Miluju kickbox, nikdy bych ho neopustila, říká světová jednička Míša Góralczyková

Michaela Góralczyková se věnuje bojovému umění od malička. Není divu, její táta vlastní klub bojových umění, kde prakticky od 6 let vyrůstala. Nezačínala ale hned s kickboxem. Do desíti let se věnovala bojovým sportům  jui jitsu a brazilské jui jitsu, jenže pak se v klubu objevil kurz kickbox pointfighting a ona to chtěla zkusit. „Řekla jsem, hele, já bych to chtěla zkusit. Tak mě tam táta šoupnul, řekl, tak tam buď a uvidíš, jestli se ti to bude líbit nebo ne.“  Zalíbilo se jí to tak, že už u toho zůstala a dneska patří mezi světovou špičku.

Tréninky dvakrát denně a velký sen o Evropských hrách

V sezóně trénuje dvakrát denně den co den a díky tomu se v  listopadu roku 2022  na Mistrovství  Evropy kvalifikovala mezi TOP 8 závodnic na světě a tím dostala možnost účastnit se Evropských her, které jsou organizovány pod hlavičkou Mezinárodního olympijského výboru.  Možnost účastnit se Evropských her je sen každého sportovce, vysvětluje Míša.

Jenže tento sen je zároveň velmi nákladný a Míša nedostává žádný měsíční plat, jako je tomu v ostatních sportech, i proto v současnosti hledá sponzory a rozhodla se požádat pomoc i své kamarády přes platformu Donio. „Na kickboxu mě baví, že jsem tam sama za sebe. Co do toho sportu a tréninku dám, to z toho dostanu. Miluju ten kolektiv lidí kolem tohoto sportu. Jsme skvěle sehraní, trénujeme na Strahově a ten mindseft mě posouvá dopředu,“ vysvětluje nadšeně Míša, z níž sálá taková energie, že máte chuť jít do ringu s ní.

Kickbox mě posouvá i jako člověka

Kickbox ale není jen o vyhraných zápasech, je to sport, díky kterému se posouváte osobnostně i v běžném životě. „Do života mi to dalo hrozně moc, každý měsíc jezdím do zahraničí na zápasy, lidi na mě spoléhají, zkrátka jsem na očích. Musela jsem se naučit s tímto stresem pracovat, taky mám dobrou disciplínu, která mi pomáhá i ve studiu,“  popisuje Míša, která studuje na NEWTONu digitální marketing.

Musím překonat to zlé dvojče v hlavě

„Samozřejmě že se mi někdy na trénink nechce,“ směje se Míša, „ale musím to zkrátka překonat. V tom mi hrozně moc pomáhá můj táta.“

„A vždycky se můžu opřít o tu komunitu kolem sebe a trenéra. Když už nemůžu, řeknou mi: ‚Hele, tolik jsi tomu obětovala, přece to teď nevzdáš.' A já to nevzdám,“ usměje se.  Není to ale jen chvilková ztráta motivace, se kterou se musí občas potýkat třeba po prohraných zápasech, nebo když je přetrénovaná, ale často čelí i nechtěným myšlenkám před důležitým zápasem.

„V tom mi pomohlo sezení s Marianem Jelínkem. Naučil mě takovou metodu, kdy svoje zlé dvojče v hlavě, které mi našeptává pochybnosti a vkládá do hlavy strach a nechtěné myšlenky, uzemním. Před každým zápasem se musím zavřít na deset minut do sebe a všechno si to v hlavě projet a racionalizovat.“   Všechny vyhrané zápasy posouvají Míšu k její vysněné kariéře sportovní ternérky.  „Miluju kickbox, neumím si vůbec představit, že bych ho opustila.“