Mluvčí 1
Vítejte u další epizody podcastu Úspěšní. Jmenuji se Jiří Koleňák a společně s mými hosty probíráme jejich principy a návyky, které z nich dělají úspěšné lidi. Pokud se vám náš podcast líbí, tak nás nezapomeňte sdílet, komentovat nebo poslouchat třeba na cestách autem. Dnešním hostem je Vítek Čermák. Vítek je ekonom, mentor a ředitel jihomoravské kanceláře CzechInvestu. Pomáhá startupům, inovativním firmám i městům s jejich rozvojem více než 10 let. Působil v BIC Brno, Hospodářské komoře nebo na Mendelově univerzitě, kde se podílel na řízení a koordinaci projektů. V CzechInvestu stojí za podporou startupů, Smart City řešení a také za rozvojem regionálního inovačního ekosystému. Dlouhodobě věří v sílu inovací, podnikavosti a kreativity a dokáže propojovat lokální prostředí s mezinárodními investory. Ahoj Vítku, vítej v podcastu.
Mluvčí 2
Ahoj, díky moc za pozvání.
Mluvčí 1
Vítku, ty se dlouhodobě pohybuješ v prostředí startupů a inovací. Co tebe osobně na této oblasti nejvíc fascinuje?
Mluvčí 2
Tak musím říct, že je to vždycky osobnost toho zakladatele, protože když se takhle potkám na konzultaci právě s novým budoucím startupistou, tak on většinou je to tak, že on nebo ona, ona ve velké části už jsou to i ženy, z čehož máme velkou radost, ta přichází s velkou energií. Ta velká energie zároveň přichází s nějakou, dá se říct, když ne převratnou, tak minimálně velmi zajímavou inovativní myšlenkou a zároveň je vidět, jak na začátku je do toho zapálen, jak prostě tomu opravdu chce věřit. A mě strašně baví těmto lidem právě pomáhat a de facto nasměrovávat je, protože moje role tady není o tom, abych jim úplně předělával byznys plán, protože oni jsou ti, kteří s tím musí přijít, ale správně je nasměrovat a být jejich průvodcem tak, aby to potom dávalo smysl a aby z toho opravdu vznikl zajímavý startup.
Mluvčí 1
Jak bys popsal startupovou scénu na jižní Moravě teď ve srovnání s dobou, kdy jsi začínal?
Mluvčí 2
Musím říct, že je to progres a nechci to, aby to znělo tak, že za to může nějaký Vítek Čermák, ale ten timing a ta doba a ta celková podpora v Jihomoravském kraji je značná, protože už od roku 2003 máme v Jihomoravském kraji Jihomoravské inovační centrum, nyní známé jako JIC, a společně s ním rozvíjíme startupovou scénu hodně, dá se říct, i efektivně a hlavně s vášní, protože abyste to mohli dělat, tak vlastně vy to nemůžete dělat pro peníze. Tato práce se nedělá pro peníze, ale protože věříte tomu, že to, co děláte, dává smysl a že vlastně tím pomáháte jak startupům, tak potom tomu celému ekosystému a vlastně dostáváte ho do toho 21. století, do té moderní ekonomiky, do toho, kam vlastně ostatní vzhlíží a kde oni chtějí bydlet, žít, pracovat a podnikat.
Mluvčí 1
Proč je pro tebe Brno a jižní Morava tak silným centrem inovací?
Mluvčí 2
Tak je to o tom, že to rozhodnutí, že se staneme centrem inovací, už je tady více než 20 let nazpátek, protože třeba v takovém roce 2003, kdy vznikala první Jihomoravská inovační strategie, tak se strašně moc lidí smálo: "To budou vyhozené peníze, co to je brza se za papír, vy to dáte do šuplíku a nic z toho nebude." A opak se stal pravdou. A proč? Protože se všichni spojili, všichni ti podstatní hráči, spojily se univerzity, které produkují ty chytré mozky, spojil se krajský úřad, magistrát, vytvořilo se inovační centrum založené čtyřmi univerzitami a právě městem a krajem a ruku v ruce s těmito organizacemi tomu následně pomohl i stát, potažmo CzechInvest, a vytváří se tady dlouhodobě inovační ekosystém, který smysl dává. A díky tomu, když máte pěkné prostředí a víte, že tam vznikají ty chytré projekty, tak vás to o to víc baví a motivuje, abyste v tom regionu působili dál a abyste ten region i třeba dostali na úroveň, že se k němu budou ostatní vracet jako příklad dobré praxe. A to už se nám stává, že vlastně nejenom z České republiky, ale i třeba z příhraničních regionů, z dalších zemí, z Polska, Slovenska, Rakouska, přijedou a jedou se inspirovat, jak to třeba děláme tady, a validují se ty myšlenky, aby to šlo uplatnit u nich.
