý den, každý večer si to rekapituluju a říkám si: ano, udělal jsem něco pro to, abych byl o 0,01 % lepší, něco jsem dokázal navíc.
Mluvčí 1
Když srovnáš tuhle tvou denní rekapitulaci a vlastně jako přeroluješ ten svůj život na ten začátek, na na ten pobyt v New Yorku, co ti tehdy dalo sílu to zvládnout?
Mluvčí 2
Asi paradoxně, že jsem si zavřel veškerá zadní vrátka. Já jsem přiletěl do Ameriky a neměl jsem, jak ty víš, neměl jsem tam žádné prostředky kromě pár set dolarů, a komplet jsem všechno zabouchnul a jsem vlastně neměl možnost se vrátit zpět, protože mi to ego ani nepovolilo, jo, že bych neuspěl v Americe. A tu sílu mi dávalo právě to, že jsem neměl žádné jiné možnosti, já jsem neměl, jo, a když si člověk zvolí mezi tím umřít nebo nebo přežít, tak si zvolí tu volbu přežít v 99 %, a vlastně jsem čerpal z toho, že jsem si naprosto zavřel jakékoliv možnosti jít a dělat něco jiného, a musel jsem tam uspět.
Mluvčí 1
Je to poměrně radikální varianta, ale ona se dá vytvořit i v hlavě, podle mě, jako tady ten, tady ten mindset, že vlastně nemohu jinak, eh, je vlastně takové jako velmi silné rozhodnutí.
Mluvčí 2
Ono, eh, doopravdy, já jsem tehdá neměl moc možností, teď těch možností lidé mají hodně, a studenti nás poslouchají, a budoucí studenti, a mladá generace, jo, kudos vám, máte to teď o tisíckrát těžší, než jsme to měli my, když jsme měli nějakých možností, a to bylo fakt málo, a museli jsme v nich uspět. Teď těch možností máte tolik, a doopravdy se v tom babrat a vybrat je mnohem těžší. Já jsem je neměl, já jsem je zavřel, a tehdá v New Yorku se pracovalo jenom z New Yorku, žádný home office, že jo, a já jsem tam musel najít práci.
Mluvčí 1
Mhm, eh, jak jsi se dostal z ulice na Wall Street?
Mluvčí 2
Když o tom už teď zpětně přemýšlím, protože my si ty nitky spojujeme zpětně, že jo, my nevíme, co se děje v té době, tak vlastně, eh, k tomu pomohlo jediná věc, a to sice jít do té trafiky, koupit si tam, eh, New York Times, na zadní stránce New York Times byly inzeráty na práci, a rozpohybovat se, jo. Člověk, když si určí: chci se dostat na Wall Street, chci se dostat na Goldman Sachs, ty jo, tak můžeš přemýšlet denně o tom, jak, nevymyslíš to. Ty cesty jsou tak nevyzpytatelné, a pak se k tomu dostaneme, co je vlastně důležitější. Ty cesty jsou tak nevyzpytatelné, že ty si musíš určit ten cíl a udělat ten první krok, který vidíš. Pro mě to bylo jít skrz ulici, napříč ulici, v trafice si koupit New York Times, najít tam ten inzerát, jít do té budky, tam byly všechny ty phone booths, že jo, ty budky, a začít volat, jo. Takže první impuls a vůbec veškerý úspěch je za tím prvním malinkým krokem, který ultimátně, když se díváme zpátky, tak s tím neměl nic společného, ale všechno to začalo.
Mluvčí 1
Mhm, a ten potřebuje spoustu odvahy.
Mluvčí 2
Ten potřebuje, přesně, ten potřebuje si říct: já to chci změnit. Mhm, a změna potřebuje odvahu, protože je za ní strach.
Mluvčí 1
A vlastně naléhavost.
Mluvčí 2
Přesně tak, a ta naléhavost je vyudělaná těmi zavřenými vrátky. Když si necháš ta zadní vrátka, když máš po čem sáhnout, když máš peníze, eh, po kterých třeba sáhnout nebo se někoho zeptat, tak nikdy nedokážeš, nikdy neaktivuješ něco, co máš v sobě, ale ani to nevíš. Až ta nouze, až ten hlad, až, až ta desperation, se to říká v té angličtině, eh, desperace, prostě ta úzkost třeba, jo, tě dožene k tomu.
Mluvčí 1
Mhm, eh, byly finance automatickou první volbou, nebo spíš nějakým důsledkem toho, že tam se otevřela ta příležitost?
Mluvčí 2
Hm, byla to volba prestiže. První volba byla advertising, když jsem pak se dostal na vejšku v Kentucky, tak jsem první semestr strávil, nebo respektive první, eh, rok internship jsem strávil v Ogilvy and Maider, takže Ogilvy a advertising, a pak byla prestiž Goldman Sachs. A já jsem si určil, že se dostanu do Goldmanu, a vlastně se tak stalo. A, eh, ne, ty finance byly druhořadé, je to potřeba říct. Eh, co bylo prvořadé, je překonat tu největší překážku, a dostat se do Goldmana z Kentucky je skoro nemožné, protože oni interviewují jenom, že jo, Harvardy, Stanfordy a podobně. Mhm, takže pro mě to byl takový ten krok, který mi dával smysl.