Mluvčí 1
Vítku, ty se pohybuješ v mezinárodním prostředí, dokážeš identifikovat nějaké rozdíly mezi investory třeba na jednotlivých kontinentech?
Mluvčí 2
Já bych to ukázal úplně exaktně na třech číslech. První číslo je 1000, potom 100 a pak 10. Co to znamená? V USA a v Severní Americe je 1000 dolarů venture kapitálového volného kapitálu na jednu hlavu, na jednoho obyvatele. V západní Evropě je to 100 dolarů a v České republice je to 10. Takže tím asi odpovídám na to, kde jsou zhruba tak ty rozdíly.
Mluvčí 1
OK, a jak se na to mají teda čeští startupisté připravit?
Mluvčí 2
Tak předně řečeno, česká VC scéna se hezky rozvíjí. Ono v 90. tady nebyla žádná a po miléniu to začalo vznikat a musíme říct, že už jsou tady jako desítky venture kapitálových fondů, které opravdu jako se snaží českým startupům pomáhat. Předně, jak se na to připravit? Mít opravdu dobrý záměr, který je validován trhem. Potom být schopen opravdu postavit zajímavý tým, který má v sobě všechny odborníky, který takový projekt potřebuje. A v neposlední řadě je to opravdu dobrá schopnost se prezentovat, schopnost vytrvání a společně s tím týmem hledání toho správného investora, protože většinou je to tak, že neinvestuje jeden VC fond, ale spíš skupinka dvou až čtyřech, kteří si rozdělí to riziko tak, aby tomu projektu ještě byli schopni více dát smart money a více ho posunout kupředu.
Mluvčí 1
Takže to, že se investuje skupinově, tak je primárně proto, aby se dělilo riziko.
Mluvčí 2
Přesně tak. A zároveň je to i výhoda pro toho startupistu samotného, protože má kolem sebe ne jednoho parťáka, ale hned několik a každý může mít specifickou znalost. A díky tomu on se potom rozvíjí koncepčněji a je rychleji třeba i na zahraničních trzích a díky tomu má šanci globálního úspěchu rychleji než s jedním investorem.
Mluvčí 1
Ty jsi v jednom článku řekl, že éra globalizace je za námi a nastává období podpory lokální ekonomiky. Jak se tohle konkrétně projevuje v Česku nebo na jižní Moravě?
Mluvčí 2
Já rád říkám, že vlastně jsme svědky takzvané globalizace a to znamená, že vlastně původně globálně zamýšlené produkty jsou upravovány k potřebám jednotlivých regionů a menších oblastí. A konkrétně u nás já cítím podporu lokální ekonomiky právě v rámci toho našeho regionálního inovačního ekosystému, že se snažíme hodně podporovat startupy vznikající napříč celým krajem, to znamená nejenom v Brně, ale aby právě se vytvářelo prostředí, které pomůže vzniku startupům ve Znojmě, v Hodoníně, v Blansku, v Boskovicích, prostě opravdu napříč celým krajem. A to tak, aby vlastně opravdu měli šanci nejenom pomoct a rozvíjet se tady u nás v kraji, ale s tím globálním aspektem. A zároveň ruku v ruce s tím je potřeba říct, že je potřeba to nějak nejenom pomáhat tomu, ale měřit to a také vlastně vytvářet k tomu ty podmínky. A CzechInvest k tomu má takové dva pěkné indikátory, které zase rádi ukazujeme městům, když jim pomáháme s budováním podnikatelského prostředí. A prvním indikátorem je takzvaná zranitelnost. Zranitelnost nám říká, kolik pracovních příležitostí přijdeme, pokud nám z regionu odejde nebo z daného okresu odejde největší zaměstnavatel. A to je opravdu exaktně změřené a dá se s tím pracovat a pro města je to hodně zajímavá informace. A s tím se dá pracovat potom v ohledu, jak třeba dál rozsektorovat podporu od nás nebo třeba jak dál jim pomáhat s revitalizací brownfieldů a budováním průmyslových zón. To znamená, to je jedna věc. A druhá, indikátor soběstačnosti. A ten je ještě zajímavější v tom, že vlastně ještě více akcentuje rozvoj té podnikavosti a podnikání, protože on nám říká, že čím víc se blíží k hodnotě 100, tak tím víc se dostáváme do takové jakože adekvátní úrovně, kde vlastně ten region nabízí dostatek podnikatelských a zaměstnaneckých příležitostí. A pokud jsme nad stovkou, tak jsme v úrovni, že naopak absorbuje je zvnějšku chytré mozky a pokud jsme významně pod, tak naopak je to takzvaný dojíždějící nebo dojezdový region. Takže i toto je jakože zajímavé a i z tohoto pohledu jako se snažíme to rozvíjet, takže je to o nějakém systémovém přístupu, o tom, že si nehrajeme, že my všechno víme nejlépe, ale že ta síla je v tom ekosystému, že ti jednotliví spolupracovníci, ať už je to to inovační centrum, Hospodářská komora, univerzity, město, kraj, CzechInvest, CzechTrade, tak jsou to ty subjekty, které to společně v regionu rozvíjí a posouvají kupředu.
Mluvčí 1
Jak často musíte ty jednotlivé startupy, které logicky sní o expanzi do zahraničí, vracet a držet trošku nohama na zemi a vracet je k myšlence, že ten jejich úspěch stojí na lokální komunitě a lokálním ekosystému a podpoře?
Mluvčí 2
My se snažíme hnedka v úvodu se s nimi o tom bavit, protože když ten celý region vlastně jim dává tu podporu, věnuje se jim, dává jim jak odborné poradenství, tak i třeba finanční podporu na rozvoj svých startupů, tak logicky chce, aby ten startup tady zakotvil. A když ale hovoříme o zakotveném startupu, tak to vůbec neznamená, že nemůže mít jako mezinárodní přesah, ale my chceme, aby vlastně třeba to R&D a nebo ten core tým zůstal zde, aby vlastně to byl i příklad pro ten daný region, jak se to hezky dá udělat, jak vlastně inspirovat další budoucí tvůrce startupů a pomoct jim s mezinárodním přesahem, to znamená s tou zahraniční expanzí. Ale vždycky na těch našich konzultacích zdůrazňujeme, že uděláme pro vás první poslední, ale prosím, centrum, ať už je to to R&D centrum nebo ten core tým, nechejte tu, zároveň tu nechejte daňový domicil, to je samozřejmě pro Česko též důležitý, uděláme pro vás opravdu maximum a pomůžeme do té zahraniční fáze.
Mluvčí 1
Ty už jsi na to trošku odpověděl v té předchozí tvojí odpovědi, ale jak moc dnes záleží na tom, jestli ten startup vzniká v Praze, v Brně nebo v některém z regionů? Jsou některá místa, která jsou v rámci České republiky výhodnější pro umístění toho startupu?
Mluvčí 2
Hezká otázka. Eh, stále se to zlepšuje a třeba oproti situaci na začátku milénia, kdy by to bylo jednoznačně jenom Praha-Brno, tak se to zlepšuje a už je tady několik takových krajských měst, které to myslí opravdu vážně. To znamená, jak Praha, tak Středočeský kraj jsou na tom dobře, Jihomoravský kraj je na tom velmi dobře, eh, velmi na tom šlapou v Moravskoslezském kraji a Plzeňském kraji. Jsou samozřejmě kraje, kde je to pro ně výzva a kde třeba je potřeba na tom ještě trochu více zapracovat, jako je třeba Vysočina nebo Karlovarský kraj, ale celkově tady jako vnímám opravdu eh, nejenom snahu, ale reálné kroky, kde eh, které ukazují, že se to významně lepší. Ale abych se vrátil k meritu té otázky, pořád si myslím, že nejlepší zázemí je v Praze a v Brně a můžu to ukázat i na číslech podpořených startupů v rámci Národního startupového programu Technologická inkubace, což je naše vlajková loď pro podporu technologických startupů v Česku, kde teďka máme více jak 230 podpořených startupů a stovka je z Prahy a Středočeského kraje, 50 je z Brna, 15 Moravskoslezský kraj, 15 Plzeň a zbytek jsou jednotky. Takže stále jako ta nejlepší varianta je si dát tu velkou čtyřku, stejně jako poradenství, tak i tady máme velkou čtyřku, Praha, Brno, Ostrava, Plzeň, ale neříkáme, že jiné kraje jsou nejlepší. Lepší, ale občas je to takové složitější.