Mluvčí 1
Mhm, eh, jaká byla ta cesta do Goldmanu?
Mluvčí 2
Hm, eh, co se týče náročnosti a procent, tak, eh, jo, tam berou jednoho z tisíce, z deseti tisíců. To znamená, že pokud se podíváme na pravděpodobnostní, eh, distribuci, tak já jsem byl nějaký outlier tam i v Kentucky, takže skoro nemožná, když se na to podíváš, tak jako není možné se dostat do Goldmana, skoro, jo, očividně je, jo. A pak dělání kroku, eh, který tě zvýrazní na té škole, to znamená, že já, když jsem byl na škole, tak už jsem první dva měsíce založil něco jako tehdy Facebook, všichni o mně věděli, pak jsem založil firemní noviny, naučil jsem se programovat PHP, MySQL a tak, začal jsem programovat web strany, začal jsem dělat školní web strany, začal jsem dělat, jak říkám, právě tehdá se to nejmenovalo Facebook pro nás, ale lounge, takzvaný Berria College Lounge, a vlastně byl jsem všude vidět. A pak už jsem byl tak vidět, že o mě projevil Trustee College zájem, a to byl mimochodem partner Goldman Sachs, asi 30 let vedl Global Equities na celém světě, a říkal: "Hele, Michale, já jsem o tobě slyšel, můžeš mě vyzvednout z letiště, rád bych si to poslechl." Mhm, takže osobní brand.
Mluvčí 1
Mhm, eh, asi i díky osobnímu brandu se ti podařilo získat dvě stipendia v celkové výši 450 000 dolarů. Eh, co rozhodlo o tom, že jsi uspěl právě ty?
Mluvčí 2
Mhm, mhm, a já jsem příchodem do Ameriky si všechno nasměroval, že tady to všechno je možné, a chtěl bych to zdůraznit, co je asi nejdůležitější, je si neklát žádné klacky, neházet si klacky pod nohy, tím, no, jak to udělám, to nejde, a podobně. Já jsem si řekl, že se dostanu na nejlepší školy na světě, a že to za mě zaplatí, což je pro MBA skoro nemožné, jak víš, tak americké MBA, aby dostal stýpko, tak to je hodně, hodně těžké. A asi prvotní nasměrování hlavy, jo, když jsem si jednou, já jsem uklízel Walmarty, sbíral jsem tam až výkašky z podlahy a podobně, a v tu chvíli já už jsem věděl, já jsem věděl, hele, zní to paradoxně, že ta stipendia mám, ačkoliv tam brali 30 lidí z 3 000, a už jsem tomu nedal žádnou jinou možnost. Jo, teď už máš knihy typu Tajemství, Secret, že jo, všichni, všichni už jedou kvantovou fyziku, všichni už vidí, že to je, že to je, že že už se to dá myšlenkami vytvořit, ale tehdá psal se 99, a kvantová ještě byla na začátku, magnetická rezonance, která to dokáže změřit, tak taky, a vlastně bylo to komplet nasměrování té hlavy na to, že jsem nedal té hlavě jinou možnost.
Mluvčí 1
Než uspět. Hm, eh, v Microsoftu jsi potom vedl analýzy asi za 65 miliard dolarů a reportoval jsi přímo Stevu Ballmerovi. Eh, jaký tlak to vyvolá ve člověku?
Mluvčí 2
Mně bylo 33 a zrovna jsem skončil MBA program na Virginii a dali mě vlastně veškerou analytiku revenue celosvětově, abych, eh, abych ty reporty připravoval pro senior leadership. To nebyl jenom Ballmer, to byl tehdá Kevin Turner, což byl COO, Chris Liddell, což byl CFO, a ten tlak je takový, že tam jsi ve tři ráno a pořád kontroluješ poslední čísla. Ballmer je absolutní magor na čísla, on si dokáže v 20 000 číslech seřazených do 100 sloupců, jo, a a a podobně řádků, on si dokáže během 10 sekund najít, co je tam špatně, ačkoliv to jde ze systému a ty systémy jsou špatně, takže musíš být precizní, je tam ten největší tlak, eh, víš, že tě to jako nebaví, že to nebylo vyloženě tak zábavné, jo, tady to korporátní reportování. No a největší vděk bylo, když se nikdo neozval, to znamená, že ty jsi odevzdal ty reporty na konci quarter, na konci čtvrtletí, na quarterly earnings review, eh, leželo to Ballmerovi na stole, a když jsi během 24 hodin nic neslyšel, tak jsi uspěl, jo, takže žádné děkuju, žádné, jo, prostě jako tvrdá práce, kdy jsme odcházeli z práce ve čtyři ráno a tak, to už teď moc se nevídá.