Mluvčí 1
Jak se díváš na trend deep tech startupů? Není už jich moc? Mají šanci prorazit?
Mluvčí 2
Tak deep tech startup, on je specifický v tom, že on svůj produkt zakládá na opravdu hluboké výzkumné analýze. V tom projektu jsou často opravdu špičkoví výzkumníci, samozřejmě s lídrem, který má manažerské dovednosti a řeší globální problémy lidstva. To znamená, je to opravdu něco takového jakože výkladní skříň z těch startupů obecně. Máš pravdu, že těch deep tech startupů vzniká víc a víc. Ono je to dobře, protože kde vzniká více startupů, tam je ukázka kvalitního R&D, kde je kvalitní R&D, tam jsou dobré univerzity. A když máme kvalitní univerzity, tak pečujeme o inteligenci do budoucna. Takže prostě je to jenom dobře, že jich je hodně. Samozřejmě občas někteří mají tendenci říkat, že jsou deep tech a najednou se zjistí, že ne, ale na to už ti investoři jako mají čich, takže sám s tím jako nemám strach, že by se toto nepoznalo. Ale já jim osobně velmi fandím, protože mi to dává smysl. Jsou tady takové tři oblasti, kde ten deep tech v České republice trenduje. Logicky hodně je to v umělé inteligenci, protože řekněme si na rovinu, že v AI jsou Češi fakt skvělí. Potom jsou to vlastně kvantové počítače a využívání vlastně technologií, které jedou na kvantových počítačích a v neposlední řadě biotechnologiích. To jsou takové tři segmenty, kde opravdu už to jako jede. A třeba deep tech je strašně zajímavý pro Tensor Ventures, nebo Credo Ventures, nebo IGI, takže jako jsou tady i vysloveně venture investiční společnosti, které eh rády nejenom říkají, ale jsou schopny dokázat, hele, my opravdu už máme x investic právě v deep techu.
Mluvčí 1
Mhm. Vidíš nějaký rozdíl v tom, když ten startup vzniká v akademickém prostředí, než když je z toho čistě byznysového?
Mluvčí 2
Člověk by řekl, že to bude startup jako startup, ale je v tom veliký rozdíl. Na začátku eh startup, který vzniká v akademickém prostředí, tak ho nazýváme spin-offem, protože on má velice často nějakou majetkovou spoluúčast, ať už právě z té univerzity nebo z výzkumné instituce. A může to být na začátku výhoda v tom, že má právě zázemí tady této akademické obce. To znamená, že se snáz dostává k těm high-tech technologiím, k rychlým konzultacím s výzkumníky, specialisty. Samozřejmě za to chce ta univerzita podíl. A když je zároveň ten startup má své členy jako z řad výzkumníků, tak to může mít tu výhodu, že výzkumníci jsou zvyklí psát granty, protože oni pro svoji výzkumnou práci potřebují grantovou podporu. To znamená, jsou takzvaně vypsaní a když je někdo v tomhle vypsaný, tak se úspěšněji hlásí do grantových startupových žádostí. Takže my třeba na CzechInvestu vidíme, že když se hlásí startup z univerzitního prostředí, neboli ten spin-off, tak mívá lépe napsanou projektovou žádost, častěji píše sám, nepotřebuje k tomu žádné poradenky, ale je tam jedno ale. Tím, že oni mají akademické myšlení, tak oni jdou pomaleji na trh. To znamená, sekundární zase výhodou čistě komerčního startupu je ten, že oni jednoznačně fokusují na rychlý vstup na trh a jestli budou úspěšní v dotačním titulu nebo ne, to je pro ně sekundární. A když se rozhodnou, že do toho jdou, tak někdy to napíšou sami, někdy k tomu potřebují odborníky a třeba jim to trvá déle. Takže má to své pro i proti a jsou tady docela velké rozdíly.
Mluvčí 1
Mhm. Ty jsi na začátku zmínil, že tě nejvíc fascinuje osobnost zakladatele. Tak. Eh. Dokážeš vytáhnout některé osobnostní parametry toho zakladatele, které vlastně jako dávají dobrý základ toho úspěchu?
Mluvčí 2
Mhm. Zakladatel musí být lídr. On má mít do nějaké míry rozumné opravdu i tu odbornou erudicitu, ale nemusí to být specialista na to téma, co přímo on rozjíždí, ale musí být lídr. Musí být zapálený pro dané téma, musí být schopen si umět poskládat dobře tým. Ten tým musí být nejenom poskládaný, ale musí spolu dobře koexistovat, spolupracovat. Musí být dobrým prezentátorem, protože investor se vždycky bude obracet na zakladatele startupu, ne na jeho členy, byť samozřejmě jsou tam takzvaně, jsou důležití, ale vždycky to půjde o tom zakladateli. A musí být schopen dobrého networkingu. A ještě je strašně důležitá vlastnost vytrvalost. Protože v tom týmu se mohou různě měnit členové, ale on musí vytrvat. Protože když nevytrvá zakladatel, tak z velké procentní šance je, že to opravdu zanikne, nebo to se dostane do nějaké fáze, kdy to bude papěrkovat, že se to utopí. Takže musí to být lídr s vizí, s energií a s vášní pro svůj projekt.
Mluvčí 1
Máš nějaký příklad, kde silná osobnost zakladatele byla tím opravdovým game changerem?
Mluvčí 2
Mhm. Tak vlastně v Jihomoravském kraji vzniklo spousta startupů, mnohé z nich se už transformovaly v úspěšné etablované společnosti. Takže například Y Soft Corporation s Václavem Muchnou, nebo Kentico s panem Palasem, nebo Kiwi s panem Dlouhým. Ale zároveň bych chtěl zmínit i třeba vycházející hvězdičku, protože toto už jsou hegemoni, kteří opravdu to úspěšně dokázali a my k nim teďka vzhlížíme jako k příkladům dobré praxe. Ale například v rámci technologické inkubace CzechInvestu, tak bych rád zmínil pana Ondřeje Bažouta, zakladatele brněnského startupu Senzorie, který vlastně vytvořil chytrý skleník. A ten chytrý skleník je tady o tom, že vlastně bez přičinění člověka se pěstuje opravdu zdravá zelenina celý rok. A on je příkladem toho, že je možné, aby takový projekt vznikl na univerzitě, při doktorském studiu, přitom aby byl dobře manažerován, aby měl dobrý produkt, který je opravdu škálovatelný, aby si našel rychle své odběratele na trhu a aby už teďka přemýšlel o mezinárodní expanzi. Takže mladý člověk, třicátník, je tady už takový hezký příklad, jak vlastně z univerzitního prostředí je tady přerod do byznysu a do úspěšného startupu.
Mluvčí 1
Poznáš ty osobně při setkání s tím člověkem, který je za nějakým startupem, že to v něm je, že má to něco, co mu pomůže být dobrým lídrem?
Mluvčí 2
Všichni si to přejeme, abychom v tomto poznávání byli dobří. Když bych ti teďka řekl, že to stoprocentně poznám, tak bych kecal. Ale umím poznat do určité míry, jestli ten dotyčný opravdu to myslí vážně a jestli by to mohl zvládnout. A je to o tom, že v průběhu té konzultace opravdu se s ním bavím detailně o tom, i zaprvé, jaký je ten jeho produkt, jak moc si zvalidoval trh, jak moc tomu nejenom věří, ale jak moc jde na základě poptávky trhu na toho dělat nový produkt, jak vzdálen je k tomu udělat vstup na trh, jak vlastně je schopen pracovat s lidmi, jak moc jenom vidí zlaté vejce ve svém budoucím záměru a jak velký je realista, který stojí pevně nohama na zemi, jestli už byl schopen i přemýšlet o nějakých počtech, to znamená, jestli má reálnou představu, kolik by ten produkt mohl stát a celkový jeho přístup. Pokud někdo hnedka hovoří o unicornu, o zlatém vejci, tak to většinou je snílek, kterého je potřeba dost občas i pracně postavit na vlastní nohy a vydat ho opravdu správným směrem. Občas se stává, že mu musíme ten produkt jako pomoci nasměrovat trošku jinak, aby to dávalo smysl. Takže nerad používám nějaká procenta, ale jako v nadpoloviční většině si troufnu tvrdit, že to člověk pozná, ale abych byl schopen říct, jo, stoprocentně to poznám, tak to bych stavěl úplně milionový byznys. Takže to ne.