Mluvčí 1
Jasně.
Mluvčí 2
No a tlak, já jsem to bral jako samozřejmost, já jsem vystudoval ty školy, které nás připravovaly na to, vy budete víc organizace, a ani jsme nezvažovali nějaký ten tlak, ten přicházel přírodně už s tím.
Mluvčí 1
Mhm, co ti to dalo pro živost, tahle zkušenost?
Mluvčí 2
Hm, vrátíme se k tomu, proč jsem si zvolil Goldman Sachs a finance a všechno, a chtěl bych, aby to tady zaznělo i pro lidi, co jsou hnaní prestiží, dejte si na to pozor, a dostanete se do situace, kdy až vám bude víc, tak poznáte, že vlastně vám to jenom vzalo, že jediné, co jste si dokázali, je dokázali, a vlastně jste šli za něčím naprosto nepravým pro vás, pro vaši duši, pro vaši hlavu, a vy po 10 letech, 15 letech prací v korporaci, v korporaci zjistíte, že jste vlastně byli hnaní jenom prestiží společnosti, a co mi to dalo, je, že to můžu předávat, dělejte to jinak. A když kohokoliv mentoruju a koučuju, tak řeknu: "Hele, vykašli se na to, ty peníze přijdou tam, kde tě to bude nejvíc bavit, tam, kde máš největší vášeň, a ne to, co ta společnost říká, že je prestižní." Ono to zní krásně, jo, nebyl bych zvaný do podcastu, kdybych za sebou neměl tu historii, ale je na čase trochu i těžit z toho tak, že řekneme: "Vysejte se na to, běžte si za svojí vášní, protože ta vás dovede k těm penězům, a ne ta prestiž."
Mluvčí 1
Tohle říkal i Tomáš Baťa.
Mluvčí 2
Jo, nevím.
Mluvčí 1
No, no, říkal.
Mluvčí 2
Jo, je to, byla to tvrdá lekce, když člověk si dělá práci.
Mluvčí 1
Milujte tu práci a najděte si v ní tu vášeň, a peníze jsou potom logickým důsledkem, kterému vlastně nedokážete zabránit, aby přišel do vašeho života.
Mluvčí 2
Nepotřebuješ disciplínu, a v momentě, jak cokoliv drajbuješ disciplínou, tak je to varovný signál, že něco děláš na sílu.
Mluvčí 1
Mhm, eh, taky jsi byl na večeři u Billa Gatese, jak na tebe působil jako člověk, zakladatel Microsoftu?
Mluvčí 2
Tak celý ten dům, protože to bylo u něho doma, celý ten dům je dělaný do brazilského dřeva, takové ty statné kmeny a podobně, takže dřevo, kámen a podobně. Eh, nás tam pozvali, my jsme byli 40 MBA studentů vybraných z celého světa, eh, víš, a já nevím, jestli víš ten počet, kolik je MBA studentů na světě, já ne.
Mluvčí 1
Já taky ne.
Mluvčí 2
No, ale jich, že jo, 10 000.
Mluvčí 1
10 000.
Mluvčí 2
Přesně tak, a takže on si vybral těch 40, které si pozval domů, už to mimochodem nedělá, tehdá to byl poslední rok, kdy to dělal, dělal to každý rok pro těch 40 vybraných, a on jako takový je approachable, ačkoliv je introvert, jo, bavil se tam se všemi, eh, my jsme rychle šli, byl tam hlouček okolo něho, že jo, pak tam byli všichni vice prezidenti, což bylo, hele, paradoxní, ty jo, vice prezidenti jsou vice prezidenti světa, jako Microsofťáckého a podobně, lidi, kteří berou neskutečné miliardy, oni tam stáli u toho barbecue, a zase v porovnání s tím Billem, eh, ztratili takové to kouzlo, že jo, bylo to zajímavé vidět ty lidi, jo, na kterých se normálně stojí fronta, a byl jako takový čest tomu, co dokázal, že jo, čest i s tím, jak je introvertní, tak dokázal to vedle Ballmera, ježiš, ty jo, to bylo duo, že jo, dokázali to vymakat, a on je ten génius zatím vybírat si ty lidi, jak je ta knížka, ne co, ale kdo. Mhm, eh, tak vybírat si, kdo bude co dělat, protože jeho výběr toho managementu byl důvodem, proč Microsoft byl úspěšný.
Mluvčí 1
Mhm, to souvisí možná i s tím, že dnes vedeš Talentem, mhm, eh, firmu, která mění způsob náboru pomocí voicebotů a umělé inteligence, eh, v čem je ten váš přístup jiný?
Mluvčí 2
My jsme si řekli, že změníme komplet nábor, a já to spíš přeličím do toho, jak to funguje. Budeme hledat projekťáka, víme, že ten projekťák v 7:25 otevírá Facebook, anebo Instagram, anebo se nějakým způsobem pohybuje na síti. My ještě předtím uděláme s podobnými projekťáky focusku, kdy jim řekneme: "My víme, že nehledáte práci, ale my tady během hodiny uděláme vizuál, na který vy kliknete," a tomu projekťákovi se v 7:25, 26, eh, zatímco on scrolluje stories a různé reels a tak, tak se mu ukáže ten vizuál, na který on musí kliknout, protože je dělaný jeho PR, to je všechno fajn, že jo, jenže nám se třeba ozve na jednu pozici 200 měsíčně tady tím způsobem, oni na to kliknou, nepotřebují CV nebo nic, ale Tony, Tony je náš robot, jim pošle během tří hodin SMS a řekne: "Děkuju za zájem, já vám budu volat," a teď on volá, nedovolá se, volá, jo, a volá, dokud se nedovolá, anebo ty mu zavoláš v sobotu v 7:00 ráno, protože konečně máš čas, jo, a Tony tě přivítá jako: "Dobrý den, Jirko, jsem rád, že voláte zpátky, vy jste se nám přihlásil na tady tu, tady tu roli," takže tady tím stylem, a pak Tony udělá, hm, kolik, dvě a půl minuty představení role a zeptá se na nějaké otázky, a to je takový ten, my tomu neříkáme screening, my tomu říkáme jako first engagement, první kontakt s tou, s tím klientem nebo s tou, s tou, s tou příležitostí, a takhle my dokážeme udělat 150 engagementů, screeningu za minutu. Mhm, jo, takže si představ na ty vysoce náborové role, nebo nás třeba i Prazdory používal na jednu roli, kterou jako nešla najít, taková ta jíhala v kupce sena, a to se nám tady tím způsobem taky daří.
Mluvčí 1
Mhm, eh, s jakými klienty pracujete, co jsou ty typické role, které obsazujete?
Mluvčí 2
Děláme úplně všechno, eh, vyhýbáme se dvěma typům rolí, anebo respektive charakteru, a to je, hledáme CNCčkaře v Děčíně, který umí německy, no, tak ten už je dávno v Drážďanech, potažmo Berlín, že jo, mhm, a anebo Talentem, my potřebujeme lidi, ale víme, že naše nabídka je vysoce pod trhem a potřebujeme od vás najít, my víme, že je zklameme, my víme, hele, když chceš přetáhnout pasivního kandidáta, kterého mi kontaktuješ, protože to nejsou lidi, kteří jsou na portálech práce typu Jobs a CZ, Jobs a práce.cz, tak ho přetáhneš čím? Penězi, OK, ale pak i lepší kulturu a tak dál, a tak dál, ale ty peníze nikdy nemůžou být vyloženě pod tím trhem, takže hledáme úplně všechno, vyhýbáme se taky zdravotnictví a nechytáme v rybníce, kde nejsou žádné ryby typu Mladoboleslavsko.
Mluvčí 1
Mhm, no, jako rozumím, eh, pojďme se chvilku možná povrtat v pojmu pasivní kandidát.
Mluvčí 2
Hm, pasivní kandidát je, eh, hele, jak to vůbec funguje, ten recruitment teď, je, že i recruiting agentury a i interní nábory, jaké mají možnosti, vy, když budete do Newton shánět člověka, vyvěsit inzerát, eh, nebo oslovit agenturu, která vyvěsí inzerát, nebo má nějaké databáze, které jsou většinou absolutně irelevantní, ten trh se vyhne, takže takhle to funguje, že jo, šance, že zachytnete pasivního kandidáta, je nula, jak to, on vám nepůjde na inzerát, on na to ani nezareaguje, protože ten inzerát je psaný všeobecně, není psaný na něj, a jak teda zachytneš toho člověka, který 10 let si stěžuje, to může být pasivní, jo, on si stěžuje, doma už ho mají plné zuby, a on si stěžuje každý den doma, hele, já už bych to rád změnil, jenže půjde na Jobs.cz, no, tam vidí hordy nabídek a podobně, nemá ani CV udělané, jo, třeba půjde k vám na portál, jo, tak tam je nějaká všeobecná nabídka a zase nemá CV, takže se nepřihlásí, takže pasivní kandidát je ten, co chce změnit práci, ale není mu to naservírované před čumák, mhm, jo, a teď si vezmi, že my mu to naservírujeme, on nepotřebuje mít žádné CV, on tam vidí vizuál, na který zareaguje, za plat, který, nebo za mzdu, jo, který, nebo prostě za příjem, který je pro něj přijatelný, a tady tím způsobem on zareaguje, a tady tím způsobem my oslovujeme 80 % lidí, a ještě ti to prohrnám jinak, Jobsy mají, tuším, 350 000 návštěv ročně, mhm, lidí, kteří jsou aktivní, hodně z nich odejde, protože nemá CV, my máme ten rybník 8 milionů na Facebooku, jo, a nějakých, dejme tomu, 2 milionů na Instagramu, teď si nepamatuju ta čísla, v Čechách je 80 % lidí na Facebooku a 45 % na Instagramu, takže si to přeložíme do nějakých, já nevím, máš 8 milionů aktivních, tak z toho nějakých 40 %, jo, mhm, eh, a to jsou lidi, které my zasahujeme od rána do večera, a teď to ještě neděláme pod jménem té firmy, nedělali bychom pod vaším brandem, abychom vám nekazili jméno, že jo, to je člověk, který to pak vidí, tak si řekne, ty jo, já tam nechci, to oni všude inzerují, oni jsou všude, protože ty naše kampaně jsou efektivní, my to všechno děláme pod naším jménem, to je pasivní kandidát, který chce změnit, ale musíš mu to naservírovat.