Mluvčí 1
Může být někdy příliš silné ego zakladatele překážkou?
Mluvčí 2
Já bych dokonce z toho slova může udělal, že je to velká pravděpodobnost, že spíše je. Mhm. Protože ono se to pozná i třeba potom při komunikaci s VC investory, ono to nedělá dobrotu, protože jim opravdu chybí eh taková ta citlivost nebo hm empatie.
Mluvčí 1
Pokora.
Mluvčí 2
Pokora, to je možná to lepší slovo, pokora, protože eh startup, který připravuje svůj produkt s pokorou, a to neznamená pomalu, jo, ale s pokorou, tak má opravdu šanci na úspěch. Protože ten, kdo to připravuje s pokorou, ten to připravuje reálně.
Mluvčí 1
Mhm. Jak důležitý je eh v osobnosti zakladatele schopnost umět si přiznat chybu a přehodit, eh vlastně vrátit se po těch kolejích, kam už to jede nějakou dobu, už jsme do toho dali spoustu energie a teď najednou máme vlastně jako přehodit tu výhybku. Potkáváš se s tím?
Mluvčí 2
Potkávám a je to zásadní. A v dnešní době ono totiž vůbec nevadí, když startup na začátku udělá chybu. Naopak, ony ty fuck-up nighty, akce, kde se to vysloveně jako žádá k prezentaci, ony jsou velmi populární a ty fuck-upy jsou velmi poučné. To znamená, eh samozřejmě je potřeba to zastavit do určité míry, aby to jako netrvalo věčnost dělání chyby. Jsou lidé, kteří si nikdy nenechají poradit a ti jsou odsouzeni k zániku. Mhm. Ale ti, co si nechají poradit, tak mají šanci to potom opravdu dotáhnout daleko a mnohdy ten fuck-up může být velmi občerstvující a velmi přínosný pro budoucí projekt. Takže eh já si myslím, že dneska dělat chyby je zcela lidské, normální, ale schopnost nechat si poradit je dost zásadní, aby ten dotyčný nespálil moc energie, peněz a času.
Mluvčí 1
Mhm. Vítku, ty často mluvíš o tom, že startupy často přeceňují technologie a podceňují obchod, sales. Kdy je ta správná chvíle, kdyby se ten startup měl cíleně zajímat o sales a rozvíjet svůj obchodní potenciál?
Mluvčí 2
Já se nebojím tvrdit, že skoro od počátku, protože to je přesně ten rozdíl mezi českým a americkým přístupem. Americký startup přijde se zajímavou technologií, ale nemusí být převratná, ale od počátku to umí prodat, protože už na školách do něho opravdu tlačí, jaké jsou ty správné obchodní metody. Oproti tomu české startupy, neříkám, že všechny, ale některé jdou cestou, že si opravdu vypiplají produkt, málo přemýšlí nad jeho ukotvením na trhu, v průběhu realizace produktu málo si to validují s konkrétními zákazníky, takzvaní testovací zákazníci jim tam chybí a potom se diví, že se to špatně prodává a ještě k tomu třeba nemají člověka vysloveně zaměřeného na sales ve svém týmu a následně si ho outsourcují anebo doplňují do týmu. To znamená, to je typický problém, ale nejenom pro české startupy, ale i pro firemní sféru jako celek, že nemáme úplně ve zvyku být ti dobří prodejci. Byť by to bylo dobré a hodně bychom to potřebovali, mnohé univerzity už na tom pracují, ale je na tom ještě něco dělat, co rozvíjet.
Mluvčí 1
Mě hodně zaujalo to, co jsi říkal, že si je jako vezmou zvenku, ty obchodníky. Vidím to taky, že chybí ten vnitřní vznik a rozvoj obchodních dovedností vlastně celých týmů, protože dneska de facto každý v tom podniku, v té společnosti je tak trochu obchodník, protože je jenom málo pozic, které jsou úplně odtržené od toho, že by se setkávaly se zákazníky nebo potenciálními zákazníky.
Mluvčí 2
Mně se právě strašně líbí, když se některá z českých univerzit hodně věnuje tomu salesu, protože eh je to strašně potřeba, jak říkáš, jo. A je to o tom, že eh tu technologii máme povětšinou dobrou a když neprodáme, tak co? Tak pálíme čas, pálíme energii, pálíme vášeň a to je škoda.