Mluvčí 1
Mhm, jaké jsou podle tebe největší výzvy dnešního HR v době umělé inteligence, automatizace?
Mluvčí 2
Budeme to směřovat na Českou republiku, a to je nízká nezaměstnanost, a rozhodně používání starých nástrojů typu portály a podobně, kde prostě ti nejlepší lidi nepřijdou, ty jsi nejlepší v tom, co děláš, kdybys šel dělat podobnou funkci někde jinde, tak si ji rozhodně nejdeš hledat, protože tě baví ta práce, kterou děláš, ale kdyby ti někdo naservíroval a zaujalo by tě, tak bys, jo, takže oni, nejlepší kandidáti nepůjdou na job portály, to znamená, že jejich taky, jejich taky challenge je dostat se na ně a nespokojit se jenom s tím, co jim vedení říká, jo, tady si koupíme inzerát za 3 000, to stačí, pořád jdeš do průměrnosti, a abys udělal třeba 10x, jo, tak to nemůžeš udělat s průměrnými lidmi, takže to je, to je jejich největší challenge.
Mluvčí 1
Eh, jaký je tvůj názor na teď vlastně jako globální odklon od oddělení lidských zdrojů k People a a a podobným názvům?
Mluvčí 2
No, tak je to celkově takový ten posun z toho, že nesnáší, když se tomu říká resources, a resource je, eh, IT, a resource jsou money, a resource je tady to, že jo, takže, eh, takže to sleduje takový ten trend, a a je to dobře, jo, eh, my ultimátně hledáme myslitele, tvořitele, my už jako, už se to mění, to úspěšný člověk, kterého hledáme pro klienty, tak už největší atribut, který on musí mít, je, že musí být schopný tvořit, musí být schopný, a ne psát, jo, články a podobně, ale tvořit myšlenky, tvořit ideje, které pak už ti zpracuje ChatGPT a podobně, a tudíž to už není žádný resource, to už je doopravdy člověk, který, který určuje další chod společnosti a pomáhá těm hiring manažerům najít toho dalšího člověka a tak, jo, takže, eh, je to politicky korektní, a asi jako bych to viděl za to nejmenší zlo, ježiš, tak jim říkejme happiness manažeři, tak jim říkejme takhle.
Mluvčí 1
Ne, pro mě je dobré, že to minimálně má potenciál nastartovat nějakou změnu vnímání v té kultuře.
Mluvčí 2
Tak.
Mluvčí 1
Samozřejmě, když to jenom přejmenujeme a nic se nezmění, tak, eh, je to možná zbytečné.
Mluvčí 2
Spojí se to s tím, že HR by mělo prodávat firmu, to je vstupní takové okno, výloha, na kterou se dívají ti kandidáti, proto HR by nemělo navolávat od rána do večera a kandidáty a domlouvat schůzky, to by měl dělat robot, jo, ale HR jako takové, human resources, že jo, tak potažmo People, People Development a tak dál, a tak dál, by mělo doopravdy být schopné otevřít to okno a říct: "Podívejte se, jaký tady máme výhled, mimochodem máte na něj nahoře úplně úžasný výhled, že jo?"
Mluvčí 1
Ano.
Mluvčí 2
Jo, a tak dál, a tak dál.
Mluvčí 1
Používáme ho jako jeden z brand assetů.
Mluvčí 2
Nádherný.
Mluvčí 1
Michale, ty jsi také hostitelem podcastu The Headhunted, co tě vedlo k tomu, že jsi ho založil, a co tě na tom nejvíc baví?