Mluvčí 1
V čem podle tebe startupisté nejvíc chybují při práci s investory?
Mluvčí 2
Tak když už se startup dostane před investora, tak už musí mít přesně zpracovanou prezentaci, takzvaně pitch deck, rozpracovaný svůj produkt, musí mít představu, kdo je jejich zákazník, ale přesto jsou dvě oblasti, kde se setkáváme nejčastěji s chybou. Zaprvé, špatná analýza konkurence. Že jsou schopni říct, že na trhu není konkurence. V dnešním světě 21. století skoro už na všechno je konkurence a kdo říká, že ne, tak nevidí, byť třeba nepřímou konkurenci. Takže opravdu dobře to zanalyzovat, protože většinou ty VC ví a když už si někoho pozvou, tak si to i sami zvalidují. A sekundárně, paradoxně, český startup dělá docela často chyby v číslech a příkladem je, když se zeptají třeba na celkové tržby, tak se startup zataví na rozdílu mezi nákladech a celkovými příjmy a tam to nesedí a najednou, když tam to v těch základních počtech startupovému investorovi nesedí, tak je zbytečně moc otázek a nejistoty. Takže konkurence a čísla.
Mluvčí 1
Vidíš ještě nějaký jiný vzorec neúspěchu? Ty jsi viděl desítky startupů. Je tam něco, co se kromě toho, co jsi zmínil, opakuje pořád dokola? Na úrovni osobnosti, těch čísel, čehokoliv dalšího?
Mluvčí 2
Problém třeba je, když jsou dva zakladatelé a jeden je vizionář a druhý má tu empatii, ale jsou z různé generace. Jsem se už xkrát setkal s tím, že mladý, technicky opravdu orientovaný vizionář si vzal, aby se mu dařilo, o generaci staršího parťáka a ten byl paradoxně brzdou toho projektu. A dokud se na tom starším nezapracovalo, tak oni nebyli schopni se dostat přes validaci na trhu. Takže to je jedna věc a druhá věc je, občas se stane, že prostě ten tým vyhoří a ten zakladatel už nemá energii na to si ho poskládat znovu a ve své podstatě, i když má krásný produkt, tak už prostě ten trh nestihne a trh ho potom předběhne a už nemá cenu vstupovat s produktem na tah. A to bývá často problém, že startup vycítí příležitost na trhu, ale pak není dost rychlej, aby ji opravdu využil.
Mluvčí 1
Hodně startupů se utopí v operativě. Máš nějaký recept nebo doporučení, jak se tomuhle vyhnout?
Mluvčí 2
No, základem je, aby ten zakladatel, který zároveň chce působit a často působí jako CEO, tak aby měl dobrý time management, aby uměl delegovat, a to bych asi třikrát podtrhnul, to delegování různých úkolů, jelčích pravomocí a tasků je strašně důležitý, právě proto, aby se neutopil, neutavil ten zakladatel, který je tou hybnou silou, a taky, aby vlastně využívali eh to, co jim region nebo stát nabízí, to znamená průběžné konzultace s odborníky, kteří jim můžou dát svěží vítr do toho projektu a s tím svěžím vítrem, míněno svěžími myšlenkami a směřováním, to potom mohou rychleji posouvat. Takže za mě time management, delegování a průběžné konzultace s odborníky.
Mluvčí 1
Mhm. Jak se dá vybalancovat ta touha být dalším unicornem a eh řešení opravdu reálného problému?
Mluvčí 2
Mhm. Jakmile ucítím na startupu, že je tam strašně velká touha být novým unicornem, tak je to to, na co se zaměřím, abych je mentálně přibrzdil. Není to vůbec o tom, abych je přibrzdil v projektu, ale ta touha unicornová, to je cesta do pekla. Protože je potřeba jít jednoznačně tím produktovým cyklem, tím tou produktovou cestou. A teprve dobrou prací celého týmu a strašně moc odvedených hodin a diskuzí s investory a validací s trhem a se zákazníky, tak teprve vlastně trh je ten, který určuje, jestli ten unicorn vznikne, nebo ne. Takže ten, který dopředu říká: "Já jsem unicorn," mi říká: "Já mám to zlaté vejce, na kterém sedím a nikdy ho neprodám a zároveň ho ani nevytvořím." Takže vždycky, když slyším: "Já jsem unicorn," tak já mám husí kůži, protože tady bude problém s fokusem na tu správnou cestu.