Mluvčí 2
Co mě vedlo, je krátce vytvoření osobního brandu, kdy jsem zjistil, že než vytvořit firemní brand, tak je mnohem účinnější stavět firmu na třech, čtyřech influencerech, anebo ambasádorech, jo, abychom se vyhnuli tomu slovu, a půjdu trochu do minulosti, 2000, jo, v New Yorku padá Enron, nebo po celém světě, nebo prostě padá Enron, a tehdá nemáme sociální média, lidi křičí po nějaké spravedlnosti, jo, nedostává se jim to, tehdá i ti naši konzultanti v Goldmanu a v Morganu seděli na tom stejném patře, jo, a nikdo se prostě k nim nedostal, ti architekti, jo, a podobně, ti CEOs a tak, přišel 2008 znovu krize a všechno, a znovu neschopnost, jako, a pořád tiskoví mluvčí a tak, přišly Twittery a všechny tady ty, a už i v Americe pochopili, že to musí stavět úplně jinak, a že stavět společnost znamená nepromovat brand typu, jo, eh, slogany a podobně, ale všimni si, jak už nikdo nemá skoro slogan, to je úplná zbytečná věc, která zasírá ten čas, bere ten čas, a začalo se to stavět na osobních brandech, tudíž já jsem v Talentem řekl: "Budeme to stavět na třech lidech, ty budeš mluvit tady to, ty budeš mluvit za tady v tom rámci, a já budu dělat leadership," a k tomu se pojí Headhunted, jo, takže vlastně postavení celé firmy úplně na něčem jiném.
Mluvčí 1
Taky jsi napsal dvě e-knihy, a taky jsi napsal knihu "Buď svou značkou."
Mluvčí 2
Tak.
Mluvčí 1
Co tě k tomu vedlo?
Mluvčí 2
"Buď svou značkou" byla knížka, která vyšla zatím jenom v češtině, a bude jenom v češtině, a to z toho důvodu, že my narážíme u klientů, když headhuntujeme, na jeden velký problém, a to je: "Podívejte se, když kandidát má na výběr mezi dvěma firmami, tak si vybere tu, kde aspoň se o tom lídrovi něco dočte, kdy on něco píše, kdy on publikuje, kdy on třeba na LinkedInu řekne něco," a podobně, eh, protože samozřejmě ten určuje ten směr, a doopravdy se to stává, a je to průšvih současných CEOs, jednatelů a lidí, kteří řídí firmy, že si pořád myslí, že můžou zůstat v ústraní, ztrácejí lidi, na jako, ale fakt hodně ztrácí lidi, a "Buď svou značkou" byla knížka, která má sloužit pro to, aby si ji někdo koupil, má to málo stran, 150 stránek, nějak takhle, aby si ji někdo koupil a zjistil, že vlastně jediné, o čem to je, je překonat trochu strach, a že každý musíme tu značku tvořit, musíme, jo, hele, chtěl bych tam někde, eh, já lítám, já mám koníček lítání, chtěl bych někde bydlet na letišti v Maringoce a jenom lítat a podobně, a nikde nebýt viděný, asi jo, asi by mě to bavilo, můžu, ne, a "Buď svou značkou" je o tom, že jestliže člověk má to někam dotáhnout, tak bohužel musí, i ten největší introvert začít publikovat, začít psát, tvořit si značku.
Mluvčí 1
Je tohle to poselství? Eh, tvoje osobní, je to z té knihy, je tam ještě něco, co bys přidal k tomu budování osobního brandu?
Mluvčí 2
Je, je, a je zatím předávání zkušeností, a já jsem alergický na lidi, kteří teď třeba odchází do důchodu a už můžou něco změnit, žijí ve starých modelech, můžou předat mladší generaci něco, anebo nás, co jsme si prožili intenzitou tolik, že už bychom do toho důchodu mohli, a nepředávají, protože si říkají: "Proč, jo, proč bych já měl se někde objevovat?" a tak, takže je za tím i ta touha lidem urychlit cestu a říct jim: "Na jediném, na čem záleží, je udělat ten krok, a vy poznáte tu sílu, až když ten uděláte," takže já třeba nesu to poselství: "Udělejte ten krok, protože se nic nepodělá."
Mluvčí 1
Mhm, eh, co by měl udělat člověk pro to, aby podpořil tu svoji schopnost být headhuntnutelný?
Mluvčí 2
Hm, musíš si tvořit tu značku, aby byl viděn, tam máš dva modely, a jeden, a to je takový ten, hodně headhunterů to tady razí, ví a hýbají škatulata, ví, že tady ten šéf Škodovky může jít do tady toho šéfa, já nevím, Arvalu, jo, a tak dál, a tak dál, takže to je jedno, a ty většinou nemusí dělat nic, jenom být ve spojení s těmi headhuntery, to už tady ti lidi už začínají jít do jít do důchodu, a už vůbec tady ta celá, eh, tady to celé odvětví, tady toho způsobu, tady to řízení headhuntingu už začíná odstupovat, ustupovat, a teď doopravdy je to tvoření vlastní značky, hele, asi to nejjednodušší, psaní na LinkedIn, co si myslím o tom, co se děje v mém odvětví, kam si myslím, že to jde, eh, vyzdvihnutí týmu, s kterým pracuju, aby tam bylo vidět, že nejde jenom o toho člověka, ale jde o ten tým, a tak, takže, eh, úplně jako zkrátka, jestli nic neděláte, vzít si LinkedIn a napsat tam první příspěvek.