Mluvčí 1
Mhm. Ty ve svém LinkedIn profilu zmiňuješ, že když někdo řekne: "Mám problém," tak na to reaguješ nebo mu odpovídáš: "Ne, jen se na to díváš z nesprávné perspektivy." Je tohle opřené o nějakou konkrétní zkušenost nebo nějaký konkrétní moment ve tvém životě?
Mluvčí 2
Já jsem dospěl k závěru, že vlastně opravdovým problémem jsou buďto opravdu velké zdravotní komplikace, nebo smrt. A že všechno ostatní je věc k řešení. A je to i proto, že jsem si prošel i složitější situací v rodině, která na druhou stranu mě posílila. Takže opravdu já se snažím, když takhle konzultujeme, tak eh s tím dotyčným řešit, když slyším, že má problém, tak mu říct: "A je to opravdu problém?" A nebo se na to díváme ze špatného úhlu pohledu. Hledáme zákazníky tam, kde nejsou. Hledáme příležitost tam, kde není. Pojďme se na to podívat z druhého úhlu pohledu. Není naopak lepší se na to podívat takto? Pojďme udělat hlubší analýzu, která nám umožní to, že jste ve vodě úspěšný startupista. A najednou zjistíme, že to fakt problém není, že je to fakt jenom o tom úhlu pohledu a o tom hledat správnou cestu jinudy a jinak.
Mluvčí 1
Mhm. Dá se tenhle přístup naučit?
Mluvčí 2
Eh, jsou na to kurzy, určitě ano. Eh, nejlepší je si to prožít. Já doporučuju si prostě, pokud možno, eh se na to dívat tak, že nastavit se, že problémy, když nepočítáme to zdraví, neexistují, jsou to opravdu výzvy k řešení a člověku to i jako vyčistí hlavu a umožní se dívat na věci víc přímo, víc realističtěji a je i rychlejc potom, vlastně je rychlejší v tom hledání řešení.
Mluvčí 1
Vítku, co tebe osobně žene dopředu? Máš nějaké principy a návyky, které ti pomáhají?
Mluvčí 2
Tak já se snažím, aby každý můj den dával smysl. Já musím vidět za každým svým dnem nějaký hmatatelný výsledek, čeho jsem dosáhl, čím jsem třeba buďto já byl někomu přínosný, nebo proč jsem ten den tak nějak konkrétně prožil. A vždycky před spáním ho rekapituluji, snažím si najít aspoň tři věci, ve kterých jsem se posunul kupředu a aspoň s těmi třemi potom usínat s tím, že to dávalo smysl, že to nebyla ztráta času. Takže jestli něco můžu doporučit, tak rekapitulace ne, ale pozor, abychom mohli rekapitulovat, tak musíme tvořit. Takže v průběhu dne tvořit a něco rekapitulovat a potom to správně zhodnotit.
Mluvčí 1
Pokud bys měl dát jednu myšlenku dnešní mladé generaci s ambicemi, co bys jim doporučil, na co se zaměřit hned ze startu a čeho se případně vyvarovat?
Mluvčí 2
Češi jsou známí kritici. Pokud cítíme, že ten projekt, který připravujeme, je ten správný, že jsme ho validovali s trhem, tak ať za ním opravdu jdou. Ať se neustále ptají budoucích zákazníků, ať se ptají po konzultacích, ať to všude hlásají, protože jen tak jim někdo nějaký nápad nesebere, protože strašně moc lidí je líných, takže není třeba se bát. Takže i jděte za svým cílem, ono to zní teď jako klišé, ale ne, je to veliká věc. Jděte za svým cílem, nenechte se odradit a čím víc budete slyšet, že to nedává smysl od lidí, kteří nejsou z branže, tím víc to smysl dává. Takže to je toto a ty jsi měl ještě doplnit si otázku.
Mluvčí 1
A čeho se vyvarovat?
Mluvčí 2
Vyvarovat se srážky s blbcem.
Mluvčí 1
Říká Vítek Čermák. Vítku, moc děkuju, že jsi přijal pozvání, že jsi s námi sdílel svoji cestu a moudré rady.
Mluvčí 2
Moc děkuju za pozvání.
Mluvčí 1
A vy, pokud jste dokoukali až sem, tak děkujeme za vaši pozornost a já se moc těším na setkání s dalšími zajímavými hosty.