Mluvčí 1
Mhm, ty jsi vedl týmy napříč kontinenty prakticky, co je podle tebe klíčové pro efektivní leadership?
Mluvčí 2
Hm, já jsem, eh, měl na starost centrální východní Evropu zhruba 22 států, pak jsem působil na západní Evropě, absolutně dvě odlišné, eh, dvě odlišné, eh, organizace typu jako vedení západní východní, strávil jsem dost času v Kazachstánu, kde jsem spravoval byznys, eh, s Poláky jsem si užil své, s Rusáky, jo, v Rusku ještě v Moskvě, když jsme tam řídili byznys a podobně, a z hlediska takového toho, eh, celosvětového řízení různých multinational týmů, je to, je to asi ve třech, eh, pivotech, a to je jedno, slyšet je a pomáhat jim, druhé, kecat jim do toho co nejméně, protože oni tomu rozumí nejlíp, a třetí, a to nejdůležitější, je dostat k nim ty zdroje, které oni potřebují na úspěch.
Mluvčí 1
Mhm.
Mluvčí 2
Jo, tady ty tři věci.
Mluvčí 1
Eh, když bys měl vytitrovat, co dělá z manažera opravdového lídra?
Mluvčí 2
Hm, mhm, ehm, schopnost naslouchat bez, eh, judgmentu, bez, eh, jak se tomu říká v Číně?
Mluvčí 1
Odsuzování.
Mluvčí 2
Odsuzování, děkuju, anebo ani ne tak odsuzování, jako tvoření nějakých myšlenek na základě toho, jo, schopnost doopravdy slyšet bez, eh, vzání toho názoru, toho bias, toho interního názoru, jít do neutrálního pole.
Mluvčí 1
Mhm, eh, vy v Talentem zdůrazňujete partnerství a důslednost, eh, jak tyhle hodnoty přenášíte do vedení těch vašich týmů?
Mluvčí 2
Eh, důslednost je ve smyslu, co řekneme, tak to dokončíme až do konce, a partnerství je, chápeme, že jsme vás během prvního měsíce nezklamali, ale nenašli jsme vám toho, koho potřebujete, druhý měsíc to děláme zdarma, mhm, a protože nám záleží, my jsme headhunteři náturou, že jo, a nám záleží na tom, aby ten člověk, aby ta firma obsadila toho kandidáta, eh, kdežto kdybys šel k mediálce, tak jim záleží na tom, aby ti udělali dobrou reklamu, když půjdeš za voicebot řešením, tak jim záleží, aby ti dobře udělali voicebota, když půjdeš za někým, kdo ti vyprodukuje nějaký shortlist, tak ten shortlist, jo, ale jak nám záleží na tom, aby nám ta firma řekla: "Hele, my jsme s vámi našli toho klíčového člověka," tak vlastně i druhý měsíc potom ten headhunter dělá zdarma, abychom, a hodně věcí děláme zdarma, abychom třeba investujeme víc do těch reklam, jo, a nad rámec různých rozpočtů, abychom tomu našemu partnerovi vyhověli, mhm, jo, to razíme i v Americe, mimochodem.
Mluvčí 1
Mhm, když to potom dobře vychází, tak proč ne, že jo, to je, to je jako ta spokojenost klienta, je něco, co dlouhodobě je vlastně nepodkročitelné minimum, které vás udrží na trhu déle než pár měsíců nebo let.
Mluvčí 2
Řekl to i ten zakladatel Walmartu, že jo, jako já, já, můj, můj člověk, který mě může vyhodit, je můj zákazník.
Mluvčí 1
Hm, eh, když se zasníš a podíváš se na trh práce za 5 až 10 let, mhm, eh, co budou ty zásadní vlastnosti, které budou ceněné u lidí?
Mluvčí 2
Vlastnosti?
Mluvčí 1
Neptám se pro sebe, jo, ptám se pro naše studenty.
Mluvčí 2
Na čem máš teď pracovat?
Mluvčí 1
Máme jich, ale ne, samozřejmě, ptám se i pro sebe, ale našimi posluchači jsou taky naši studenti, kterým je dneska 20, eh, za 5 až 10 let jim bude 25, 30, to znamená, že pořád budou na startu, eh, pojďme jim dát nějaké rady na cestu, na čem, co, co u sebe rozvíjet.
Mluvčí 2
Rozdělím to do science, do vědy, lékařství a podobně, tak tam tvrdá expertiza v tom, co člověk dělá, a vymezení se na toho, aby byl fakt odborník a byl, a tvořil si ten brand, to je trochu jiná story, že jo, ale jinak, co nejvíc všeobecné, co nejvíc otevřené, co nejvíc otevřené změně, tvořitel, kreativec ve smyslu tvoření ne textů, ale tvoření kritických otázek na to, jak problém řešit, lidi z McKinsey to umí dobře, z Deloitte, BCG, jo, a tady ti konzultanti, to je skill, který bude nejvíc potřebný, protože i tady ti lidi dokážou pak vyprovokovat to AI na to, aby doopravdy sáhlo na ty nejhlubší analýzy, a to bude největší expertiza, to znamená vnímat okolí, to okolí jde tak rychle, to AI, technologie, že nesnažit se to pochopit a naučit, ale být na povrchu a vnímat ty základní struktury, to znamená, že ty, ten největší skill bude, jak syntetizovat všechno to množství těch informací do tří pivotních věcí, a málo lidí to umí, jo, to znamená nesnažit se doopravdy všemu pochopit, ale chápat všechno na pokraji, tak, abys z toho dokázal vytvořit ten obrázek, a pak dokázal těm technologiím říct, co mají za tebe dělat, mhm, tvořitel, tvořitel bude doopravdy to klíčové.
Mluvčí 1
Jaké jsou tvoje další plány? Pro Talentem podcast, nebo tvoji osobní misi?
Mluvčí 2
Aha, my to máme naprosto jasné, my to, hele, to je věc, která překvapuje všechny, co se s námi baví, my víme za pět let, že budeme celosvětovou značkou, víme, kdo nás bude akvírovat, ve smyslu typu společností, máme šest společností, které nás budou kupovat, Talentem je stavěné na to, aby se dostal co nejrychleji do světa tím, že budeme akvírovaní, to znamená, už teď raisujeme peníze na rozvoj v Americe, otevřeli jsme Austin, Texas, a tam začínáme řádit, což mě hrozně baví, neskutečně, protože jsem si tím splnil i to, že jsem Talentem dostal do Ameriky, domů pro mě, jo, a takže vytvořit s Talentem takovou značku, už teď nás začínají používat jiné agentury, takže vytvořit značku, kterou budou používat i teď konkurence, kdybys jako to tak nazval, a dostat do světa, a pak, hele, ty pomáháš se mnou dětem z dětských domovů, že jo, pohybujeme se na těch kempech a podobně, a to bude můj směr potom, co Talentem prodáme, tak, eh, pomáhat lidem, pomáhat dětem, eh, cestovat, a, eh, konečně dávat zpátky 100 % toho, co vlastně mně dali, eh, zpátky, my jsme tady nezmínili to, kde jsem, tak je 99 %, eh, 90 % to, jak mi lidé pomáhali, jak, jak v určitou chvíli mně řekli: "Vy jste Goldman Sachs, vy jste Morgan Stanley," všude do toho, já jsem nikdy jako tam nebyl sám, všude mi pomáhali lidi, a 10 % pak byla jako fakt dřina, ale jako neskutečná, patnáctihodinová dřina několik let.
Mluvčí 1
Mhm, ale tvoje práce byla vytvořit podmínky pro to, aby ti někdo vůbec mohl pomoct.
Mluvčí 2
V hlavě si vytvořit to, co chci, to bylo nejdůležitější, co chceš od života, je nejtěžší otázka, kterou kdokoliv se může zeptat, a pokud nemáš nemocné dítě a podobně, a víš, co chceš od života okamžitě, že jo, ale pokud jsme v komfortu, tak nejtěžší je zodpovědět si, co chci od života, a já jsem, eh, já v tom mám jasno, a všechno, i ten Austin, kde jsem potkal klíčové hráče pro Talentem, tak mi dává to, jenom, jenom mi to přihrává, ale kdybys se mě zeptal: "Vytvoř si, vytvoř si programově to, co se bude dít po jednotlivých krocích," tak to neuděláš, jo, takže já mám, kam se chceme dostat, a přesně, vytvořil jsem si tu představu.
Mluvčí 1
Mhm, závěrečná rada, tip, doporučení?
Mluvčí 2
Mhm, a nejdřív, nejdřív poděkování za to, že mě tady máš a že můžeme předávat, a další je: nikdy nebudete vědět, jak jste silní, dokud se do té situace nedostanete, a pak zjistíte, že existují síly, které k vám přijdou, a o kterých jste ani nevěděli, že se objeví na té spálené lodi, kterou jste za sebou nechali, tak se objeví úplně noví plachetníci s bílými plachtami, že okolo vás se začne tvořit prostředí, které vám bude fandit, ale dokud ten krok neuděláte, tak to nezjistíte a pojedete v tom status quo.
Mluvčí 1
Říká Michal: "Vydržel." Michale, moc děkuju, že jsi přijal pozvání a sdílel s námi svoje myšlenky.
Mluvčí 2
Děkuji moc za možnost předávat a možnost se s tebou na zajímavá, moc zajímavá témata pobavit.
Mluvčí 1
Díky, a vy, pokud jste to dokoukali až sem, tak nás odebírejte, lajkujte, a taky budeme rádi, když nás budete sdílet do toho svého okolí, protože tyhle myšlenky rozhodně za sdílení stojí. Já se těším při setkávání s dalšími zajímavými hosty.
